Žena, moře a Mary - Strašek a piráti VII.

Strašek a piráti

(duben – květen 2004)

VII.

O chvíli později rozšířili okruh diváků další dva. Ze zadní paluby dorazil Pumpička, který záznam také ještě neviděl. Čtveřici doplnil Ichtyl v pyžamu. Šéf nečekal až uvidí celé video, zastavil přehrávání a rozhodl se vytáhnout doktora z postele.

Proběhlo druhé kolo, kde chtěl vědec také znát Prckův názor na útoky straška. Připustil, že takové řešení je jistě dobré, ale pouze v případě, kdy by se teprve uvažovalo o výrobě. V daném případě navrhne základně, aby přístroje natřely tmavou matovou barvou.

Potom došlo na oliheň a pánům poklesla čelist. Tvora z hloubi oceánu v laguně nikdo nečekal. Prcek celou dobu držela prst nad klávesnici. V okamžiku, kdy oliheň zrychlovala kroužení pod člunem přehrávání zastavila s tím, že dál nic zajímavého není. Ichtyl ji však odstrčil od počítače a pustil pokračování. Byla si jistá, že konec šéfa nepotěší, a pokusila se zmizet z můstku. Kapitán byl rychlejší. Dál sledoval monitor, ale stihl ji chytit za límec neoprenu.

Děj dostal obrátky. Osvětlovací rampa padala ke dnu, zatímco vířící voda u zádě člunu znamenala vytočení otáček šroubu na maximum. Oliheň vyrazila s roztaženými chapadly ke kořisti, a zároveň vodu proťal paprsek od pozice kamery, mířící na oko hlavonožce. Účinek byl okamžitý. Oliheň semkla chapadla do vřetene, vykroužila oblouk a čiperně zamířil ke zdroji světla, které ji oslnilo. Následovalo zmatené střídání záběrů. Písek, kmitající nohy s ploutvemi, blížící se chapadla nebo poskakující paprsek baterky.

Vše skončilo delší sekvencí, kdy kamera narazila na kořeny a pomaličku se překulila směrem k zuřivě mávajícím ramenům hlavonožce. Jen kousek před ní byl vidět tmavý obrys svítilny, ležící na dně mezi nohama obutýma do ploutví.

Stála s pohledem upřeným do podlahy a čekala seřvání. Riskovala, aby kolegové v člunu stihli uniknout, což ovšem neomlouvalo poněkud nedomyšlenou akci. Po nekonečné chvíli ticha opatrně zvedla hlavu. Ichtyl zíral s pootevřenými ústy na monitor naplněný chapadly olihně, kapitán na ni a podle všeho se chystal něco říct.

Pumpička se stáhl do pozadí, očekávaje s obavou šéfův výbuch. Do shlédnutí videa netušil, co se odehrálo od okamžiku, kdy jim nařídila odplout. Měl mít víc rozumu nejen jako starší věkem i služebně, ale i díky zkušenostem s bláznivými nápady kolegyně.

„Tak mě seřvi a řekni, na jak dlouho,“ prolomila mlčení, aby měla exekuci za sebou, „zase jsem vymyslela blbost a byl to můj nápad.“

Oproti očekávání se kapitán rozesmál: „Před chvílí říkal Pumpička něco jinýho, ale nebudu si kazit noc zjišťováním, kdo víc kecá. Jsem rád, že jste v pořádku a díky, dobrá práce. Máš k tomu něco, Ichtyle?“

„To by bylo na dlouho, Prcka vyzpovídám zejtra, teď mazejte oba do postele. Nástup máte na odpolední směnu.“

„Já musím ráno,“ odporovala, „jestli se ta potvora rozhodla usadit v laguně, musím to zjistit dřív, než vlezete do vody.“

„Buď v klidu,“ prohlásil s jistotou Ichtyl, „pokud se už v noci nevrátila, kam patří, vyžene ji sluníčko.“

Zaspala pouze výjimečně, ale tentokrát se jí to podařilo. Včerejší den začala jako obvykle v pět ráno a do postele se dostala hodinu po půlnoci. Dopoledne tři hodiny pod hladinou, stejnou dobu při odpolední směně, potřetí v noci. Ani mladý organizmus nemá bezbřehou zásobu energie. Pohled na hodinky ukazující pár minut před čtvrt na jedenáct ji katapultoval z postele. Vzala hopem ranní hygienu a rozběhla se na můstek. Službu držel Plešoun, který cosi probíral s Pumpičkou.

