Bohyně hvězda II.

Bylo třeba zařídit mnoho věcí. Koupit pelech, vodítko, granule, zajistit doktora, očkování, stříhání a mnoho dalšího. Sžili jsme se snadno a rychle, až to působilo, že jsme spolu od jaktěživ.

V den, kdy byla Holčička objednána do psího salónu na stříhání, mi zazvonil telefon. Neznámé číslo. Zvedla jsem to a na druhém konci se ozval mužský hlas:

"Dobrý den, kamarád mi volal, že je na facebooku příspěvek, že byla nalezena naše fenka."

"Dobrý den, ano, našli jsme ji minulý týden, ale odvezli jsme si ji s sebou do Prahy. Předpokládám, že ji budete chtít vrátit, nebo si ji vyzvednout?" odvětila jsem.

"No, vlastně není úplně moje, je mého bratra. Občas utíkala ze zahrady, ale většinou se ještě ten samý den vrátila domů. Mysleli jsme, že ji srazilo auto, když se tentokrát nevracela a nijak jsme to neřešili. My máme těch psů víc."

V hlavě mi lítalo spousty myšlenek a hlavní byla, že se jí nechci vzdát. Sice jsme byli společně krátkou chvíli, ale zapadla k nám, jako poslední puzzlík do skládačky. "No víte, my jsme si ji zamilovali a pokud by to bylo na mně, nechali bychom si jí..." nervózně jsem se zasmála. 

"Promluvím s bratrem, jak to chce on, záleží to celé čistě na něm. My jsme myslivecká rodina a tahle fenka už asi dva roky nechytá. Máme ji v kotci, takže nemá žádné návyky, je to taková špína. To jen abyste věděla, pokud si ji chcete nechat, nebude jednoduchý jí naučit, aby se vám nepodělávala doma."

Špína??? Takhle mluví člověk o psím kamarádovi, který mu věrně sloužil několik let? Od chvíle, co je s námi, pochopila až překvapivě jednoduše, že se chodí ven a žádná nehoda se jí doma nestala. Možná z vděčnosti, možná si to nechtěla pokazit. Je chytřejší, než si myslíte, milý pane. I přesto, že bych ze sebe dokázala vysypat spoustu pichlavých připomínek, zachovala jsem chladnou hlavu s vědomím, že já žádám o laskavost jeho. Tím nejmilejším tónem jsem řekla: "To pro nás není problém, ona je chytrá a pochopila to rychle. Prosím, promluvte s bratrem a dejte mi vědět. Jak říkám, byli bychom opravdu šťastní, kdyby mohla zůstat s námi. Mimochodem, kolik je jí let a jak se jmenuje?"

"Promluvím s ním a dám vám vědět. Je jí 15 let a jmenuje se Tara."

Rozloučili jsme se a mně začalo být opravdu těžko. Nechtěla jsem jí nikomu vracet a už vůbec ne někam, kde by zavřená v kotci čekala na svůj poslední den.

Alan z toho byl přešlý, ale i přesto se mě i sebe snažil uklidňovat, že vše dopadne dobře. Řekl mi, že Tara je hinduistická bohyně, jejíž jméno v překladu znamená hvězda. Možná proto jsme měli pocit, že rozzářila naše životy.

Po dvou hodinách nekonečného čekání, kdy jsem telefon držela nepřetržitě v ruce a hypnotizovala ho, konečně opět zazvonil. Psí kadeřnice byla v půlce stříhání Tary, vypla strojek, dala obě ruce v pěst a popřála mi štěstí, aby to dopadlo, jak si přeji. Polkla jsem, zvedla jsem telefon a roztřeseným hlasem jsem odpověděla: "Dobrý den, tak jak jste se rozhodli?"

"Dobrý den, klidně si ji nechte, jak jsem zmiňoval, stejně už nám nechytá. Ale kdyby vám to nevadilo, až budeme mít cestu do Prahy, přijeli bychom se na ní někdy podívat. Třeba i s dětma. "

"Jasně, samozřejmě, kdykoliv budete chtít." Nedokázala jsem skrýt pocit úlevy a velkého návalu štěstí. "Děkuju vám hrozně moc." Paní kadeřnice začala poskakovat a gestikulovat na mě, že to vyšlo. 

Napůl ostříhanou Taru jsem chytla do náruče a pomazlila jí. Nechápavě na mě koukala, ale já věděla, že naše společná jízda začíná a já pro ní udělám všechno, co bude v mých silách a v mé moci. Díky tomu, že nás, teď už bývalý, majitel kontaktoval, jsme se aspoň dozvěděli něco o její minulosti a známe její jméno, které je mimochodem moc krásné.

TARA - bohyně, hvězda.