CHICAGO

Pro  svět jsi krvavým řezníkem.

Jsi nástrojem dělníka , pěstitel pšenice.

Bouřlivý, robustní, dravý jak říční proud.

Město mohutných plecí.

Včichni mi říkali žes nemravný a já uvěřil.

Já viděl houf padlých žen pod plynovou lucernou

vábit do tenat svých nevinné jinochy.

Všichni mi říkali, žes darebák, ničema.

Já pravil jsem- to pravda je, to já vím,

vždyť viděl jsem střílet a vraždit a zabíjet,

bez trestu, svobodně, ničemně, svévolně.

Všichni mi říkali žes drsný a brutální.

Já souhlasil, vždyť viděl jsem hlad, ubohost, chudobu

ve tvářích přemnohých.

Já nechtěl už patřit na úsměšky ,škleby tvé, zklamaný, raněný, chtěl jsem tě opustit.

Pak náhle jsem uslyšel hlas lákavý, vábivý.

Viděls kdy město s hlavou tak vztyčenou?

Ač pyšné a drsné přec moudré a svobodné?

Přes kletby osudu jak dravý říční proud,

odvážné, silné a malosti neznajíc?

Divoké jako pes s jazykem plazícím,

statečně bojujíc s bezbřehou pustotou.

V bouři se dusící , pod prachu příkrovem,

pod břemenem přetěžkým, prokletím bezbřehým,

vždy se silou vojáka jenž nikdy neprohrál.

Ty povstal jsi ze země, ač zdupáván, nezlomen.

Se srdcem bijícím pod hrudí statečnou.

Tys město hrdinné, drsné a bouřlivé.

Tys hrdé, že řezník jsi krvavý, brutální.

Ač drsný a surový jsi moudrý a svobodný.

Tys v srdce mé ubohé vepsal ses navěky.