V nočním vlaku.

Rým "do Veselí - neveselý" není geniální, nuž ale co. Pak váháš, zda báseň, nebo tíseň. Jsem starý bluesman. Před padesáti lety jsem měl lásku z Veselí. Jezdil jsem za ní, ale nikdy jsem nebyl vpuštěn (do rodičovského domu), jen odvrhnut od vrat. Pak jsem měl pár len bluesovou náladu, ale skončilo to, abych ji chytnul od ještě větší lásky z Budějic. Našla si ale Liberečáka když jsem byl na vojně. To mne srazilo na kolena. A právě o tom je blues. Že jsi totálně v prdeli a nechceš žít. Blues není o ježdění nočním vlakem mezi Prahou a Veselím. Právě poslouchám Big Jack Johnsona a jeho Mississippi blues. Je to kalibr, i když mezi bluesem z Lužnice a z Mississipi nemusí být rozdíl. Jde o to, kde to právě drhne víc. Jsi zřejmě mladý a já mládí fandím. V tom smyslu, abys neprožil bluesový traumata, ale abys skládal krásné básně. Držím palce! Pracoval jsem ve Vietnamu a v Kamboži. Po porážce Pol Pota a jeho režimu, co vyvraždil přes dva miliony lidí. To bylo blues jako prase. Napsal jsem knihu, která vyjde příští rok. Nejen o tragické době, ale hlavně o síle života a také veselých příhodách, kterým se nevyhnou ani ani těžké časy. Když budeš chtít, ozvi se, dám Ti vědět.

No a ve Veselí jsi přesedal? Jednou jsem jel z Prahy do Budějic. Natruc. A ráno zas zpátky.

Veseuvanko, ta báseň je inspirovaná jedním kamarádem, co při svých cestách vlakem napsal sbírku. Díky za tip.

Pěkná báseň :-))), Tip. Bývaly doby, kdy občas při návratu z výletu, jsem psala básně ve vlaku.

Kadeřavá: díky za kritiku. 

Vlak Praha -Veseli tu trasu znám jen ve Starém městě musim přestoupit:-)báseň má pěknej zvuk

Alenakar: díky.

Blues se k jízdě nočním vlakem opravdu hodí a dvě bluesové básničky o jízdě nočním vlakem v jednom dni krátce po sobě jsou skutečně zajímavou synchronicitou. Tip.