POHÁDKY ZE SKŘÍTČÍ STEZKY - Zelánek, Zelenka a velká voda  aneb jak tvořili myšlenkou

POHÁDKY ZE SKŘÍTČÍ STEZKY

Pohádky ze skřítčí stezky byly mnou napsány k zahájení Naučné skřítčí stezky v Růžďce v roce 2023, k použití na stezce byly různě upraveny paní Alenou Suchánkovou. Hlavní postavy pohádek jsou převzaty z původní knihy "Zahrada štěstí" autorky Aleny Suchánkové, z jejíž knihy vycházel i vznik stezky, vše zvěřejňuji s jejím souhlasem.

Zelánek, Zelenka a velká voda 

aneb jak tvořili myšlenkou

Konečně přestalo pršet! Zelenka, toulavá, veselá a bezprostřední skřítčí dívka se hned ráno vydala vykoupat k řece. Zelánek ze Zelánkova, skřítek veselý a nápaditý, někdy ale také zádumčivý a věčně hladový, brouzdal ranní rosou a přemýšlel, proč ho nevzala Zelenka s sebou a kam vlastně šla. Bručel si pod vousy hlasitěji, než mu kručelo v bříšku a to mu v bříšku kručelo řádně! Než to ale dopřemýšlel, byla Zelenka zpátky a ve velkých listech lopuchů přinášela Zelánkovi obrovské jahody. „Přesně takové jsem si představoval k snídaní!“ vyhrkl Zelánek.

Zelenka se usmála a jen co nakrmila Zelánka i sebe, pošeptala „Chtěl jsem být chvíli sama“.

Už pár dní je tížilo, že stále prší a prší, voda u řeky stoupá a všichni živáčci, kteří okolo řeky bydlí, mají svá obydlí pod vodou. Poslední bouřka přinesla i blesky a tak i oheň řádil v lese i na zahrádce. Zelánek se Zelenkou stvořili tuto krásnou zahradu jen vlastními myšlenkami, které Zelánek namaloval. "Jestli pak má tvoření myšlenkou schopnost zastavit přírodní živel?" napadlo Zelenku.

Déšť způsobil nemalé škody a tak skoro každý potřeboval pomoc a Zelánek se Zelenkou dělali, co mohli. Tady pomohli opravit obydlíčko, tady zase vynést vodu z doupátka, ale ať dělali sebevíc, stále toho bylo moc, co bylo potřeba opravit, znovu postavit nebo zachránit. Zeleninová zahrádka byla celá zničená, les plný větví a klestí, domečky rozbité nebo úplně uplavaly.

Kde se zvali, tu se vzali, zjevili se lesní skřítci. Přišli o domečky a jeden vedle druhého se překřikovali „Brzy možná zase začne pršet a už není pořádně kde se schovat“ volal jeden, druhý se ho snažil překřiknout „Kam složíme na noc hlavu?“.

Ať Zelánek se Zelenkou přemýšleli sebevíc, nic je nenapadalo, ale pak na to Zelenka přišla! „Všechno, co tu je, jsme stvořili vlastní myšlenkou, vlastním nápadem!“. Zelánek se rozzářil a vytáhl papíry a začal kreslit, ale ať se snažil sebevíc, moc mu to nešlo. Prostě to nějak nebylo ono.  „No to je jasné!“ vykřikla Zelenka „Tvořit myšlenkou dokáže každý, ale vše si nejlépe stvoří každý po svém!“. Chvíli si nerozuměli a pak zase vysvětlovali.

Zelenka oslovila jednoho lesního skřítka „Musíš to zkusit. Vysni si nápad a pak ho zkus namalovat“. Skřítek se ošíval, že kreslit neumí, ale přece to zkusil a opravdu! Moc mu to nešlo. Opět se všichni dali do přemýšlení a tu to Zelánka napadlo „No ano! Tvořit může myšlenkou každý, ale každý je jedinečný a bude mít svůj způsob, jakým sní a jak sen zhmotní.“ Skřítci se dali usilovně do přemýšlení, ale moc tomu nerozuměli, jen Zelence už pomalu začínalo svítat.  „Už to chápu, jak to myslíš, Zelánku. Každý si přeje svá přání jinak, to je pravda a každému je přirozeného něco jiného. Skřítci, rozejděte se zahradou a popřemýšlejte, jak byste vesmíru mohli říct, co si přesně přejete. Zelánek svoji vizi kreslí, jak byste to mohli udělat vy?“.

Skřítci se rozešli a bloumali zahradou. Lesníček Šťovík začal náhle zpívat na celé kolo „Domeček mám překrásný, převeliký moc, vejdou se tam lesní skřítci na celičkou noc. Sucho je v něm, taky teplo, ani trošku nezateklo!“. Nejmenší ze skřítků, říkali mu Brumda, se inspiroval Šťovíkem a začal básnit „Les mám krásně uklizený, všechno je v němu v pořádku, zase plnou zeleniny mám já svoji zahrádku“. Když už to tak bylo, vytáhl jeden ze skřítků dlouhatánskou píšťalu a začal tak nádherně hrát, až Zelánkovi se Zelenkou vyhrkly slzy do očí. A ta překrásná píseň zřetelně vyprávěla sen o dobrém počasí, kdy prší jen tolik, kolik příroda potřebuje, krásně svítí a hřeje slunce a kde si lidé i skřítci pomáhají navzájem a jsou spokojení. Jak si skřítci přáli, tak zhmotnili, tedy tak se stalo a tato tři přání nebyla zdaleka jediná splněná. Lesní skřítci si vysnili dům pro ně pro všechny, kde je sucho a teplo, zeleninovou zahrádku zase v pořádku, les bez vodní pohromy a také počasí, jak má být a vše to se jim splnilo. Tedy nesplnilo, sami si to stvořili. Stvořili si ještě dalších pár věci a nejen oni, ale to už je zase jiný příběh.

Večer když Zelenka a Zelánek usínali, zašeptala ona „To je krásné, že víme, že to není náhoda, že svět a vesmír funguje tak, že můžeš stvořit cokoliv, ale musíš si to umět představit a najít svůj vlastní způsob, jak.“