„Hnít, či nehnít?“ toť otázka.

Byl to hrdý válečník a mocný král. Teď tu však leží v bahně s dýkou zabodnutou přímo do srdce. Bez cti a truchlícího království. Nikdo pro něj neuronil ani slzu. Jen déšť smáčí jeho mrtvolu. Vše to začalo před dvěma lety, kdy ještě byl opěvovaným a všemi milovaným panovníkem. Vraťme se tedy do této doby.

    Byl krásný den. Nad královstvím krále Natrama svítilo slunce a vlahý větřík si pohrával s listy na stromech. Král Natram se probral a pomalu vstal ze svého lože s nebesy.  Zapískal na služebnictvo. Posnídal a služebnictvu slušně poděkoval. Se svými poddanými udržoval velmi blízký vztah. Spíš byli jako přátelé než jako král a poskoci. Také proto byl všemi uznáván. Po dobré snídani se pustil do filozofického rozmítání:

„Zítra mám narozeniny. Bude mi 26 let. Jsem unavený válkou, která nás trýznila dlouhá léta. Ani to, že jsme vyhráli nemůže vrátit ztracený čas. Království se již zotavuje. Myslím, že je na čase najít si královnu!“

Sestavil radu, která měla vládnout za jeho nepřítomnosti a mohl se vydat na cestu za královnou. Jeho první kroky vedly k dračí sluji.

„Drak by mohl mít zásobu princezen. Vždyť je žere! Určitě se s přítelem podělí. A má to ještě jednu výhodu. Žere jenom panny“

Zastavil před vchodem do jeskyně. Sesedl z koně. Sebral ze země kámen a párkrát s ním udeřil o skálu.

„Vstupte,“ ozvalo se zevnitř.

Natram vešel do velké „haly“ v jeskyni a uviděl obrovského Draka.

„Nazdar Draku, starý příteli. Přišel jsem za tebou s prosbou. Potřeboval bych manželku. „Nemáš tady něco pro mě?“

„Bohužel Natrame, nemám. Já už princezny nežeru. Dneska jsou všechny napajcovaný voňavkama a cpou si kovový cvočky do všech různejch částí těla. Tohle žrát, to je o život. Když už jsme u toho života, tak bych ti měl říct, že ten můj už bude brzy u konce. Jsem už starý. Postarej se mi prosím o mého synka Dráťu. Je ještě malý a zatím nepoznal svět.“

S těmito slovy vydechl Drak naposledy.    

„Splním tvoje přání, starý příteli!“ přísahal Natram.

Opět se vydal na cestu, ale teď měl společníka. Dráťa byl stále zamlklý. Je to pochopitelné, když mu zemřel rodič. Natram se ho snažil rozveselit, tak vzal klacek a začal s ním mávat kolem sebe. Nakonec ho zahodil a zakřičel:

„Aport!“

„Jestli sis nevšiml, tak já jsem drak a ne pes!“ odvětil Dráťa.

„Ach tak. Promiň, ale já si ještě s žádným drakem nehrál, tak nevím jaké máte hry,“ omlouval se Natram.

„S tátou jsme hrávali různé hry třeba Zapal to pole nebo usmaž tu veverku.“

„Hm, tak to asi radši ne. Nevíš náhodou, kde bych sehnal nějakou princeznu, se kterou bych se mohl oženit?“

„Ve vedlejším království prý mají princeznu pěknou dračici.“

„No, alespoň to nemáme daleko.“

Dojeli téměř ke hranicím. Náhle je však přepadla. Celou dobu se za nimi blížila a blížila a teď je přepadla. Ano přepadla je tma! To ovšem nebylo vše. Dostihl je také nepříjemný nepřítel hlad.

„Teď asi nastal čas, zahrát si hru Tepelně zpracuj lesní zviřátko.“

„Je libo zajíčka, kolouška nebo divočáka?“ zeptal se sebevědomě Dráťa.

„To je fuk. Nechám se překvapit.“

Povečeřeli pár bažantů a žabí stehýnka. Král rozbalil svůj obrovský spacák. Ten byl dost velký, aby se do něj vešli oba dva. Dráťa ležel králi u nohou, takže spal jako zabitý.

