TD - Zelený stegosaurus

Jirko, děkuji, hned jsem poopravila podle tvých postřehů. Jen kvetoucí sakuru jsem ponechala, je to skutečnost/maličkost, které bych se nerada vzdala už pro naději, kterou i mně tehdy přinesla.

Velký dík, žes četl. Nebýt TD, nevznikl by jako řada mých jiných prozaických dílek, k nimž mne "nutí" termín.

Takový, řekněme tuctoý příběh, ale když se dobře podá, a to se povedlo, zaujme a navíc ve všednosti spočívají i naše kotvy a kotvičky. Text je dobře členěný, přímá řeč je přirozená a bez nadbytečných doplňků, typu ...řekla žena.... , a má věrohodnou atmosféru, to znamená, že popis nadbytečně neartikuluje. Určitě milá povídečka, která snadno zakotví v mysli čtenáře.

A nyní drobné připomínky. Možná bych vypustil celou poslední vět. Už předchozí končí hapiendem ...prohlížení hračky... a poslední věta, zejména zmínka o sakuře je zbyte (nadsázka).čně zkrášlující přirozenost celého textu. Zřejmě jde o překlep ...Máme doma podobnou sestru... Mělo by být ...Mám... Proč? Mám je daleko vztahově přesnější, jde-li o kohokoliv blízkého, protože dávám najevo sepětí, my dvě, já a ty. Napíšu-li ...máme sestru..., tak to by se dalo přijat, jestliže dvě sestry vypráví o další, ale takto to působí trochu odtažitě v kontextu, jako něco ve smyslu ...my všichni ostatní máme jednu černou ovci... (nadsázka). V textu se nikde nepíše, že si chlapec sedl nebo lehl, píše se až o tom, že ho bylo třeba postavit na nohy. Známý projev trucovitosti, kdy si dítě lehne nebo sedne, je typický. A pak ještě jedna věc ...držel se látky... asi nohy, nebo mělo být napsáno držel ji za nohavici, kabát, sukni, apod. Tak tolik pár drobných zmínek. Rozhodně Tip.

Náhodou něco o takových dětech vím. Dobře napsané. 

Jo a taky si to napsala hodně výstižně a pravdivě autista nemají rádi změnu

kadeřavá, díky za čtení a tip, ale komentář se mi zde neukázal... asi úřaduje nějaký šotek.

Diano, jsem ráda, žes četla... a hlavně, že jsi tu opět s námi.

Dost hrozná scéna - proto jsem si přála radši dcero - a povedlo se! :-)))

děti autisti, to je náročné. pro lidi kolem. ale když se chce, všechno jde. 

jsem zažil v obchodě zas paní, co měla alzheimera. a byla tam sama, někde se ztratil její syn. pokladní byla pološílená za těch deset minut asi, co ta paní tam stála tak nějak marně. a platila klíčema od auta a tak. trochu jiný level....

Díky, stanislave, že ses stavil... vše mám jen odpozorováno, odžito:-).

 takový moment, co stojí za to zapsat. podobné zápisky mám rád. žádné sci-fi, ale realita.   

Boženko, Phil, děkuji. Skutečný příběh, jak jinak:-)

Došlo mi to téměř hned. Hezky vykresleno. 

Moc hezky popsaná scéna v obchodě, když se dítě nechce vzdát hračky pa

Jinys: díky.

Ano, věřím, pojem autismus byl v minulém režimu u nás prakticky neznámý a jistě se pod něj dalo schovat ledaco.

Pěkné!
O autismu něco vím. Uspěšně jsem se s ním vyhnul armádě.
Tedy té špatné, socialistické... :-)

gemini, není to snadné, ale každý obohatí svým způsobem ostatní, svoji rodinu. Pro mě bylo působení v ÚSP velkou školou - jak jsem zmínila Radovanovi, v Sestře Eustelle jsem i o tom medávno něco napsala... a autismu se věnuju celkově v mnoha příbězích, co jsem na Písmáku.

Goro, vím. Strašná doba. Nebyly na očích společnosti. Moje babička byla zubní sestra a děti z ústavu k ní jezdily, takže mi hodně vyprávěla. A pak náhle můj syn. Autismus, hned věděla oč jde. Ale kupodivu starší generace se mi vždy snažila pomoc, než dnešní "mládež". Syn je už klidnější a můžu mu stegosaura v klidu koupit.

gemini, děkuju.

