Bůh? II. 2/2

Jak už se zmínil celou cestu do zaměstnání povídali. A Slávek si při tom uvědomil jak moc rád si s Ní povídá. Krom citů co k Ní chová. Ach Bože. Jaké máš s námi plány?! Vieš zaspala som. V noci som nespala lebo Kajlí ma stále zobúdzal a potom keď už som mala vstávať tak som dvakrát típla budík... 

Takže kdyby nezaspala tak se nepotkáme. Kdyby. Ale jak řikám: Na náhody nevěřím. Vše se děje tak jak má. Marně se však snažím přijít na to co si máme v tomhle životě Ona & já předat... Láska se nedá vnutit. Snad jen když má dost času může sama tiše přijít. Ale já už moc času nemám. Přeci jen - moh bych bejt její táta že... A tak mě napadá že tu pro ni můžu být jako ne Její milý ale jako Její opora. Podpora. Rozdat se a nic nechtít a ani nečekat na oplátku. Prostě tu pro Ni být. Protože pro koho jiného když ne pro Ni?

Povídáme a Ona se dělá ještě krásnější než je. Je super že nemusím řídit a můžu se upravit říká mi. Matlá si něco tvářičku. Co to je? ptám se. Ochrana před sluníčkem odpovídá. Ochranný faktor prostě! Směju se. Prostě proto že letos toho sluníčka ještě teda vážně moc nebylo... Nesměj se! napomene mne vážným hlasem. Sluníčko nás ozařuje i když je schované za mrakem. Já vím říkám Jí. Skutečně to vím. Ze svých kurzů aromaterapie jež absolvoval přímo pod panem Hadkem. Sluníčko moje tohle vím. Nejkrásnější pokožka je ta úplně schovaná před sluníčkem. A víš která to je? Zavrtí hlávkou jako že ne. No přece ta na zadečku! I když jdeš na pláž tak ty dva hadříky na těle máš! A ona mi odpoví - leda že máš spodní plavky jen aby se neřeklo - jen šňůrka mezi půlkama. Smějeme se tomu. A nebo řikám já - když jdeš na nuda pláž. Byla jsi tam někdy? Byla. Ale omylem! Opět smích... Když se chodil v Opavě koupat na "Sádrák" tak tam normálně skoro všechny mladé polky měli kozičky volně na pastvě. Je to kousíček od hranic a anonymita dělá svoje. A Slávek se synkem a hlavně s manželkou nevěděl kam s očima... Přikyvuje. Pohladí ji po nožičce schované za riflovou slupkou. Nebrání se. Víš řiká Jí. Rád si s Tebou povídám. Mám rád chytré holky. A to Ty jsi. Krásná a chytrá. Protože může být holka jak obrázek a přitom tupá jak úhel. O čem si s takovou povídat? Začne mi tam filozofovat o tom jak je všechno relativní -a má pravdu pochopitelně- ale to už jsme na místě.

I potom během dne se několikrát střetneme. Jednou u Ní v kanclíku. Miri! Teda o pol štvrtej hej?! Jasně kuřátko odpovídám. Ale jestli tu chceš být do šesti tak pojedem v šest. A kolegyňka V. řiká: V pátek jo? To myslíte vážně?! Ty bys tu s Ní byl tak dlouho?!?!?! Ano odpovídám. Jsem... Solidární. A nebylo by to poprvé. Viď Marti? Plaše se usměje a přikývne. A V. se diví: Co vy dva spolu máte???!!!??? To je jenom mezi náma odpovídám a spolu se ZLATOHNĚDOU si hledíme do očí. Možná si to někdo pamatujete jak jsem to sem psal jak jsem s ní trávil páteční odpoledne prací kdy mi plakala že toho má moc a já... Co jiného jsem mohl udělat než být s Ní...?! A kolegyně Lenka jenom nevěřícně zírá......

O půl čtvrté projede před Jejím oknem a zastaví u hlavního vchodu. Ona jej koutkem oka zaregistruje. On vystoupí a jde Jí naproti. Má milionšest věcí a tak Jí pobere co nejvíc může. A pak už jedou domů. A zase povídají.

A...

A......

A.........

Pro Slávka je to docela šok!!!

Protože to co se dozvídá... Je až k neuvěření!

VŠECHNO JE JINAK!!!

Jak moc se pletl. Jak moc byl a je mimo!!!

Prostě... Když nemáš informace tak nevíš. A jenom si tak děláš v hlívě ty svoje konstrukce. Jako že: Takhle to je a musí být když_! Ale není. To jenom hlávka si hraje to svoje představení...

Prostě:

PROMIŇ MILÁČKU!

Omlouvám se Ti na dálku. Ač to neslyšíš nevidíš. Křivdil jsem Ti. A žil v mylných představách...

Promiň LÁSKO moje.

Zastaví u Jejího domečku a ptá se zda má pomoci. Ne nemusíš odpovídá. Já to nějak zvládnu. A pak si Slávek ještě dodá odvahy a řiká: Musím se Tě zeptat i když už jsi mě jednou odpálkovala! Půjdeš si se mnou někam sednout? Dívají se navzájem do očí. A Její odpověď je další šok!

VÍŠ?! JÁ JSEM TAK STRAŠNĚ MOC RÁDA ŽE JSEM SAMA!!!

Ale kuřátko moje! Tos mě špatně pochopila! Já Tě nezvu na rande. To bych si dovolil leda tak ve snu. Ještě dřív než zesnu. Ale né! Nechci se Ti dostat do kalhotek. Téda... Tady malinko lžu. Chci. Ale né za každou cenu!!! Marti: Chci si s Tebou jenom povídat! Ach Bože! Ten Její výraz ta Její tvář... 

Nakonec přikývne a říká:

ANO.

Domluvíme se.

A Slávek odjíždí a ještě dokud to jde Ji sleduje ve zpětném zrcátku.........