Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZlatý chrám
Autor
Ozzozorba
Čoj-chej byl převozníkem na žluté řece. S odřenou loďkou převážel lidičky na druhý břeh.
Řece se říkalo žlutá, neboť byla po většinu roku zakalená od bahna a jílu. Často pršelo a jediný most mezi dvěma vesnicemi byl potopen v kalné vodě.
Otec, který mu živnost předal, radil:
„Nepádluj rychle ani pomalu. Budeš-li pádlovat rychle, tvá síla brzy odejde, a když zabíráš pomalu, nevyděláš si ani na chleba.“
Čoj-chej měl dobré srdce a převážel i chudáky, které zastihla rozvodněná řeka, a nemohli se dostat na druhý břeh. Byli v nouzi a hladoví, a možná proto vyprávěli zajímavé příběhy.
Bohatí kupci mlčeli a jejich srdce bylo tvrdé jako žula a v hlavě měli jen starosti.
Jednoho dne se mu žebrák s krásným úsměvem na tváři svěřil, že vlastní zlatý chrám. Čoj-chej pádloval a přitom se usmíval, protože na dřevěné pryčně seděl otrhaný chudák, který neměl ani kapsy.
„Počkej a nesměj se mi,“ pravil otrhanec. „Trvalo mi to deset let, než jsem chrám postavil. Každou cihlu jsem vyrobil, mramor nalámal, kameny obrousil a všechny stěny obložil zlatem. Chrám je v mé mysli.“
„Nač je ti chrám v hlavě?“ ptal se převozník.
„Uvnitř chrámu jsem dosáhl takového štěstí, že jej nechci vyměnit
za nic. Jsem tak šťastný a blažený, že pocit nedokonalosti a neklidu ve mně vyhasl jednou provždy.
Když jsem ve svém zlatém chrámu, nic mne neruší, nic mi nevadí. Jsem stále šťastný a nikdy se necítím špatně.“
Čoj-chej zabral pádlem v kalné vodě a tiše žebrákovi záviděl.
12 názorů
Biskup z Bath a Wells
15. 05. 2023„Uvnitř chrámu jsem dosáhl takového štěstí, že jej nechci vyměnit
za nic. Jsem tak šťastný a blažený, že pocit nedokonalosti a neklidu ve mně vyhasl jednou provždy.
Tak nevím, jestli je ten skok a "za nic" chtěný, je to zřejmě omyl. Ale to není až tak podstatné. Příběh je napsaný střídmě, jak se k ději přesně hodí. Možná bych čekal nějaké to větší moudro na konci... ale samotná myšlenka chrámu v hlavě není vůbec špatná...
Zajíc Březňák
15. 05. 2023Samozřejmě přenášení pojmů jako stoicismus či kynismus do východního myšlení je vždy velmi nepřesné.
Zajíc Březňák
15. 05. 2023Janina6 to vystihla dobře, žebrákův přístup se podobá postoji stoika či spíše kynika, který si vystačí sám a ve svém zlatém chrámu už nic nepotřebuje, kdežto převozník je šťastnější přesně z těch důvodů, které vyjmenovala Janina6.
Jinak ovšem nic proti, byl bych nesmírně šťastný, kdyby se mi jednou podařilo podobný "zlatý" chrám vybudovat.
...a tiše žebrákovi záviděl, aniž si uvědomil, že on sám je mnohem šťastnějším člověkem. Protože nesedí uzavřený ve svém dokonalém chrámu, ale žije mezi lidmi, povídá si s nimi a pomáhá jim, dělá něco i pro svět kolem sebe...
Ozzozorba: mohli bychom tuto povídku nominovat do soutěže PM? Díky, napiš sem odpověď anebo sz na Prózu_měsíce.
blacksabbath
22. 04. 2023souhlasím s kolegy
Vnitřní štěstí je to největší bohatství, které může člověk mít... pěkný příběh k zamyšlení...a určitě si přečtu i něco jiného od Tebe