Žena, moře a Mary - Strašek a piráti III.

Strašek a piráti

(duben – květen 2004)

III.

Ichtyl vyprovodil vědce ze základny a zamířil za Pumpičkou, aby připravil noční ponor. Prcek a Jacobem a Zrzounem u kormidla člunu vypluli do laguny. Protáhli se průlivem a pokračovali podél porostu mangrovů roubících Grande Terre.

Cestou Jacob ukazoval bójky označující místa umístění měřících přístrojů. Některé byly skryty mezi dýchacími kořeny, ale jiné se pohupovaly i dvacet metrů od břehu nad hlubší vodou. Zhruba uprostřed délky jižního ostrova je zavedl k místu ponoru. Prcek si s oblečením hlavu nelámala. Zůstala v kalhotkách od plavek a tílku, co měla na sobě od návratu z odpolední směny. Mladík stáhl tričko, ale vypadal, že s džínama má problém.

„Plavat v džínách není pohodlný,“ pošťouchl ho Zrzoun.

„Nemám plavky, nepočítal jsem, že půjdu do vody,“ vysoukal ze sebe zrudlý Jacob.

„Trenky snad máš a jestli chodíš na vostro, taky nevadí. Nahatý mužský jsem už viděla, tak zázrak nečekám,“ dočkal se jízlivé připomínky i od Prcka, „hlavně se rozhodni.“

Přidal ještě trochu červeně, ale nakonec se osmělil a kalhoty stáhl.

„Tak zlý to není,“ ocenila boxerky a sklouzla se do vody, kde počkala na Jacoba. Potom dala sevřenou pěstí s palcem namířeným k hladině pokyn k ponoření. Slunce spěchalo rychle k obzoru a byl nejvyšší čas, pokud chtějí něco vidět.

Sledovali lano od bójky k závaží. Leželo vedle metr širokého mělkého příkopu roubeného ze stran hrází mrtvých korálů. Ukázala na dno, kam Jacob načrtl do písku čtverec v místě, kde původně ležel přístroj. Kývla, že rozumí a natáhla paži se sevřenou pěstí. Palec směřující k hladině byl příkazem k vynoření. Mladík odpověděl gestem ruky dlaní vzhůru, což znamenalo proč?

Ukázala do dvou směrů, kde kromě ubývající viditelnosti rychlého soumraku 9° jižní šířky, neviděl vůbec nic. Potom přiložila dlaň kolmo k čelu, aby prsty čněly nad hlavu. Mezinárodní gesto značící přítomnost žraloka. Zopakovala příkaz k vynoření, načež zmizela v temnotě podél příkopu.

Uplynulo něco přes dvě minuty od chvíle, kdy se nad potápěči zavřela hladina, když se vynořil samotný mladík. Zrzoun mu pomohl do člunu a přidal dotaz: „Kde máš Prcka?“

„Ukázala symboly pro dva žraloky, poslala mě nahoru a odplavala někam tam,“ vysvětlil mládenec a napřáhl paži směrem, kterým se potápěčka vydala, „ale já jsem nic neviděl.“

„Mako a pěkný kousky. Byli tu, pak se potopili a podle všeho mířej za Prckem,“ potvrdil potápěč a ukázal stejným směrem.

„Co budem dělat?“ vyjekl vyděšený Jacob.

„Nic,“ pokrčil rameny Zrzoun, rozsvítil palubní reflektor a sklonil ho k hladině, „už je tma, můžem jen ukázat, kde kotvíme.“

„Už je dole moc dlouho,“ projevil mládenec další obavu.

Potápěč posvítil na ciferník hodinek a zavrtěl hlavou: „Teprve šest minut, ještě má čas.“

„Cože?“ následovala udivená otázka.

„Prcek vydrží pod vodou kolem osmi minut, a kdyby šlo o život, ještě může něco přidat. Za chvilku se objeví.“

Oba upřeli pohled na hladinu ozářenou světlem lampy. Po pár okamžicích se ozvalo od mangrovů zahvízdnutí. Zrzoun tím směrem zamířil reflektor a spatřili Prcka sedět na dýchacích kořenech. Kousek od jejích nohou právě proplouval trojúhelník žraločí ploutve, následovaný po půldruhém metru horní části úzké ocasní ploutve.

