Žena, moře a Mary - Goblin IV.

Goblin

(říjen - 2004)

IV.

S přistáním si dělala zbytečné starosti, přístav byl úplně prázdný. Přesto podle předpisu oznámila úmysl zakotvit lodní sirénou. Posádka se vyrojila k bočnímu pažení, aby okoukla místo, kde dosud nebyli. Jen kapitán přišel na můstek dohlédnout na manévr. Zvládla ho perfektně, fendry (nafukovací vaky chránící boky lodě) se jen lehce opřely o pneumatiky roubící molo. Zrzoun s Čočkou přeskočili na břeh, kde přehodili smyčky vázacích lan přes pacholata.

„Volala jsi správu?“ zajímalo šéfa, když přehlédl liduprázdné molo.

„Podle atlasu tu žádnou nemaj, dokonce ani celňáky nebo pobřežní hlídku. Máš se hlásit u někoho ze samosprávy města.“

„Kde?“

„To tam není,“ zkusila potěšit neobvyklou informací.

Potěšeně nevypadal. San Antonio de Palé je provinční díra s šesti stovkami obyvatel zabírající asi kilometr čtvereční. Možná mu nedělala radost představa, jak páčí popis cesty z domorodců mluvících annobonskou kreolštinou.

„Co teď?“ zajímalo Prcka, když viděla kapitánovu zamračenou tvář.

Pokrčil rameny a ukázal na městečko: „Můžu courat po týhle přerostlý vesnici a hledat místní úřad. Nebo zavolat do Malabo na Bioko, který je snad ještě hlavním městem Rovníkový Guineye…“

„Cožééé?“ protáhla.

„Co cože?“ nedošel šéfovi důvod přerušení.

„Je nebo není Malabo hlavním městem?“

„Netuším. Prezident má asi nahnáno, že pobřeží sopečnýho ostrova nemusí bejt nejbezpečnějším místem pro hlavu státu. Po zvolení rozhod o stavbě novýho sídelního města Ciudad de la Paz uprostřed džungle, a hlavně na pevnině. Kdyby se přestěhovali, mohlo by mě čekat pár set kilometrů pro povolení. To je moc daleko od vody.“

„Mám návrh,“ přidal nápad Ichtyl, který se již dostatečně vynadíval na pustý přístav a také dorazil na můstek, „počkáme do zejtra, a jestli nikoho nebude zajímat, co tu děláme, na úřady bych se vykašlal.“

„A IUCN?“ namítl šéf.

Doktor pokrčil rameny: „Co oči nevidí…“

Nápad nebyl od věci. Měli dost zkušeností s úředníky černého kontinentu, aby znali jejich povahu. Kromě úplatnosti byla nejvýraznější vlastností neobyčejná lenost. Pokud místní hlavouni neprojeví zájem, mohou s klidným svědomím vyúčtovat IUCN jakoukoliv částku za poskytnutí úplatku a nikdo se nebude na nic ptát.

Následující den počkali do deseti hodin, a když pustina mola nezaznamenala změnu, tiše se vytratili. Zamířili kolem letiště k jihozápadu, kde obepluli výběžek s koncem ranveje. Od něho pokračovali podél pobřeží k jihu na první stanoviště ve skryté zátoce na úrovni kráterového jezera Lago Mazafim.

Ještě večer dostal Pumpička od kapitána příkaz připravit dozimetry. Při snídani oznámil potápěčům, že je pod hladinu zatím nepustí. Místo toho vypluli s technikem na člunu podél pobřeží k jihu. Vždy po padesáti metrech přirazili ke břehu, kde přístroj umístili.

