Reminiscence na Neználkovo rýmování

Neználka mám:-)....všechny knihy....

" Slunce - žbluňce...".....:-))))))))))))))))

To Evženie Brambůrková: Děkuji, nebudu zastírat, že pochvala potěší. Co se Neználka týče, já ho rád měl moc a vlastně stále mám. Bavilo mě, že je klidně i proti všem a fandil jsem mu i když byl popleta a všechno bylo proti němu. Byl prostě svůj. A pomohl mi třeba ve chvílích, kdy mi bylo hodně ouzko, když jsem se v osmi musel znovu učit chodit po těžké nemoci i s přetrvávající ztrátou rovnováhy. Tehdy mi právě ti otloukánci, co se zvedli a nedokonalí, co dokázali nedat si druhými určovat to, na co mají, pomohli znovu začít chodit v rekordním čase a vybavuju si, že jsem tehdy sestřičče v nemocnici řekl, že Neználek by to přece taky nevzdal a to je nějaké nemehlo, když se divila, že padám a svíjím se bolestí, ale chci to zkoušet znova a znova a znova... A asi i proto, že se nějak stal zázrak a povedlo se zase mi plně nakopnout motoriku, to nějak to ve mě už zůstalo :) Stejně tak jsem ale měl rád (a také stále mám) Malého Prince a jeho dětsky naivní, nedětsky a přesvědčivě popsaný šarm... Prostě, vždycky jsem tak nějak stranil těm zbloudilým ověčkám, ztracencům a vyděděncům, asi že sám jsem taky býval klidně solitér, ale hlavně svůj... :) Dneska mám nějak vzpomínací den, tak jsem se ztochu rozepsal, ale snad to nevadi. ;) S.f.

Tvoje veršíky jsou lepší. Neználka jsem ani jako dítě neměla ráda.

To Janina6: není nad pozitivní poezii :D S.f.

Šetřilo si slunce 

korunku ke korunce, 

dopadlo však bledě 

jak sedláci u Chlumce... 

Tak se oběsilo na houslové strunce...