Hvězdy

Cigareta mezi prsty 

stíní měsíc na obloze, 

na které se schovává 

mezihvězdný odraz, 

co připomíná hlubinný život, 

s rostoucí temnotou vesmírnější, 

a kde odkapává Lovecraftův pohled, 

plný černé prázdnoty, 

obalené zimou, 

kterou proplouvají pekelné ryby 

bez očí a světla. 

Na planetě zemi 

zbylo jen málo, 

a to málo 

se rozpadá pod sluneční září, 

protože ne všechno 

snese život, 

ve kterém chronické šílenství 

předběhlo chromou příčetnost, 

při závodě impozantním 

jako když poprvé vidíš 

letět páva. 

Všechno je čím dál víc z betonu 

a jen v bílých kazajkách 

zůstala rudá barva.    

Z cigarety odpadává sníh, 

šedý jako úterní noc, 

ztichlá 

vyčerpaným spánkem dělníků, 

kteří čekají na nikdy nekončící světlo 

sobotních lamp. 

Špačci si staví popelavá hnízda 

v malinkém, vyschlém panáku, 

kde jejich oranžová tělíčka 

sedí na zbytku bělostných filtrů. 

Televize zpívá a samota je krásná 

v tom ušmudlaném plášti zamlžených hvězd 

a já se s ní objímám se slzami, 

které nikdy nevytekli.