Když potápěči s Ichtylem osaměli v jídelně, vyjel na něho Čočka: „Můžeš už konečně vyklopit, o co tu kráčí? Jestli chce IUCN ověřit kondici kaniců ve Guineyským zálivu, proč zrovna Annobón a bez povolení? Žádnej z vás se včera pro něj moc nehrnul.“

„Podle toho, co vyváděj šéf s Pumpičkou, jde asi o to radioaktivní svinstvo, o kterým psali Němci. Jestli je to tak, Prcka bych do vody nepouštěl,“ mračil se Zrzoun, „tohle není práce pro mladou holku.“

„Brzděte,“ uklidňoval potápěče Ichtyl, „naše práce jsou kanicové a tu odvedem. Žádný počítání, na hloubkové ponory je nás málo. Víc času bysme trávili dekompresí než prací. Budem kroužkovat a odebírat vzorky kusů, na který narazíme do třiceti metrů…“

„Takže práce pro práci,“ uklouzlo Prckovi.

„Práce za peníze,“ opravil ji Ichtyl a vrátil se k tématu radioaktivity, „zamoření moře je starostí šéfa a Pumpičky. Zejtra budou k dispozici výsledky měření na jednom a půl kilometru pobřeží. Jestli budou na jediným bodě hodnoty mimo normu, do vody nejdem. Osobní dozimetry mít budem, ale nic nám nehrozí.“

Potom došlo na nejhorší. Čočka již přišel s kanicem vroubeným do kontaktu několikrát, což ovšem neplatilo o Prckovi a Zrzounovi, který byl členem posádky jen o pár měsíců déle než mladá žena. Ichtyl proto došel k názoru, že je třeba kolegy patřičně poučit.

Kanic vroubený (Epinephelus marginatus) stále ještě patří k nepřehlédnutelným obyvatelům korálových nebo skalnatých útesů a podmořských luk porostlých posidonií. Potkáme ho do hloubky 300 m ve Středozemním moři, Atlantiku a Indického oceánu.

Oproti příbuznému kanici obrovskému z Indo-Pacifického pomezí nedorůstá kanic vroubený velikosti přes 3,5 m a váhy 4 metráků, ale vystačí si s délkou 1,5 a hmotnosti do 60 kg. Také si potrpí na štíhlejší postavu, poměr výšky k délce nepřesahuje 1/4, zatímco u větších bratranců je 2/3. Všechny druhy mají obrovskou tlamu s přerostlou spodní čelistí, umožňující lepší uchopení kořisti.

Na lov vyráží z úkrytů ve skalních průrvách, jeskyních nebo porostu dna. Dobré maskování pro výpady ze zálohy poskytuje šedohnědé zbarvení doplněné tmavšími skvrnami. Díky řídkým zubům polyká kořist celou a cestou ji drtí zubními deskami v hltanu. V mládí se živí hlavně krevetami nebo langustami, v dospělosti loví i ryby.

Kanic žárlivě střeží své teritorium proti vetřelcům, které bez milosti vyhání. Co je však zajímavé, že to úplně neplatí v případě potápěčů. K lidem je mírný a nechá se od nich krmit z ruky. Ke své vlastní škodě. Někteří rybáři této vlastnosti využívají, nabídnou kanici sousto a v druhé ruce již mají připravenou harpunu.

Díky velké poptávce po kvalitním a lehce nasládlém mase kaniců se dostala ryba v klasifikaci IUCN mezi ohrožené druhy. Přispívá k tomu i pomalý reprodukční cyklus. Nejpočetnější populace žije v Atlantiku a Středozemním moři, ale podle odhadu zaznamenala za 30 let pokles o 80 %. Pokud nebude dodržováno omezení lovu, úbytek dosáhne kritického množství. Zatím však pravidla dodržuje jen JAR, která omezila lov na 5 kusů denně a Francie, kde došlo k úplnému zákazu.

Příští ráno odplul kapitán s technikem zkontrolovat dozimetry. Pokud bude vše v pořádku, dají vysílačkou potápěčům zelenou a opět rozmístí přístroje za zálivem Bahia de Aual u vesnice Aual. Tím pokryjí jihozápadní pobřeží až na úroveň vesnice Mábana. V případě, že displeje vykáží jakékoliv hodnoty, k žádnému nahánění kaniců nedojde a bude pokračovat pouze měření pobřežních oblastí.

- pokračování -