Možná

Na pokraji svítání

je cosi mezi světlem a tmou

již vstává město

i usíná

záleží jen, zda řezník nebo kurva jsi

v okamžik ten

a ač oba maso prodávají

pak každý v jinou dobu jen

však hladoví jsou stejně

kdož nakupují u vás

a co teprve prodavačky růží

a jiných půlnočních smutků

jen já dávám žebrákům horké mince hvězd i oboly

a oči své zakryji víčky a na jazyk dám hostii polibku tvého

když zakusit chci vteřinu smrti

a vůni zahrad Getsemanských, kterou nekoupíš ani v akci u Rossmanna  

ještě než první paprsek světla natáhne sluneční hodiny

a tvá ňadra zrůžoví pod polibky milenců

kterým se právě zdáš

a jen já z nich smím pít jako hladové dítě tvou touhu

zatímco ty zhluboka dýcháš za dva snad

a rosa na oknech je jako rudé víno

které prolili jsme v noci namísto krve  

a slíbili si stavět z písku pyramidy

a milovat Boha

a všelijak se přitom pitvořit

protože zkřivené zrcadlo úsměvu je přesně to

v čem se chci vidět

než prolomíme klec oken a dveří a všeho, co kolem nás postavili

a poprvé roztáhneme křídla

a možná se rozhodneme k letu