27. Ribeira da Janela / 28. Seixal

*

27. Ribeira da Janela 

Opouštíme dušičkové počasí náhorní plošiny Fanalu a míříme na pobřeží. Ne, že by pod kopcem bylo vyloženě slunečno. Nebo snad teplo. Konečně je však možné dohlédnout dál, než na prsty natažené ruky. Dokonce zastavujeme na vyhlídce s houpačkou, kde se z rozpustilosti oddáváme vyhlížení a houpání. První ploty prorostlé vegetací, štěkající psi a krámky se suvenýry signalizují, že už jsme blízko obydlené zóny, i když od prvních chalup nás ještě dělí přes čtyři sta výškových metrů.

Ribeira da Janela je malé město vystavěné v příkrých svazích okresu Porto Moniz na severozápadě Madeiry. Od šedesátých let minulého století probíhá v obci jakási nenápadná evakuace obyvatel, většinou do Funchalu, nebo úplně pryč z ostrova, někam, kde uprchlíci dosáhnou nevídaného úspěchu, štěstí a bohatství. Setrvavší usedlíci dál odevzdaně pěstují brambory, kukuřici, fazole a vinnou révu na malých terasovitých políčkách a ze stereotypu je z času na čas vytrhne automobil s turisty, kteří se sebevražedně řítí dolů serpentinami hlavní silnice. V obci Ribeira da Janela se vlévá do oceánu stejnojmenný vodní tok. Přestože pramení skoro za humny, jde o nejdelší řeku na ostrově. To prostě musíme vidět. Z balvanité pláže rovněž obdivujeme divoce rozeklaný útes Ilhéu da Ribeira da Janela. Skaliska ční z vody několik metrů od pobřeží a malebně se o ně tříští zpěněné vlny hnané čerstvým větrem. Scenerii lze též obdivovat z vyhlídky na protějším kopci, ke které vede strmé schodiště a tunel. Také z mostu nad řekou je na útes pěkný pohled, ale tím jsou možnosti kulturního vyžití v této obci vyčerpány.

*

28. Seixal

Za zastávku určitě stojí i vedlejší osada Seixal, prostinké místo, které si stále zachovává svůj jedinečný venkovský půvab. Drobné terasovité vinice, nejistě balancující na útesech, jsou sice chráněny ohradami z kapradí a vřesu, réva je však ustavičně smáčena mlhou, deštěm a tříští z mořské vody vanoucí přes otevřenou plochu oceánu. Navzdory všemu tomu vlhku se z hroznů vyrábí suché madeirské víno.

Sjíždíme úzkou uličkou až dolů k pobřeží, kde se na levé straně lesknou křišťálově čistá jezírka vytvořená malými hrázemi ze sopečných hornin, napravo se černá přírodní pláž jemným sopečným pískem a středem běží ošklivý betonový vlnolam s mimořádně kluzkým povrchem, který znemožňuje důstojně přecházet od jednoho přírodního divu k druhému. Naštěstí se lze jezírky, pláží i padajícími chodci kochat vsedě ze zahrádky plážového klubu Lounge Bar. Ten stojí na pobřeží a nabízí řadu služeb; od parkoviště a toalet až po bar a restauraci. Některé bedekry Praia do Porto do Seixal přirovnávají k Havaji. Pravděpodobně kvůli bíle zpěněným vlnám příboje, černému písku pláže, zeleným útesům s vodopády a vysoké ceně za malý šálek espressa.