Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBára sní o lásce
Autor
Viviana Mori
Bára sní o lásce na modrým polštáři
a pro sebe si povídá:
najím se dobře ze vzduchu
budu do dnes náměsíčná
bledá a naivní
zkus mě pak přejít - životem vyždímat, přetnout, zauzlit
zkus se v námaze opřít o mý stehna
maso se lepí na kosti jen když zapřu dýchání
dodnes její maso
od kosti nikdo neoddělil
čistě pro záchovu sama sebe
a tak sobě povídá
jen aby neusnula v úplným tichu
až se po mně projdeš, prosím
zavolej na hvězdy
řekni že
nikdy ti nešlo po tak hebký zemi zakotvit
olízneš-li hlínu něco se v tobě zapouzdří
červ - kukla a možná z tý larvy vyletí mý malý vzdušný
já
z hlíny jsem se narodila a občas mě studila
ve snech bych nejradši
uhnětla celou Itálii a přitiskla srdce na utopený ostrovy
nejsem už nejmladší a stejně jsem si ve snech nová
kéž on to ví
Báře ze sna kručí v břiše a hledá kůstky slov:
tíha mě nutí polykat modrou
špagety lovím očima, kloužou po zemi
v ulicích špína
mezi kočičími hlavami mě lechtá lehká obrna
chci tě znovu do svých dlaní vzít - v San Gimignanu -
objednám ti tu nejlepší zmrzlinu
pookřeješ na duši
poučíš mě o místním víně
ochutnám tvůj vkus a jazyk mi štěstím zacinká
byl to jen mžik před mýma očima
už ho nezachytím
i kdybych snědla celej rendlík
kterej na sporák zapřáhly tvý osvalený paže
nasytím se na půl úst - pak umřu
jídlo mě nikdy nemůže vycpat a žádná chuť
mý duševní sklíčka napodobit
třesu se
a někdo se zdá pod křídlem sovy širokej stínem jako já
mám potřebu něčemu
přivyknout, přitakat
jenže nejspíš se nestane
nikdy nic
a odhalenou napřaženou ruku poštípají komáři
zápěstím trhnu za lanko lucerny
nebe se třepetá bujnou hřívou od mořskejch řas
tobě se daří i beze mě
a tak se dívám raději z okna než k plotně
Bára ve spánku vidí na oceán:
a tak bys mě třeba
mohl vzít k obzorům mezi chtivý loďky - mozaiku plujících životů
každá se blouznivě zahoupá na obnaženým skle
- nesmím umřít
sůl lehce štípne do ucha
dotek moře je něha
víc bolí ten který se nestane
když chceš aby se stal
Bára se probouzí a kohout kokrhá:
jsem příliš přítomná abych skutečně našla tvý barvy někde v Itálii
sebe i sny krmím ze vzduchu
miluju neslyším a málo cítím stud
jsem zatím křehká a nic si nedlužím
ještě dlouho chci aby ses děl v těch snech - přece to nevzdám
kéž bys mě viděl
jak se vzbouzím s první posečenou trávou
jak ještě doznívá pod klidnou maskou můj smích
vůbec nevadí že si tě ke svýmu obrazu vymýšlím
Bára vstala a žasla
nad vlastní pomatenou hlavou
12 názorů
Vivi, napsala jsem, jak báseň vnímám, a jsem ráda, že ne úplně "mimo":-).
Avíza se tady nedají posílat. Bohužel...
Děkuju mockrát všem za komentáře a postřehy, přiznám se, že nevím, jak tady v té nové verzi písmáka poslat avízo.
Jsem moc ráda, že jste se zastavili u mých veršů.
Gora mě přivedla na zajímavou myšlenku s tím příjmem potravy. To je totiž věc, se kterou se potýkám už od dětství a vložit to do básně vůbec nebyl můj cíl. Tady pracovalo jakési podvědomí a to mi připadá fakt, když to řeknu blbě, "hustý". Mé básně pracují samy za mě, však tvorba je taky určitá forma mé terapie. Ještě jednou díky.
Je to dialog Tebe s Tebou, Báro. Nevadí, že báseň je delší. Aspoň si šlověk vychutná všechny její zákruty, neboť plyne jako řeka.
Dáváš do svých básní vše - dlouhodobě - a je to znát.
Teď se nedíváš ani z okna, ani k plotně, nýbrž pod své dílko. A dobře činíš, jelikož právě čteš můj komentář pochvalného typu. To by v tom byl rohatej, abys mírně nepookřála. (lehký úsměv kombinovaný s mrkem)
Moc dobrý, obsáhlý. Musím to vzít ještě několikrát a konzumovat postupně...
Za básní o snech a mnoha barevnými obrázky se skrývá - jak jí rozumím já - i složitý přístup k příjmu potravy, vážné téma, které jako stěžejní prolíná celým textem...
Zajíc to řekl za mně. Někdy je fajn mít takovou pomatenou vlastní hlavu. Má vlastní obrazárnu a tu jí nikdo nevezme. :)
Rozhodně ne báseň na jedno přečtení.
Jinak těžko verše uchopit. Zdá se mi, že jsou rozkročeny všemi možnými směry. A i když je to, jak naznačuje název, báseň o lásce, tak přece jen těžko hledám její těžiště. Je v ní ale mnoho krásných míst.