Dívka a démon

V zajetí démonů...

Ad  ...démonů, kteří vytvořili církvema na ovládání lidí...

(( ...)).

To snad nemyslíš vážně.

Možná ještě na vysvětlenou. Jedná se vlastně o jakousi alegorii. Žena jako zástupkyně Matky Země byla v tomto světě zneužita a její propojení s Velkou Matkou zničeno zásluhou démonů, kteří vytvořili církvema na ovládání lidí. Chrám Ženy je Luna spojená s přírodou a stvořením života na Zemi. To je podstata a úloha všech Žen. Vše ostatní je snaha o její potlačení ve jménu násilí a zla. Když vidíte někde ženu jako prostitutku je to pouhá karikatura.  Skutečná tvůrkyně se probudí málokdy a je ve spojení se Zemí a Životem, nikoliv ničením.  To je záměr démonů. Akt nového Života je propojení s Vesmírem, Tvůrcem, uvnitř Srdce a Zemí. Tak to vzniká skutečný Vědomý život. Ostatní je jen parodie života, nebo-li živoření. Žena je pak zmatena iluzí materialismu a netvoří, ale ničí postatu záměru. Jakékoliv připoutání tvoření k nějakým materialistickým pojmům vede k ničení Života. Cestou Života na Zemi je jeho očištění a návrat k Jsoucnu. To je skutečný záměr života a úděl bytostí na Zemi. Země je zázračný svět, v němž se může jakákoliv myšlenka nebo záměr stát realitou. A to vše bylo v ženě, jako matce rodu zemského odepřeno.

To že se oběť zastává a někdy i zamiluje do svého trýznitele je Stokholmský syndrom. 

Defacto tohle se stalo, stává a bude opakovat. Je to smutné. Tip

Není to psané jako povídka, ale jako obsah povídky. Škoda, dalo by se s takovým námětem pohrát.

Díky za odpověď a vysvětlení, snažila jsem se dát zpětnou vazbu, jak na mě působí ten text. Možná je chyba, že jsem od něj prostě čekala to, co od povídky. Ať se daří.

Milá Janino, děkuji za váš názor. Ale v podstatě jsem to nepsal jako povídku, ale spíše jako vnitřní pocit. Protože jsem v životě potkal několik takových dívek, které se takto jakoby iracionálně chovali. A pak dopadli jako ta slečna v minipovídce. Těmi okovy a provazy jsem myslel děti a rodinu, případně společnost, která vysává tímto způsobem člověka jakéhokoliv pohlaví jako citron. Také jste si zajisté všimla, že dívka pak ke konci neměla již žádné peníze a tak se nějak živit musela. Démon má mnoho podob a může se projevovat jakýmkoliv způsobem, třeba například rodiny nebo společnosti. Naším spíše smyslem života by měl být osobní rozvoj, případně duchovní, nevím, jak se na to díváte vy?  Znám jistou slečnu, která dala přednost rodině před osobním vývojem a dopadla ještě hůře než-li ta slečna. Byla to talentovaná lékařka, ale měla děti a rodina ji udusila v záplavě povinností. A nakonec se s ní její partner rozešel a našel si mladší.  Žena skončila sama a opuštěná, děti jí vysáli natolik, že pak spáchala sebevraždu. Dál to již rozebírat nebudu.

Cinklo to o to, co mě zajímá.

Říkám si, že si autor pokládá otázku, co vede oběti domácího násilí k tomu, že nehledají pomoc.  I ty, kterým komunikace nedělá problém - viz. sympatická servírka. Sám neví, proto píše tak neurčitě. Doufá, že příčina by mohla být někde v minulosti, viz. dívka si přijela odpočinout, měla předtím nějaký problém a ne že se taková narodila a nemá cenu se tím zabývat. To je mi sympatické.

Před pár dny dávaly v televizi detektivku. Žena se bála návratu svého bývalého přítele z vězení, bála se, že ji zabije. Mezitím se seznámila s mužem, tomu důvěřovala a chtěla s ním navázat bližší kontakt. Ukázalo se, že tento muž má také problémy se ženami a je spolčený s jejím bývalým přítelem. Ten ji skutečně zabil. Takže dvakrát udělala stejnou chybu....

Ještě se vracím, přečetla jsem si něco o tvých oblíbených žánrech - jsou podobné jako ty moje, asi proto jsem si k tobě přišla číst. Určitě tedy máš představu, jak vypadá povídka, která tě zaujme, strhne, má hlavního hrdinu, se kterým máš chuť prožívat to, co ho čeká... Tohle, cos napsal, mi přijde spíš jako taková osnova, hrubý plán děje. Teprve čeká na vypravěče, zdá se mi. Dej tomu víc prostoru, konkrétní situaci s dialogy... neprozrazuj nic dopředu. Nech  všechno vyplynout z děje. Takový démon musí být zajímavý, nějak se projevovat, čtenář se musí bát, co se stane. Ne si to přečíst jak stručnou zprávu v novinách. Je mi trochu rozumět? Ptala bych se na tvém místě, jak by to napsal můj oblíbený autor? Jakou scénu by popsal, co by nechal říkat toho či onoho? Třeba Žamboch někde řekl, že se snaží psát to, co by si sám rád četl. Zdá se mi to jako zajímavý nápad.

Přečetla jsem to celé, ale nějak nevím, co mi to mělo dát. Jako příběh je to hodně nezáživné, chybí tomu spád, nějaké dialogy, které by to oživily. Chybí napětí mezi hlavními postavami, přestože samotný děj by mohl být vlastně velmi akční nebo až hororový. Schází mu ale atmosféra. Taky hlubší psychologie postav, alespoň té hlavní. Vůbec není zřejmé, proč se dívka chová tak, jak se chová. Přišla si odpočinout, ale vzala těžkou práci. Nechce známost, tak se rovnou vdá. A tak dál... Závěr nepřinese ani překvapení, vlastně nepřinese nic, jen to, že už je konec... Nezlob se, ale povídku si fakt představuju jinak.