Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKaždý se za něco stydí.
Autor
kuba.49vojenciak
Tvrdé lavičky v parku, vysekané ze dřeva,
a vedle nich štěkají na nebe stromy,
rozkvetlé pod příslibem
a kvílející jak piano na hlaváku ve dvě ráno
trhající sluneční svit na kusy,
pod kterým si čtu Wallece, co se oběsil,
protože nesnesl velikost existence, prorostlé skrz vlákna vesmíru,
a kopu do sebe třetí pivo, koupené ve slevě,
protože jsem chudý pijan, co si nemůže dovolit kvalitní chlast,
a slova se začínají rozpíjet po stránkách.
Vstanu nejistý jako Lucifer prvního dne v pekle,
udělám pár kroků a vyzvracím se do koše,
hned vedle smutných zbytků jídla,
a v dáli se objeví Šimy,
která se culí a směje a raduje a jiskří
jak rachejtle tkající pavoučí síť z hvězd,
mateřská a estrogenem napumpovaná.
S milým úsměvem se snažila zjistit, co mi je,
jelikož mě vidí nakloněného a se slzami v očích, ale podstata jí unikla.
Nechám pravdu explodovat do tisíce havranů
a začnu obřadně lhát a jsem v tom vážně dobrý,
stejně jako každý alkoholik, bulimik, anorektik, drunkorektik a bůh ví kdo.
Hostinec byl tragický a sobotní večer v něm nikdy nezačal,
jen tam navždy pokračoval smutný pátek,
neutuchající předzvěst sobotního stínu,
kde se schovává energie celé generace,
mlátící do gongu smrtelnosti v božím klíně.
Vzpomínky vybledly a zbyl pocit ponížení a šílenství.
10 názorů
Radovan Jiří Voříšek
24. 08. 2023V podstatě cca 2/3 textu mají nějaký děj v tom, že popisují hrdinovu situaci a nésledné setkání s někým známým.
Veršem: stejně jako každý alkoholik, bulimik, anorektik, drunkorektik a bůh ví kdo. - to mohlo klidně končit. A bylo byl v tom vrchol a nenápadné rozuzlení,
A zbytek by obstál samostatně.
Čtu to tak, že stromy nemohou být šťastné, protože pouze existují, jejich život je nevýrazný stejně jako je nevýrazný život člověka, který se chodí v pátek vykřičet do hospody. Cítím v tom naději a otázku kdo je vlastně šťastný.
(pardon, zdvojil se komentář... byla bych jeden smazala, ale nevim jak...)
kubo, nikde nepíšu o zdlouhavým nimrání, prosím buď tak laskav a nepodsouvej mi něco, co jsem nenapsala.
janino, v poezii se nevyznám... ostatně shodly jsme se, že všechno (včetně jakýchsi rad a návodů), co tu čtenář napíše, je jen jeho názor a je na autorovi, jak s tím naloží. mimochodem, ta otázka - kde zůstane autorova originalita... ono to jeho psaní právě moc originální není... v tom smyslu jsem se vyjadřovala už dříve... i když se mi některá místa líbí, tak je toho pro mě málo... nadto mi přijde, jako bych podobných textů už četla moc... což se nijak nevylučuje s tím, že třeba zrovna tento text nepostrádá autenticitu a jako záznam je to docela ucházející. to je asi tak všechno, co k tomu mám.
kubo, nikde nepíšu o zdlouhavým nimrání, prosím buď tak laskav a nepodsouvej mi něco, co jsem nenapsala.
janino, v poezii se nevyznám... ostatně shodly jsme se, že všechno (včetně jakýchsi rad a návodů), co tu čtenář napíše, je jen jeho názor a je na autorovi, jak s tím naloží. mimochodem, ta otázka - kde zůstane autorova originalita... ono to jeho psaní právě moc originální není... v tom smyslu jsem se vyjadřovala už dříve... i když se mi některá místa líbí, tak je toho pro mě málo... nadto mi přijde, jako bych podobných textů už četla moc... což se nijak nevylučuje s tím, že třeba zrovna tento text nepostrádá autenticitu a jako záznam je to docela ucházející. to je asi tak všechno, co k tomu mám.
Luzz, myslím, že poezii rozumíš líp než já, ale tady si dovolím podotknout - pokud by si Kuba bral příliš k srdci názory čtenářů, naučil by se brzy psát tak, aby se to většině čtenářů líbilo, ale kde potom zůstane jeho vlastní originalita? Obávám se, že tohle je právě úskalí "internetového básnění"... Co když zrovna tohle "nahuštěné" psaní je něco jiného, čím se odliší od průměru?
Luzz-prostě s tebou nemůžu souhlasit. Já nesnáším zdlouhavé nimrani v jednom detailu. Je to zbytečný a nudný. Chci aby mé texty byli svižné a bez přestávky
jako záznam - dobrý, autentický... i když celkově pořád nic novýho pod sluncem...
ale co je fajn - je tam pár míst, která mě přiměla zastavit se... a říct si - jo, to je ono, to jsou místa, na kterých lze stavět.
celkově - v tak krátkým textu je toho příliš. a protože mám zrovna náladu rozdávat nevyžádaný rady, tak jednu utrousím i tady - vyber si jeden nosnej motiv a ten rozpracuj. jen trošku, abys ho moc nezahltil.
... protože tohle vypisování se z příběhů a pocitů časem většinu čtenářů omrzí. a co je hlavní - ono se to omrzí i tobě. (ale to je možná dobře)