Na květy třešní mží

Juliáne,

ano - v seznamu je tvůj tip z 15.5. 23.

Juliane rozklikni si to více a je tam možnost seznam tipů :)

Zoroastere,

lajky(tipy) jsou tady na Písmáku, nejsou ale na Poetizeru(nebo aspoň já o tom nevím). Tam hraje roli počet sledujících. Je nesporné, že pro člověka, který hledá velký literární trh, jsou tu už pouze velké sociální sítě.  Jestli bych i já dokázala na Instagramu oslovit davy, to nevím. Nezkoušela jsem to. A jestli by měla sílu na oslovení davů archaická poezie, to je ještě větší otázka. Na takovéto otázky může odpovědět jen reálný experiment.

Současné "literární autority" z časopisu Tvar už nelze brát vážně. Jedině velký trh nám může odpovědět na to, jestli píšeme dobře nebo špatně. Problém ovšem je, že vstupem na velkou sociální síť se zapleteme do hnusného kybertotalitního systému, ze kterého už se nebudeme moci vymotat. Zatím jsem příliš konzervativní na to, abych se na Instagram řihlásila a FB - to už je taková hrůza, že se o tom nedá ani uvažovat.

Celý život jsem psala jen pro pár kamarádů, tady na Písmáku byl počet mých "sledovatelů" tak 50 až 70, což taky není mnoho. Ráda bych se už konečně dozvěděla "na co mám". Žádné "autority" mi to už neřeknou, protože dávno přestaly existovat, litweby jsou jen takové malé literární bublinky, tak co mi zbývá?

Rhodesie,

jen si tak hraju s alexandrínem. Je zvláštní, že ze tří alexandrínových básniček, které jsem krátce po sobě zveřejnila, zůstala jen tahle a měla, kupodivu, větší úspěch, než jsem čekala. Nikdy nevím dopředu, jak má dílka dopadnou.

Juliáne,

díky za pochvalu.

Tip se dává tak, že klikneš na hvězdičku vpravo nahoře.

Zoroastere,

vybral jsi velmi krásnou Holanovu báseň, která spojuje moderní metafory, vznešenou archaickou formu a krásný zvuk. Myslím, že právě takovéto spojení bylo smyslem vzniku básně, ne to, že "básník chtěl něco říci".

Abys viděl, jak vypadá absolutní poezie, posílám ti Holanovu "Modlitbu kamene" :

Paleostom bezjazy,

madžnun at kraun,

at tathau at saün

luharam amu - amu dahr!

Mayana zinsizi?

Gamchabatmy!

Darsk adon darsk bameuz.

Voskresajet at maimo

šargiz - duz,

chisoh ver gend

ver sabur - sabzr

thelatfalasar

bejzazy munay! Dana! Gemchabatmy!

Safiáne,

v podstatě souhlasím se vším, co píšeš. Ale k postoji, jaký zaujímá Zoroaster (že obsah, jisté "sdělení", je to nejpodstatnější, co báseň přináší) vede žáky a studenty škola už nejméně sto let stupidní otázkou co tím chtěl básník říci, na kterou má zkoušený žáček odpovědět. Takovou otázkou se vytváří dojem, že poezie vlastně spočívá  pouze v zašifrování jistých sdělení, které by bylo možné vyslovit mnohem jednodušším způsobem.

Zoroastere, tvé komentáře k věcem, kterým nerozumíš, jsou v pravdě zábavné. Nerozporuji to, že se ti něco líbí a něco ne, ale to, že nejsi ani ochotem přijímat a vnímat věci, tak, jak jsou. Čím dál tím víc mám dojem, že tvé názory jsou vypůjčené. V nouzi se odvoláváš na autority, jako by dnes ještě nějaké byly, podobně jako po 68 lampasáci z kateder, kteří, když nevěděli, jak dál, ukončili jimi vyvolanou ideologickou diskusi okřídleným Lenin řekl .

Zoroastere, ani já s tebou nesouhlasím. Ty vidíš poezii jako uchopitelné sdělení svého druhu a všechna ostatní sdělení odmítáš nebo nevidíš nebo je snižuješ na pouhý doprovod. Takový postoj je typický pro vlivnou část generace, která právě opustila nebo opouští tento svět i biologicky. Krásně je to vidět v předmluvě k Holanovým překladům od pana Krále, laureáta všech možných, hlavně francouzských, vysokých ocenění. Holanovy překlady nazývá hyperkorektními (sic!), neboť Holan, světe div se, ve chvíli, kdy nedokáže v češtině přesně sladit obsah překládaného sonetu s jeho formou, dá vždy přednost formě. Z mého pohledu naprosto logicky. Je to básník, který chápe poezii v celé její šíři a ví, že sonet musí zůstat sonetem. Mohl by samozřejmě překlad opustit nebo z něj udělat parafrázi jako to udělal Nezval s Havranem. Kdyby to udělal každý překladatel, nikdy bychom se nedozvěděli, pokud na vysoké úrovni neovládáme jazyk, z překladu se to dozvíme vždy jen přibližně, jak který básník k poezii přistupuje. Nezval není Poe. A to je pravý smysl překladu. Jsou ovšem i básníci, jako třeba Góngora, revolucionáři oboru poezie, jejichž, ve své době nevídané, formální a jazykové novoty se vžily natolik, že je v jejich překladech třeba občas opustit přesnost a v jejich duchu rozehrát ohňostroj, který přiblíží, jak asi tyto novoty působily v jeho době. Je to ovšem básník tak složitý, že jeho nejvýznamější díla jsou i ve španělštině vydávána s paralelním překladem z metaforického jazyka do obecné, i když vybrané, lidštiny. A tady vzniká ve jménu tvého smyslu problém. Ti, kteří nemají smysl pro poezii, považují ono prostinké vodítko za smysl básně a báseň samu v podstatě za zbytečnou, plnou nešvarů. Preference sdělení v poezii, může mít zlé a jejími vyznavači nezamýšlené následky. Jejich následovníci mohou totiž vznést požadavek na to, aby její sdělení bylo konkrétně zacíleno. To se v dějinách odehrálo mnohokrát a děje se tak i dnes.

vesuvanko,

i dnes je venku podobně smutná atmosféra. Prší a prší, právě když odkvétají záhony tulipánů a do rána jich vždy kvete mnohem míň než večer předtím.

