POZNÁMKY O QUIRKOVITOSTI (1.)

NOTES ON QUIRKY – POZNÁMKY O QUIRKOVITOSTI (1.)

James MacDowell, 2010

Módní slovo, nebo citlivost?

Slovo "quirky" se stalo nevyhnutelným prakticky ve všech diskusích o jistém druhu nedávného amerického filmu. Například ze světa marketingu: na obalu DVD Neuvěřitelná pravda (The Unbelievable Truth, 1989) Hala Hartleyho pro Region 2 je film popsán jako " quirky, offbeat love story", zatímco reklama na film Chobotnice a velryba (The Squid and The Whale, 2005) nám říká, že je "quirky, wisely written".

Mezitím se v diskuzích fanoušků objevila recenze na Amazon.com od uživatele s přezdívkou "K. Harris", který označuje Malou Miss Sunshine (2005) za "'quirky indie comedy'" ('Customer Review', 2006: 1) a 'adambatman82' na internetovém fóru časopisu Empire jinému uživateli radí: "Pokud chcete pořádně prozkoumat quirky comedy drama, plně doporučuji Me, You and Everyone We Know (2005) ... Lars and the Real Girl (2007) a jakéhokoli Jima Jarmusche" ('Recommendations', 2009:1). V oblasti novinářské filmové kritiky: webová stránka All Movie Guide označuje Napoleon Dynamite (2004) za " quirky, offbeat comedy" (Tobey, 2005: 1), The Radio Times identifikuje Punch-Drunk Love (2002) jako jednu z mnoha dalších "quirky amerických komedií" (Hughes, 2004: 1) a The Sun popisuje The Life Aquatic With Steve Zissou (2004) jako "quirky new comedy" ('Must-Sea', 2008: 1). V novinách: Janet Maslinová v The New York Times označuje film Being John Malkovich (1999) za "vzrušující a quirky prvotinu Spikea Jonzeho" (1999: 1), Peter Bogdanovich v The Guardian podobně popisuje Wese Andersona jako "quirky a originálního režiséra" (2002: 1) a pro Stephena Applebauma v The Independent "[s]kouknout jeden z filmů Michela Gondryho může být surrealistický, quirky a idiosynkratický zážitek" (2009: 1). Z oblasti filmových studií: Yannis Tzioumakis nám v knize American Independent Cinema: An Introduction říká, že od poloviny 90. let "[s] podporou stále rozsáhlejšího institucionálního aparátu ... nízkorozpočtové, ostřejší, neobvyklé a quirky snímky byly ... v pozici, kdy si mohly najít dostatečně velké publikum, aby přinesly značné zisky" (2006: 282), zatímco Geoff King v knize American Independent Cinema toto slovo používá také třikrát na dvou stránkách, aby popsal vyprávění, vizuální styl a postavy filmu Bottle Rocket (1996) (2005: 135-6). Co se týče tvůrců filmu: Mike Mills, režisér filmu Thumbsucker (2005), si stěžuje, že jeho film "byl prostě zařazen do téhle quirky nezávislé škatulky" (Wyse, 2005: 1), a Jim Jarmusch, konfrontován s tímto termínem jedním z tazatelů, zvolá: "Člověče, to je jediné adjektivum, které znají? ... Je to jako kdybych pokaždé, když natočím nějaký zatracený film, vytáhnou slovo 'quirky'... Teď vidím, že se to používá i na Wese Andersona. Najednou jsou jeho filmy quirky ... Je to prostě tak zatraceně líné" (O'Hagan, 2005: 1).1

Možná je to líné slovo, ale ať už se používá jako pochvala, nebo (stále častěji) jako nadávka, zdá se, že se mu dnes prakticky nedá vyhnout. Vysvětlením jeho rozšířenosti by mohlo být to, že vzhledem k tomu, že na jedné straně je tento termín pouhým vágním avatarem odlišnosti, může být zneužit k různým účelům. Například pro marketingové účely "quirky" naznačuje, že film je jedinečný, a tudíž žádoucí produkt - i když zároveň ne tak jedinečný, aby odradil ty, které by mohly odpuzovat popisy jako "divný" nebo "avantgardní". Kritikům toto slovo vhodně umožňuje vyjádřit jak vzdálenost filmu od jedné předpokládané "normy", tak jeho vztah k jinému souboru estetických konvencí. A konečně, jak předběžně naznačují některé divácké výzkumy "nezávislého" filmu, výraz jako " quirky" může fanouškům pomoci poskytnout "pocit příslušnosti k určitému druhu interpretační komunity" (King, 2009: 31), konkrétně takové, která je "na okraji nebo za okrajem" (Barker, 2008: 1).

Kdyby byl výraz " quirky" pouze souhrnným slovem označujícím jakoukoli odchylku od stejně špatně definované abstrakce zvané "hollywoodský mainstream", sotva by stál za úvahu. Ačkoli se však jistě může používat pouze jako "nudný buzzword" ("Fall", 2009: 1), z čehož ho někteří obviňují, tento článek bude tvrdit, že ve skutečnosti může být také nejlepší zkratkou, kterou máme k dispozici pro popis prokazatelného trendu, který se objevil v americké kinematografii během 90. a 00. let a kterému se dosud ve filmových studiích věnovalo jen málo pozornosti. Abych se mohl vyjádřit, budu od nynějška používat tento termín pro označení jednoho relativně výrazného proudu současného amerického filmu: konkrétně konkrétních druhů komedií a komediálních dramat, které vyvolávají názvy uvedené v mém úvodním odstavci.2 Budu tvrdit, že tyto filmy sdílejí řadu konvencí a že tyto konvence - které mohou být používány ve větším či menším počtu a s větším či menším důrazem - společně přispívají k tomu, co jsem se rozhodl nazvat quirky sensibility.

Definovat tak zdánlivě neuchopitelnou věc, jako je senzibilita, je obtížné. Jak to vyjádřila Susan Sontagová ve svých slavných "Notes on Camp", "senzibilita je téměř, ale ne zcela, nevyjádřitelná" (1969: 267).3 Ačkoli existuje mnoho možných přístupů k takovému úkolu, zdá se zřejmé, že žádný z nich by neměl začít vážně, aniž bychom nejprve měli pevný smysl pro to, jak quirky vypadá, zní a jak se cítí. Pokud se na začátku nerozhodneme, které filmy jsou quirky, pak nelze očekávat, že budeme analyzovat například jejich historickou linii, průmyslové postavení, publikum nebo ideologii s jakoukoli mírou přísnosti a citlivosti. Tento článek z větší části nabídne předběžné (a nutně částečné) vymezení onoho quirky, které se jej pokusí definovat především podle estetických hledisek. Doufám, že tento základ bude tvořit výchozí bod, od něhož se pak budoucí zkoumání může rozšířit různými směry.
Mělo by být jasné, že tento projekt vyžaduje, abych ke svému tématu přistupoval s ohledem na konkrétní i obecné. Quirky jako estetiku lze identifikovat a analyzovat pouze tak, že se na detailní úrovni zabýváme jednotlivými momenty a strukturami filmů. Protože však tvrdím, že tento trend je poměrně rozšířený, bude také nutné pravidelně přecházet k širšímu pohledu, který mi umožní naznačit (aniž bych vždy šel do hloubky), kde lze podobné strategie nalézt v jiných filmech. K prokázání, že všechny zmíněné filmy praktikují quirky, jak je definuji, by bylo zapotřebí mnohem delšího textu, i když doufám, že v kontextu mé [příští] širší argumentace poslouží jako přesvědčivě navozující příklady.

.