Takhle to chodilo dřív, postižení žili buď doma anebo v ústavech a lidé se s nimi moc nesetkávali... a někdy to přetrvává i do dnešní doby.

Jamardi, já tohle zažívala pár let se svým synem. Okolí je prostě negativní. Po vysvětlení mi jeden řekl, že ho mám mít doma a má reakce: v kleci, že? Ale pak se přidávali lidí s pochopením. Andělé v dnešní negativní době.

Tohle znám. A chápe to jen ten, který tohle dítě doma má. Lidé nechápou, ale soudí a pak se objeví anděl na pokladně. Tip.

Radovane, děkuju, a říkám si, že by se ti mohlo líbit i mé poslední dílko: https://www.pismak.cz/dilo/541953

jak tu delší útvary, prozaické nečtu, tady nelituju času

Vesuvanka: ono se musí víckrát zmáčknout POD DÍLEM NA HVĚZDIČKU/TIP/. Ne vedle komentářů, ale to je teď jedno, stejně jsem byla mimo soutěž. Hlavně že se ti povídka zamlouvala, to potěší. Děkuji.

Irenko, bohužel jsem nepochopila, kde mám odkliknout Tip. Vpravo to nejde, ale ani kliknutím na hvězdičku nahoře pod názvem díla se Tip neobjeví (nepřibude). Ještě jsem zkusila hvězdičku u svého komentáře, ale asi jsem dala Tip sobě, ale nic se nezobrazilo. Jinde jsem možnost kliknutí na Tip nenašla.

Irenko, krásně a poutavě jsi popsala příhodu, kterou jsem si živě představila. Líbilo se mně, jak situaci vyřešila prodavačka a závěrem mě potěšila kvetoucí sakura :-))), Tip

Štírka: to mne moc těší, vážně...

A dovedla jsem si to živě představit – dokonce mi doteď ještě běhá mráz po zádech a vlastně nevím proč. Asi jsem se do toho příliš vžila.... Dobře zachycený kousek života...

K3: v pořádku dorazilo, Karle, a děkuju!

Teprv si tu na to zvykám, takže nevím jestli to správně dojde:

Je to přesvědčivé, hlavně druhá půle, fakt dobře vyjádřené. Prodavačka na svém místě. Nestratila hlavu a soudnost. Naštěstí měla zkušenost. T.

Danny, jsem ráda, žes početl a dal vědět.

citlivě podané téma, super

Květoň Zahájský: děkuju moc...

To je vážně velice trefně zpracované. Máme autistu v rodině a vím, že neznalému může připadat jako rozmazlený fracek, ale on se jenom snaží držet své jistoty všemi prostředky, někdy i řevem a násilím. Všechno mimo jeho komfortní zónu jej děsí.

dievča z lesa: děkuji, Mária!

Kočkodan: Luboši, děkuju, žes nedostal záchvat a naopak mi napsal hezký komentář.

nie vždy sa dá konkrétne pomôcť ... trpezlivosť a tolerancia uľahčia v napätí***

Irčo, já si tvoje dílko četl v mnohem klidnějším stavu mysli. A opravdový záchvat jsem z tebe neměl vlastně ještě nikdy. (Snad mi pokus o humor odpustíš...)

Janino, děkuju, cením si tvých postřehů.

Moc dobré čtivo a k zamyšlení. Jasně, došlo mi, že chlapec má nějakou nemoc, ale hlavně mi to zase připomnělo, že je třeba nedělat rychlé soudy a dokázat se k lidem, kteří nám třeba zrovna připadají otravní, "sehnout a přiblížit"...

Ivi, díky!

Přesné...postoj nezúčastněných, kteří nemaj ani páru......povedlo se ti vykreslit atmosféru

supíku, díky, potěšilo!

Děkuju, Andreino... snazší je šmahem odsoudit:-(.

Ne vždy se musí jednat o rozmazlené dítě a s autistickými děti není jednoduchý život. Moc hezky jsi to vylíčila.

Na přesné diagnoze tak nezáleží, spíš na postoji nezúčastněných k "problémovému člověku"... děkuju, Jarmilo.

Děkuju za přiblížení tohoto problému. Těžko si představit, kdo to nezažil. Jen teď jsem něco viděla v seriálu Kukačky. Doufám teda, že se jedná o autistu, nejsem odborník. Moc pěkně jsi to napsala.