Déčko

Slávek si v těchto dnech užívá vskutku zasloužené dovolené. Práce je náročná podobojí. Tedy jak fyzicky tak psychicky. A ještě že je tady ta možnost! Jen tři dny Déčko ale jinak devět dnů volna v kuse. V předchozím zaměstnání to bylo nemyslitelné páč tohle volno dostávali jen řiťolezové. A tedy ne Slávek. Na druhou stranu byl jednou z dovolené odvolán po pouhém jednom dnu. To byl asi rok 2016 a tedy předposlední ve firmě alkáčchlast. Vzal si poslední dva týdny v srpnu jak to má dlouhá léta ve zvyku. V pátek se se spřátelenými kolegy rozloučil jako že ahoj za čtrnáct dnů. Jo jo. Zlatý voči! Sobota a neděle plus pondělí houkéj. Ale v úterý po ránu telefon od šéfa. Hele - zitra přijď do zaměstnání. Ruším ti dovolenou. No to si děláš prdel ne?!?!?! Nedělal. Z cca. 15 lidí co měl pod sebou opravdu pracovalo tak 5. Deset se flákalo. A jeden fajn kolega jménem Adam se zranil. A Slávek měl dovču. Takže mu na práci zbyly tři lidi. Úsměvné což? Vskutku skvělá firma kde je deset zbytečných skladníků jen tak do počtu... Bez komentáře.

Chtěla bys jet se mnou někam na výlet? Ať nesedíš pořád doma? Přijdeš na jiné myšLenky... Nehnevaj sa Miri... Vždy keď idem na bycikly tak som po tom dva dni chorá. A autíčkom a potom výjsť kopec? Nie. Som rada že sa nemosím hýbať. (Lebo počas pracovnej doby sedim 8 hodin na zadku...) Nehnevám sa. Som iba len smutný. Tak. Ani nemôžeš vediet ako... Áno. Som sprosté pako ktoré Ti je dobré iba ak potrebuješ. Inak nie... Nuž iba len realita......

A tak v úterý vyrazil kolmo sám. Pokořit Hradištěk. To je kopec nad Velkými Bílovicemi. Do třetice všeho dobrého. Poprvé to bylo když se rozváděl. A to byl hnus bolavý lepkavý. Jediné myšLenky byly utéct. Jo. Jenže to se lehko poví. Kam? Jak? Tenkrát tam nenašel cestu a tak se aspoň pak zastavil u Františka Polácha v Žižkově. Druhý pokus byl s Lidu. Tak nějak spolu oživovali vzpomínky na minulost. Marně. A na ten kopec jim zabránil dojet dýšť. To je po Bilovsku. A až předevčírem si uvědomil že to vlastně už byl jen kousíček! Skončili na místě kde se nyní nachází socha slípky. To je tež po Bilovsku. Všady tady je slépka. Jenom oni jsou slípáci... No a třetí pokus tedy vyšel a potom měl v plánu ještě další trasu na jednu rozhlednu jenže_ V půli strmého stoupání na kopec nad Žižkovem začalo krápat. A Slávek si řekl: tohle smrdí. Seru na to vracím se. A jen tak tak stihl dojet do Žižkovského minipivovárku a schovat se pod střechou. Následná průtrž mračen a bouřka pak řádila třičtrvrtě hodiny. Kdyby jel dál na kopec tak by byl tzv. po moravsky durchumdurch mokrý! Naštěstí pivečko tam maj výborný! Toš tak.

Včera posvětil svátek Cyrila a Metoděje na místě kde se snad opravdu tehdy objevili? Na slovanském hradišti Mikulčice. Vylezl na vyhlídkovou věž nad areálem a přemýšlel nad tím že skočí dolů. Tyhle myšLenky má vždy kdy někam takhle vyleze. Jenže duše sebevrahů... A navíc se chtěl podívat i na ten jeden jediný kostelík z dob Velké Moravy který se prý dochoval až do dnešních dob. Je to kostel sv. Margity Antiochijské. Nachází se za řekou Moravou na slovači kam se však už nyní dá dostat skrzevá nedávno postavenou lávku. No a taky se domluvil s dnes už bývalým kolegou ze současné práce který bydlí vo Skalici. A tiež sa volá Miro. Potkali se na Skalických rybníkoch v občerstveniu u kapra. Byla tam doslova hlava na hlavě a z toho půlka čehůnů! A řikal Mirovi: Jsem si myslel že si tu dám slovenské pívo a nič! Jen se smál!! Slovenské pivo?! To nechceš!!! A to se zase pro změnu smál Slávek. Takže zase jenom české. Bernard 11 za 2 éčka. Pokecali popili a Slávek se vydal s obavami na cestu zpět bo znovu byla ve hře bouřka. Naštěstí jej minula a on poté co dvakrát zabloudil (z toho jednou v lužním lese a prodíral se uzounkou sotva znatelnou stezičkou skrzevá kopřivy velké jako on_!) se štěstím vrátil v 7 večer domů. Kolik našlapal ani neví. Ale je to vlastně fuck.........

Můžu jen psát do rána o tom že není komu.

Ať neslyším ticho co mi zbylo v duši_