Návrat v zapomnění

Miluji se s tebou paní má, jenž ses z poháru smutku se mnou napila. Vždy chodíš ke mne v nocích temných a rysy tvého těla v rouších zahalených. Tys tajemná paní a chlad jde z tvého pohledu. Plníš mi má tajná přání, vše nač si jen vzpomenu. V noci, když ovane mne vánek ticha a pohne se mlha věčného proroctví. V tom podivně plamen svíce kmitá. To znamená, že paní má mne navštíví. Přijde ke mne a pijeme spolu zas, ten sladký nektar zapomnění. Poté jako by jí vzal ďas a v mlhavém ránu nemám rozpomnění. V noci, když opět se zjevila a já dělal, že z poháru s ní piji. Její tvář se mi odhalila, až mráz přeběhl mne po šíji. Nebyla to žena, pozemského bytí. Není to přelud, což se jen zdá. Byla to žena, co rozhoduje mezi životem a smrtí. To sama smrt, co z poháru se mnou popíjela.

---