Brzy ráno vstali a král Dráťovi povídá:

„Musím ti říct, že jsi lepší než ohřívací láhev do postele! Celou noc jsi hřál jako kamínka. Teď překročíme hranici a k poledni dojedeme ke hradu krále Akrije.“

Král Akrij byl moudrý a také měl krásnou dceru. Natram a Dráťa dojeli na hrad a byli královsky uvítáni. Lidé sice zprvu byli nervózní z přítomnosti draka, ale když Dráťa vybalil svoji sbírku vtipů, mnozí v něm našli přítele. Při večeři král Natram povstal a řekl:

„Moudrý králi Akriji, chtěl bych tě požádat o ruku tvé dcery Aniky. Mohlo by být v zájmu nás obou, spojit naše říše a vybudovat jedno mocné impérium, kterému by vládl potomek našich rodů.“

„Rád ti dám svoji jedinou dceru. Ona má však připraveny tři úkoly. Když je splníš, tak bude tvoje.“

„Zde můj králi. Vezmi si tento svitek se třemi úkoly,“ řekla princezna podávajíce Natramovi list papíru.  

Hned druhý den Natram s Dráťou opět vyrazili na cestu.

    „Tak copak máme jako první úkol? Aha, máme přinést živou a mrtvou vodu. Kdepak se asi taková věc sežene? To je přece jenom v pohádkách.“

„V Šarlatovém jezeře, které je nedaleko, žije vodní muž s rodinou. Oni jsou opravdu celí z vody. To by klidně mohla být živá voda!“ exceloval Dráťa.

U Šarlatového jezera nalákali pod záminkou perličkové koupele jedno z vodních dětí do demižonu s minerálkou.

„Jak ale získáme mrtvou vodu?“ lámal si hlavu Dráťa.

„Voda přece nejde zabít. Jedině můžeme považovat páru za mrtvou vodu,“ vymyslel Natram.

„Na to bude stačit, abys vypařil před princeznou sklenici vody Dráťo.“

    „Jako druhý úkol máme vyhnat Dračici z jeskyně za kopcem.“

To byl úkol jako dělaný pro Dráťu. Mohl si s Dračicí promluvit jako drak s drakem. Přijeli před jeskyni, Dráťa zavětřil, rozběhl se dovnitř a křičel:

„Mami! Mami!“

Opravdu to byla jeho matka. Vysvětlili jí situaci a domluvili se, že se sejdou v jeskyni po Dráťovo otci až dokončí svoje poslání. 

    Třetí úkol byl také velmi jednoduchý, proto ho splnili velmi rychle.

    Natram si dojel pro princeznu. Odvezl ji na svůj hrad. Dráťa se vrátil ke svojí matce. A všichni by žili šťastně až do smrti, jen kdyby všechno nedopadlo úplně jinak. Ukázalo se, že královna Anika je pěkná semetrika. Na krále Natrama měla neuvěřitelný vliv. Tak se z moudrého krále stal ušlápnutý podpantoflák. Národ ho přestal milovat a všichni si v duchu říkali:

„Jak si mohl vzít takovou čůzu? Copak neví, že některé ženy jsou jak jedovatý šíp? Každý si musí dávat pozor, aby ho nezabily.“

Téměř po dvou letech manželství se Anika chtěla dát rozvést. Navrch chtěla dítě do opatrovnictví a tři čtvrtiny království. Nakonec se ale rozhodla, že se nebude dělit. Najala si nájemného vraha, aby zabil jejího manžela. Nic netušící Natram se procházel sadem, voněl ke květinám, zaléval stromečky a zpíval si s ptáčky. Najednou odněkud přiletěl vrhací nůž a zabodl se Natramovi do hrudi. Padl mrtev k zemi. Obloha se zatáhla. Blesky protínaly nebesa. Začaly padat obrovské dešťové kapky, jakoby Bůh plakal nad dalším zmařeným životem.

    Nechť je tento tragický příběh odstrašujícím příkladem pro všechny, kteří by chtěli udělat stejnou chybu. Je evidentní, co je příčinou všeho. Je to žena!! Buď se s ní máte jako v Ráji, nebo vám udělá ze života Peklo. Mějte se na pozoru! 

J.M.Artan