„Jak jste si pokecali?“ zašklebil se na kolegyni, když sklouzla z kořenů a pomohli jí do člunu.

„Mako,“ potvrdila Zrzounova slova a zasmála se, „byli dva a šprýmaři „už jsme na sebe v laguně narazili. Připlavali se podívat, co provádíme, ale tu svou komedii si stejně odpustit nemohli.“

„Jakou komedii?“ vypravil ze sebe notně vykulený Jacob.

„Má smysl pro legraci a patří k nejrychlejším žralokům. Nejdřív proplave v uctivý vzdálenost, udělá čelem vzad, potom s tlamou dokořán prosviští plnou rychlostí jen kousek od tebe. Někde za bukem se pak směje, až se za břicho popadá, jak si plaveš vyměnit prádlo,“ vysvětlila, ale mladík nevypadal, že by ho přednáška uklidnila.

„A to ti předved?“ zeptal se nedůvěřivě.

„Oba a dvakrát. Až když jsem jednomu při druhým nájezdu vrazila pořádnej pohlavek, dali pokoj a dodržovali uctivou vzdálenost.“

„Kecáš!“ osopil se ni.

„Nekecá,“ zastal se kolegyně Zrzoun, „absolvuj s náma pár ponorů a potom budeš žraloky i pusinkovat. Prcek jim vidí do hlavy. Když žraloka napadne, že by ji moh slupnout, tak ona už to ví…“

„Sklapni, Zrzoune!“ okřikla ho. „Vyklop mě na Mary, Jacoba odvez ke stanici pro prádlo a hoďte sebou. Máme dost práce.“

O hodinu později mířili opět do laguny. Jen Zrzouna nahradil Pumpička. Kapitán nechtěl, aby následující ranní směna přišla hned o dva lidi, protože Prckovi nařídil dopoledne odpočinek. Netušili, jak se ponor protáhne, vezli proto dvě sady lahví. Kromě vzduchu ještě poškozené zařízení, kameru umožňující noční natáčení, čtyři samostatné svítilny, rampu osazenou dvěma halogeny a žraločí trubku.

Ověšeni jak vánoční stromky, sklouzli pod hladinu. Snažili se působit minimum hluku a nerozhoupat hladinu. Čím méně rozruchu způsobí, tím víc oddálí návštěvu některého predátora. Že by však unikli pozornosti v laguně nacpané životem, nebylo stejně možné.

Prcek odhadla, že pro pohodlné usazení na dně potřebují trojitou zátěž. Pro sebe zvolila dva opasky s půlenou náplní. Považovala řešení za vhodné pro případ, že by během čekání potřebovala prozkoumat okolí. Potom stačí jeden odložit. Technik ji zamračeně sledoval, jak připíná opasky. Důvodem byly konflikty kvůli velké spotřebě. Občas ji Ichtyl poslal něco zjistit do větší hloubky na free. Na cestu brala opasek s těžší zátěží, který po splnění úkolu odhodila. Pumpička odpovědný za materiál musel po skončení sezóny zdůvodňovat byrokratům ve firmě, kam opasky mizí.

Jacob nainstaloval krabici určenou k další demolici, načež se uvelebili na dně. Měli před sebou možná hodiny čekání ve tmě a osamění, i když jen kousek od sebe. Ke všemu nebylo jisté, zda se strašek objeví. Ještě v člunu společníkovi zdůraznila, aby vysílačku použil v krajním případě. Ze zkušenosti věděla, že některé predátory použitá část spektra elektromagnetického vlnění dokáže dost vytočit.

Prcek zhasla baterku, položila dlaň na přístroj a uvedla mozek do stavu meditace. Jen kousek nechala v pohotovosti pro zajištění funkcí nutných k přežití. Budík upozorňující na docházející zásobu vzduchu a příjem emocí z okolí. Potom odstřižená od okolí přestala vnímat čas. Nebýt nutnosti výměny vzduchu, mohla tak strávit bez pohybu noc.

- pokračování -