Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sečekárna na sen
Autor
Philogyny
Vstoupila do čekárny na sen
sklepním okýnkem
/ v regálu ležela kočka se zlatýma očima / v regálu ležela chcíplá kočka s černýma očima
bez vzpomínek //
/ štěnice švábi a těch receptů na přežití / nemocniční archiv //
---
tam už se mě nedotkneš
jen
spodní větev stromu ještě občas mění barvu deště
pak se líbáme v zimní zahradě
to vše zaprášeno polohrubou moukou prsty včelařským voskem
oblohou s vyklopenými beránky
omotáno kokosem sisalem košíkářským proutím
lýčím z paroží jelena němou
aby touhou aby cizím snem bez aditiv
aby neprochladla
šaty od Valentina s kulatým límečkem nad kolena
15 názorů
pro Janina
Já nevím, co na to napsat, tak mlčím. Dojmulo mne to, děkuji. moc
Phil, vždycky jsem slýchala a četla, jak se na textu musí pracovat, číst ho s odstupem a upravovat... a víš co? Zrovna u tebe jsem čím dál víc přesvědčená, že ty jsi jiný případ, že tvoje poezie prostě vyvře nebo vytryskne na první dobrou, hotová a dokonalá... Má kouzlo opravdovosti, které by se možná zbytečným vylepšováním mohlo porušit... tak mi připadá.
pro Evženie Brambůrková
Svým způsobem máme archiv každý ve své hlavě, že... :) Děkuji za nakouknutí a slovo.
Pro apparition
Zrovna přemýšlím, jak změnit styl psaní. U mne je to tak, že mi něco naskočí, napíšu ta pak po sobě čtu. Když začnu upravovat, tak se stejně vracím k původnímu textu. Děkuji za přečtení a podnět. Hezký den...
Evženie Brambůrková
16. 07. 2023Taky mám svůj archiv, ale moc tam nechodím. Zatím není čas.
Pro Benetka
Ono to vždycky nějak dopadne, všechno má svůj řád... :) Děkuju ti.
Pro Janina, já se taky smála, potutleně, děkuji za přípis... Ty každodenní šaty bych strašně moc chtěla, sen... :)
Jo ale zapomněla jsem drze podotknout... že představa límečku nad kolena mě rozesmála. Já vím, nad kolena jsou šaty... to ten slovosled ;)
Ty vůbec nejsi jednoduchá. A ne nemyslím hloupá. Nejsi jednoduchá na chápání. Jeden musí ten svůj mozeček nahodit o 106% ! Avšak DÍKY za to!!!
Vzpomínky... to je tajemné, výsostné území. Je to zážitek, prolézt do těch tvých malým okýnkem. Taky se mi hned v hlavě otvírají moje vlastní okýnka... díky.
Já kdysi všechny v paneláku vybila prakem a dostala výprask, že. V textu můj archiv v nemocnici. Ty kočky tam byly, tam to šlo, zpátky už ne. Tak už to bývá. Nevím, proč mi vylítla, sama kolikrát přemýšlím. Naši měli malou chaloupki po Němcích, bydlely tam dvě bezdětné sestry. Mám z půdy nade dveřmi obrázek Ježíše i červotočem... ve sklepě byla studánka. To bylo něco, myslím, že kvůli ní táta tu šopu kdysi koupil. Aspoň vím, po kom jsem. Děkuju za přízeň. Já te´d tak nějak přešlapuju. Je to jako u lékařky, musím stát na dvou vahách... :)
Píšeš o čekárně na sny a ono je to pro mě celé snové.
V mém starém domově není sklep pod domem kvůli skále, je ale přistavěný pod úrovní asi jeden metr s okýnky na tři strany, jako děti jsme jimi lezly