smyčka

Krásné, zastavila jsem se už u smyčky a celou tu část si četla znovu... skvělé prostě... 

Nabarvené ptáče jsem neviděla, schválně, protože vím, jak by mě to drásalo. Stačila mi ta upoutávka, kde se vrány slétají k hlavě, čouhající bezmocně z hlíny, dodneška se mi vybavuje jako hnusná noční můra... Je to paradox, že mám příležitostně ráda horory a napínavé příběhy, ráda se příjemně bojím, ale musím vědět, že je to "jen" fikce, nesmí to být příliš realistické. Skutečná lidská krutost mě děsí. 

Můj děda byl taky včelař, jako dítě jsem se včely naučila mít ráda a dávat pozor, abych na některou nešlápla, když jsem běhala bosá po zahradě. Letos jich je vidět hodně, mám radost...

Nedokážu "rozklíčovat" závěr básně, nevím, komu patří ty ublížené oči...

Pěkné, líbí se mi 

Phil, vím, že Nabarvené ptáče je film, hlavní roli tam hraje mladík z Krumlova. Jen jsem ještě neměla odvahu se na film podívat, prý je drsný - a ve tvé básni mě ten pojem potěšil...

Nejen z veršů mám u tebe dojem, že žiješ několik životů naráz ....  souhlasím s ostatními a hlavně s Benetkou, je to několik básní v jednom a už ta první je silná až mrazí

pro Radovan

Mne jste tenkrát svým způsobem dojmul. Hodně jsem o tom přemýšlela. Jo, mám se...žiju.  :)

Díky za vysvětlení, měj se

pro Kočkodan

Jo, myslím, že matky, nejen ty včelí,  jich majií taky pět... děkuji, moc.   :)

pro Radovan

Já mám poslední dobou tak chaotický život, že se ho snažím ukotvit poznámkama. Jednou se k nim možná vrátím, abych sama pochopila. Tady jsem s Jindrou.  Včelaříme. Můj táta byl včelař srdcem i duší a já jako malá holka tahala na zádech batoh s deseti kily cukru na přikrmování. Mám v sobě to všechno a nikdy nepustím. Milovala jsem ho. Jak šplhal po vysokých stromech až do korun pro roj. Učil mě střílet. Chtěl kluka. Toto mám po něm, umím rozhoupat stromy. Já už jsem ti delší dobu chtěla něco říct. Mám tu kousek textu pod jiným nickem a neomylně jsi ho vyhmát. Je to už dýl a já vím svý. Mám tu malej limerik. I když můj humor chápe nikdo, řek mi manžel.... :) Děkuji za nakouknutí. 

Ježkovy oči – ty chlupaté včelí oči jsou jedním z hajlajtíků.

Matko básnířko, dávám ti za jedna a za jedna. ;-)

Poztrácel jsem se ve výčtech, pro mě sem tam tvořících linku, pak zas jak popel při rozptylu, odbočka z odbočky. 

Nabarvené ptáče je válečný román, zfilmovali ho. Film jsem ještě, přiznám se, neviděla. Tenhle žánr těžce snáším. Nepomůže ani, že si říkám, je to jenom film, vždycky mne to vtáhne... :) A tak děkuji!

Sytíš včelstvo i nás:-) dost pilně, což je dobře. Obzvlášť mě baví extra povedené hříčky /jako: slovo vor nabarvené ptáče a že někdy pláčeš, nebo: 

oči včel jsou chlupaté

jako tvoje nohy co se po nich holky točí/

Bene, děkuji, máme a nemáme jedny. Teď mi tu kvetou dřezovce, tak šílí... :)  Zasadila jsem hnedle tři, jsou to medonosné stromy a taky moc krásné...