Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlunce
13. 06. 2002
6
1
2346
Autor
BloodTears
Věnuji všem kdo si to přečetli...
Utopeni v černotě se potácí siluety lidí,
strach z černoty před kterou se lidskost stydí.
Potoky černé vody se táhnou krajinou,
Prokleta jest duše co pomyslela na jinou.
Bolavé pohledy v propadlých tvářích,
snad kdysi andělé tu pomysleli na hřích.
Nikdo už nevěřil že bolest zanikne,
krajinou černou že světlo pronikne.
Pak oči zalejí se slzami a vzhlédnou vzhůru,
třpytivý šat omamné záře potáhl na stromech kůru.
Nebe se rozevřelo a hřejivý jas zalil krajinu,
špinavé děcko vidělo poprvé vykvést květinu.
Nářek se změnil v úžas a bolest ustoupila,
vyšlo slunce a jeho moc všechno prostoupila.
Utopeni v paprscích koupají se siluety lidí,
jsou Tvou i mou duší a naším světem...
...který už jen lásku cítí a vidí.
1 názor
Richard Hrob
29. 02. 2012
Nebudu se tady zbytečně rozepisovat, vlastně bych ani moc nevěděla, co napsat, jelikož je to příliš pravdivé... Zkrátka a dobře...*!*
Brrr... Je to až příliš podobný... událostem...
Příliš sugestivně napsaný...
Asi bych se rozkecal o dokonalosti rýmy, příjemnym rytmu, ale... nejde to.
Snad jen TiP.
Můžu si to dát do klubu?