„Šípková Růženka se probudila,“ přivítal ji kormidelník.

„Trhni si,“ opětovala pozdrav, „kdo dělá klukům zajištění?“

Od počátku práce na Aldabře drželi stejnou sestavu. Potápěči ve vodě a Pumpička zabezpečoval hladinovou podporu.

„Šéf,“ ušklíbl se Plešoun, „asi se rozpomněl, že i jako kapitán může přiložit ruku k dílu. Vytáh mě ve tři z postele, abych převzal službu a vzbudil ho v půl osmý. Vás dva jsem měl nechat spát.“

„Nemá rozum,“ zamračila se, „Ichtyl říkal, že oliheň nejdýl ráno opustí lagunu, ale měla jsem to radši ověřit.“

„Má tě přečtenou,“ zasmál se kormidelník, „už volal. Mám vyřídit, že projeli celou lagunu a oliheň opravdu zmizela.“

„Aspoň tak,“ oddechla si.

„Prcku, ještě ti dlužím dík,“ dostal se ke slovu i Pumpička, „teprve ze záběrů je jasný, že bez varování by to s náma dopadlo asi špatně.“

Nevěděla, co říct a cítila se trapně. Považovala za samozřejmost riskovat pro záchranu kolegů. Brala to jako součást práce a věděla, že kdokoliv z nich by pro ni udělal totéž.

Místo odpovědi se technika zeptala: „Čím to tak hrozně smrdíš?“

„Barvou. Ichtyl se přiklonil k teorii, že strašek útočí na svůj odraz. Nechal mi vzkaz, že mám bednu nastříkat něčím matným šedým a drsným, co splyne s vodou a drží na nerezu. Šéf ráno volal na stanici, aby si vědátoři připluli v poledne pro výsledek.“

„A neví taky někdo z vás, co je tohle?“ ukázala na obrazovku radaru.

Místo odpovědi vrátil Plešoun záznam ukládaný radarem na večerní desátou hodinu. Na okraji monitoru zachycujícího volný oceán, byly vidět tři štíhlé siluety. Kormidelník na ně poklepal prstem.

„Už tu byly večer. Podle tvaru lodí nejspíš piráti,“ vysvětlil.

Přesně ve dvanáct přirazil k Mary člun se dvěma vědci a Jacobem. Ichtyl je vzal do jídelny, kde na velkém monitoru pustil záznam. Vysvětlil korýšovu motivaci k útoku na lesklé plochy. Vrátil přístroj s povrchem ošetřeným barvou disk se záznamem straška.

 Tím považoval záležitost za uzavřenou. Ne tak vědci, kterým mladík zřejmě vyslepičil setkání s olihní. Nezbylo než pustit část s hlavonožcem, ale bez konce zachycujícího útok na člun. Jacobovu prosbu na předání i této části zamítl. Jako důvod uvedl, že únik informace o olihni by na Aldabru přilákala novináře a lovce senzací, o což zajisté díky ochraně prostředí nikdo nestojí. Než vědci odpluli, požádal vedoucí základny o informaci, kdy s prací skončí a odplují.

„Proč to potřebujete vědět?“ zajímalo šéfa.

„Jde o požadavek z Victorie,“ dostal vysvětlení.

„Odplujem za šest dní večer,“ sdělil kapitán po chvilce přemýšlení.

„Informaci předám, ale ještě ji potvrďte těsně před odplutím,“ doplnil požadavek vedoucí stanice.

Vědci odpluli a Ichtyl se udiveně obrátil na šéfa: „Cos jim to vykládal? Za tři dny končíme.“

„Nevěřím jemu ani těm ve Victorii. Podle posledních zpráv se množí útoky pirátů. Vzpomeň si, co řekli při prvním setkání o informátorovi pirátů. Nemám z toho dobrej pocit, protože jen prodej našeho vybavení by jim vynes minimálně milion dolarů.“

- pokračování -