Píseň starého mládence

O formě tu toho bylo napsáno hodně.

Mě se hodně líbí obsah. Je v tom melancholie, smutek i vtip. 

Tím jsem chtěl říci, že po přepnutí je to už jiné.

Zajíc Březňák: Díky, y už jsem konečně dneska opravil.

Safián: Jasný, chápu. Já jsem doufal, že tím "na první čtení" chceš říct, že napodruhé už to není tak hrozný :) Já jsem si to nijak zvlášť nebral. S přepínáním rytmu, co člověku bzučí v hlavě, to znám velmi dobře. 

"Ty mi kvinde dali" - má být tvrdé y, rod ženský.

Jinak se musím přiznat, že se mi to docela líbí. Je to vtipné a výstižné.

Veršotepče, napsal jsem, že při prvním čtení. Prostě ve mně bzučí nějaký rytmus a když narazím na jiný, chvilku mi trvá, než přepnu. 

_MH_: Anketní. A oni, recitují podle přirozených? Nepřenášejí?

Přítomny vhodné zlomy i větné segmenty k nejrůznějším kratochvílím.

Mojše Houbeles: Díky za upozornění. Tahle hrubka mi nějak unikla, jdu to opravit. Zajímavý tip na Wernische, tady se asi střídá 8 a 7 slabik.

Safián: Já musím říct, že mi to přijde sympatické, že komentuješ tímhle způsobem, že to rozebereš po formální stránce. A souhlasím, že "kodrcání" může být záměrem a někdy je i moc pěkné. Ale v tomto případě kostrbatost záměrem nebyla :) 

Silene: Jasně, s tím se dá souhlasit.

Autore, chápu tvé rozhodnutí pro sylabický verš. 

V lidové hudbě či v její nápodobě může vyznívat esteticky. V poezii v současnosti bez podpory hudby již u ctitele verše sylabotónického však těžko sylabickým veršem předčít očekávání z případné rafinovanější hry meter.  

https://youtu.be/krGSW0mWPfk

Ty, co jsem miloval, / povdávaly se mi. / Ty, co jsou svobodné, / ty kvinde daly. // Manžel má domov svůj, / králík svůj kotec, / já spíš než milovník / moh být tvůj otec. // Ještě se mnichem stát, / mít aspoň alibi, / když už se člověk tak / děvčatům nelíbí.

. bez ohledu na současnou podobu zhudebnění

U písní rozhodovala hudba. A ta dokáže v rámci metra vykouzlit velmi rozmanité rytmy. Při čtení ale mohou sylabické verše působit skřípavě. Koneckonců i Halas rád kodrcal. A nebyly to texty určené jako podklad pro hudbu. Takže dojem čtenářů není rozhodující (i Halasovi to někteří vytýkali). Můj rozbor, který měl být odpovědí na Javaviu, ukázal, že tvoje verše mají určitý sylabotónický základ. Nic víc. Na Písmáku se bohužel vedou pofiderní diskuze o obsahu, ale prozodii se vyhýbají.

Safián: Naopak? :)

Nijak nerozporuju, jak to na koho působí. A pokud to působí kostrbatě na většinu čtenářů, pak je to jistě z mé strany nešikovnost. Každý z nás má právo na své dojmy. A autor má zase právo neřídit se poučkou, kterou poznamenala javavia (že vázaný verš by měl mít pravidelný rytmus), jestliže se vědomě rozhodne pro jiný způsob vyjádření. Já určitě nijak nerozporuju Tvůj rozbor ohledně daktylů a trochejů: Máš samozřejmě pravdu a díky za něj, ale dá se to nahlížet i jinak a já verš téhle básně vnímám tak, jak jsem napsal.

To nic nemění na tom, že při prvním čtení působí kostrbatě. Naopak. 

Děkuji za Vaše komentáře, k nimž bych poznamenal: Asi neznáte sylabický verš lidové písně :) Předpokládáte, že verš by měl být sylabotónický, jak je běžné v novodobé umělé poezii.

Daktylotrochej. Úvodní pravidelné střídání veršů dva daktyly / tři trocheje nakonec přejde do čistě daktylských veršů. Závěry veršů a rýmy jsou rytmicky souladné. Přesto na první dobrou působí kostrbatě.

Ty, co jsem miloval / ty ,co jsou svobodné

Souhlasím s Benetkou... vázaný verš by měl mít pravidelný rytmus