Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seposlední
Autor
Philogyny
Tu noc jsem provedla zlatý řez chřípím tmy
podvedla jsem ji i sebe
píšu tužkou celou tu noc se srostlým obočím havranů / vždycky mám u sebe nůž / nakonec utíkal /
pták Klaun
viděla jsem ho cvičit na hrazdě nespavosti ticho co pálí smíchu oči
oblíkal semenáčkům noční rubáše z ostřic proti okusu zvěří
věřila jsem mu
na dlani kamennou sůl: hádal lesu z ruky se sokolnickou rukavicí
úkryt pro lišky s bílým kvítkem co spouští nohy bez kopýtek z výšky snění
věřila jsem
vteřinu mezi nábojem a smrtí co nutí nutí stisknout spoušť a pak utíkat pozpátku
---
---
---
sbírat v Katerajnu na lopatku kobylince
sbírat na lopatku lásku k babi co stála za vrátky
sbírala jsem na lopatku kobylince
vždycky stála za vrátky
odlesk brýlí ve špehýrce
věděla jsem To
mám ráda život al dente
mech touhu teplé světlo kamene
jalový sveřep ne
18 názorů
pro Muamarek
Já děkuji za výběr. Kdysi jsem mívala tichou radost a styděla se i poděkovat. Bývám divná. Takže mám radost a ještě jednou děkuji. :)
pro Poeterotistka
Ten nick než vypíšu, tak si na něm vždycky málem vylomím prst. :) Ale Poe je dobrý...Já taky vnímám hlavně pocity z textu a nesnažím se pitvat ani porozumět. Po svým. Myslím, že je to ntak nejlepší... :) Děkuju.
pro Evženie
Z některých se budím vlastním křikem. Pak si jdu uvařit kafe. Bojím se usnout... :)
pro Kočkodan
Já jeden dostala, má rukojeť z parůžku a nosím ho všade s sebou, člověk nikdy neví...a tak...děkuji! :)
pro dadadík
Vždycky, když jsem smutná, tak se tam vracím. Zbourali nám domky a zahrady a postavili sídliště. Dali nám dva byty. Mi se pořád zdává, že tam jsem, jdu do sklepa, byl tam takový vestavný sklípek na brambory. Vždycky jsem se ho tak krásně bála...Cítím pořád tu vůni. Když za mnou přijde babička, tak někdo umře.... Hlavě člověk neporučí. Děkuji. :)
pro Gora
Myslím si, že toto máme společné. Taky toho moc nenamluvím. To spíš s těmi zvířaty... :)
Děkuju ti.
pro Alegna
Teď jsem každou noc na poli. Jen mě zlobí ty oči, kukátko i puška strašně táhnou. Mám termovizi Pulsar, je to Běloruská značka. Doslova cítím v oku bolest a pak vidím delší dobu jen tmu. je to daň za to, co můžu vidět a tak nějak to beru. Tu kamennou sůl lízají z pařezu vkleče... :) Děkuji! Za chvilku se balím...
Skvělý, takový hutný. Mozek si u toho neodpočine... :) PARÁDA!
V podstatě každým obratem čtenáře burcuješ. Báseň je nabitá životností, prožitky, sdělením. Pro mě výborná záležitost.
Poeteroristka
30. 08. 2023Poutavě napsané, líbí se mi moc, ačkoli většině vlastně nerozumím, ale to není podstatné..
Život také miluji, ale pokud to jsou tvé sny, pak ti je nezávidím :-)
Phil, hned na začátku jsi do toho pořádně řízla...
Nikdy (krom etapy dětství) u sebe nemám nůž, ale i kdyby ano, tak by bylo otvírání to poslední, oč by se při mém čtení tvého dílka snažil. Dalo se předpokládat, že ani tentokrát nebudu brblat. Ne, věděl jsem to! ;-)
Už to řekla za mě Alegna... ona umí vyhmátnout to podstatné a já už bych to jen rozmazávala.
Mně snad nejvíc toto:
sbírat v Katerajnu na lopatku kobylince
sbírat na lopatku lásku k babi co stála za vrátky
sbírala jsem na lopatku kobylince
vždycky stála za vrátky
odlesk brýlí ve špehýrce
věděla jsem To
V každém žádku ukryté kouzlo, chtěla jsem si pro sebe vybrat, ale nakonec beru celou, je v ní zase pro mě spousta kontrastů, smutek, něha, bolest, láska, vyznání, takhle umíš jen ty a tak to mám ráda.
Brzy i u nás zase budou vrány, havrani