Slunce na dlaních

Ráno vstávám, srdce buší,

obléknout se jistě sluší,

potom káva, únik k bohu,

tak daleko, jak jen mohu,

zase je tu další cesta,

jedna z mnoha, jako ze sta,

kdo se po ní jednou dá,

tomu bůh zpět nevydá,

učit se a dobře konat,

potom z toho všeho stonat,

po čem hlady krve žerem,

snad jen nad plnícím perem,

přitom stačí znova vstát,

žít život, co má tě rád.