Zoroastere,

značná část poezie nesděluje vůbec nic, protože rezignovala na význam slov. Copak jsi nikdy neslyšel o abstraktní poezii nebo o absolutní poezii? Asi nejznámějšími autory absolutní poezie jsou Morgenstern nebo Holan. Abstraktní poezie není něco extrémně úzkoprofilového. Takovéto básně figurovaly i v rámci cyklu "Nejlepší české básně".

Marně na internetu hledám nějakou platformu pro nás - literární konzervativce. Dnes jsem se dočetla o údajné renesanci poezie v Evropě díky Instagramu a Poetizeru navázanému na FB. Tam mají nejúspěšnější autoři tak kolem třiceti tisíc sledujících. Žádní konzervativci to ovšem nejsou. Nejsou to ale ani žádní modernisté. Pochybuji, že by se stali hvězdami i tady na Písmáku. Každopádně ale se jim podařilo oslovit davy, což mně se nepodařilo nikdy. 

Krásně napsané, smutné, Tip. 

Juliáne,

moc mě mrzí, že tě vyhodili z práce a přeju ti, abys brzy našel nové zaměstnání.

Já nikdy nepíše žádné texty sama za sebe. Duševní striptýz, to opravdu není můj styl. Žádný textař by neměl psát texty za svou vlastní osobu, ale texty natolik obecné, aby oslovily co největší počet lidí. Čtenář nebo posluchač se musí do textu vžít a čím je text konkrétnější, tím hůř.

Jsem paleokonzervativní a s modernisty se míjím bez povšimnutí.

Evženie,

díky za pochvalu i za típek.

Diano,

jsem ráda, že se líbí. Díky.

Zoroastere,

já jsem ale autorka zvukové poezie. Myslím, že každá báseň by měla dobře znít, včetně textů napsaných ve volném verši, u kterých se čtenářům "zvuk básně" dost špatně hledá. Nesouhlasím vůbec s tvým názorem, že podstatou básně je vždy nějaké sdělení. Básně by měly být vždy psány ve verších, ať už takových nebo onakých, které by měly mít estetickou hodnotu. Básně, které ani sám autor nezatouží číst nahlas, zpravidla žádnou estetickou hodnotu nemají.

Moc pěkné.

Smutné ale krásné !*

"S ním pouze míjet se a u jednoho stolu

se zrána setkávat, pak zase rozcházet,

žít "ve dvou" každý zvlášť a nemluvit už spolu,

když čas proměnil cit na popel, na saze?"

smutná realita mnohých vzťahov, kedysi aj toho môjho...len ja som to pred rokmi v básni nepodala takto skvele...ďakujem... Tvoje verše sú také pravdivé, boľavé a zároveň hladivé...

Poetko,

je moc hezké, když si mou básničku někdo pomalu vychutnává. Díky.

8hanko,

těší mě, že jsou tu pořád lidé, které baví moje archaická "zvuková" poezie. Pan Lukavský byl skutečně skvělý recitátor a kdyby se ujal některé mé básničky, byla by to pro mě čest. Škoda, že už není mezi námi...

Když se ti tyhle veršíky tak líbí, mám pro tebe ochutnávku z jiných, smutnějších:

Být zvadlou květinou, hnít v zaprášené váze

a večer vrhat stín na ozářenou zeď,

na světlý obdélník, co zbyl tu po obraze?

Žít v šeru bez barev, kde všemu vládne šeď?

S ním pouze míjet se a u jednoho stolu

se zrána setkávat, pak zase rozcházet,

žít "ve dvou" každý zvlášť a nemluvit už spolu,

když čas proměnil cit na popel, na saze?

Člověk ji pomalu přečte,   vychutná jako dobré víno.  A toho pomálu!  Tleskám! Tip...

Marku,

díky za milá slova. Nějaký čas jsem tady vedla diskusi se Zoroasterem o alexandrínu, ale on už o alexandrín ztratil zájem, takže tohle je poslední střípek do mozaiky.

Kočkodane,

snažím se sice vyrábět řemeslně bezchybné výrobky, ale chybička se může vloudit vždycky...

Velké Umění přenechávám jiným.

milujem  tento druh poézie... krásny, dojímavý  obsah, jemná, hladučká plynulosť veršov, priam počujem pána Lukavského, ako ich excelentne podáva ...všetko pekné ale aj menej pekné raz skončí...

Otevřel jsem tvoje dílko a sdílel s ním nějaký čas. Asi byl pošetilý předchozí strach, jestli třeba nenarazím na zmetek. ;-)

Jamardi,

já většinou svoje básničky nedatuji, ale když jsem "Staříka" psala, dívala jsem se chvílemi z okna a jen jsem popisovala, co vidím, protože nám právě jedna velká třešeň kvete před domem. A ten drozd mi k tomu skutečně zpíval.

supizme,

díky za típek. Ta básnička by se mohla jmenovat třeba taky "Vdovec".

"Na květy třešní mží a lístek nepohne se", "Hrst plátků okvětních jak bílý sníh se snese" - vede to k myšlenkám, že oživení není možné. Báseň je přesvědčivá, staříkovi rozumím.