Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePatnáct minut slávy
Autor
Jinys
Rád píšu.
Což o to, to by se dalo ještě odpustit, ale já napsané stejně rád zveřejňuji.
V současnosti tak činím již málo, ale byly doby, kdy jsem tak činil pravidelně.
Přibližně jeden textík měsíčně, zveřejňovaný na serveru, který se nezabýval v první řadě psaním, ale tématy, která se v televizi nevysílají ani po dvaadvacáté hodině.
Dokonce i s čtenářkou jsem se seznámil. Kdyby jen to. Znala některé pasáže z paměti!
Čas plynul, písmenek mých i ostatních přibývalo, a provozovatele serveru, vystupující na rozdíl ode mne, mnohdy pod svými občanskými jmény, napadlo uspořádat setkání lidí, kteří se tak, či onak, na fungování serveru podíleli.
Děvče v šatně mi podalo jmenovku s mým nikem a já si ji připnul na košili. Moc se mi do toho nechtělo. Americký zvyk, být ocedulovám, aplikován v zemi našich současných přátel na věčné časy asi i u agentů tajné služby, mi příliš nesedí.
Ale začali se dít věci. Dívky a hoši mě začali zastavovat, a všichni hovořili něco v tom smyslu, že to co píšu je dobré, a dá se to číst.
Že by mi to bylo lhostejné, nebo dokonce nepříjemné, to tedy rozhodně není pravda.
Zažil jsem omamně příjemný pocit vlastní velikosti spojený s tím, že ovlivním uměním svět.
To jsem asi trochu přehnal, ale příjemné to bylo.
Přesto mě to neživí. Víte, ono psaní je práce! A to někdy docela krušná, má-li výsledný text mít hlavu i patu, a nějaký smysl k tomu.
A proč to tedy vlastně celé píšu?
Chci se pochlubit, trošičku se pochvástat, i když asi ani není čím.
Ale, jak anonymní moudro praví, kdo to za vás udělá?
Protože, jak už jsem napsal:
Bylo fajn.
10 názorů
Jinak:
Dnes se tomu říká prokrastinace.
Já tomu říkám lenost, nebo tendence vyhnout se povinnostem. Tak to se mi stalo!
Stojí předemnou pár věcí, které musím udělat a mě se do nich fakt nechce.
Tak jsem našel heslo na "Písmák"...
Tak ještě dnes nějakou chvíli a zítra, zítra, nebo za hodinu, už budu dělat to, co na mě rozladěně čeká... :-)
kedysi som i ja chodievala na jeden slovenský literárny blog, bola som tam pečená-varená... som si vedomá, že moje písačky nie sú žiadne literárne diela, ale boli proste dni, kedy som sa chcela podeliť so zážitkom, spomienkami, smútkom, či radosťou alebo si len tak pokecať pod niekoho príspevkom...boli sme skvelá skupina podobne naladených, často sa noc prehupla do nového dňa a my sme stále "diskutovali" veselo i vážne...a potom nám ho "zmodernizovali", vytratili sa tí, ktorých som mala rada. S niektorými píšem doteraz súkromne, s niektorými sa poznám osobne a s niektorými som to nestihla, odišli navždy...aj z Písmáku sa vytratilo zopár ľudí, s ktorými sme si "notovali", na ktorých som sa každý večer tešila...a na tento nový si nie a nie zvyknúť...
nuž, ak nás nikto nechváli, pochváľme sa sami, urobme si radosť...aj keď nás chvália ostatní, trvá to len chvíľu a vyšumí...
Paní Janino,
omlouvám se, jsem řepa nevycválaná.
Samozřejmě děkuji za přívětivá slova.
Paní Janino,
Ano, kritik je ten, kdo ví jak to má být a udělal by to tak, pokud by to uměl.
Ale už vás nebudu zlobit.
Udělám to jako doma.
Cituji:
"Máš pravdu ženo moje vlastní, jako vždy."
Paní Janino
Jsme asi každý trochu jinde. Já se prostě jen neberu přehnaně vážně. Včetně toho, co vyťukávám na klávesnici.
Každý zpíváme stejnou píseň v jiné tónině. Ale je to dobře, jinak nevznikne sbor. :-)
Nebo zbor? :-)
Jinak tedy pardon, jestli jsem ten článek špatně pochopila - vyrozuměla jsem z něho, že pochvala tě tenkrát velmi potěšila. Z toho jsem usoudila, že tě těší, když se tvé texty čtenářům líbí. Jestli to cítíš opačně, nebylo to z článku poznat. (Dodatečně se omlouvám za tykání, pokud by mělo vadit. Na Písmáku je už zažitým zvykem.)
Myslela jsem to tak, že hodnocení např. od redaktora časopisu nebo nakladatelství, kam například pošleme svoje texty, případně od literárního kritika (to je takový ten člověk, co píše recenze a kritiky do literárních časopisů, většinou to bývá jazykovědec, literârní vědec a podobně) nebývá tak přívětivé, jako od běžného čtenáře na internetu. Úsměvné to může být, proti tomu nic ;)
Poznámka pod čarou, paní Janino:
Já jsem inženýr. To je odborná prace.
Ale odborný kritik? V jakémkoliv oboru kumštu?
Jak se liší od toho neodborného?
Je to pro mne úsměvné... :-)
Milá paní Janino
Přiznám se, že moc nepíšu abych se líbil. Někdy mám takovou potřebu se prostě jen vypsat.
... Ale no jo, bylo to fajn. :-)
Tahle mile popsaná vzpomínka se tady určitě bude líbit, většina zdejších čtenářů určitě prožila něco podobného, nebo o tom aspoň sní... Asi není nic příjemnějšího pro autora, než když se jeho výtvory dostanou mezi lidi a těm se líbí... S odbornými kritiky bývají zkušenosti o dost méně příjemné ;)