Neúspěšný

Diletant

Hrst květů odvátých do vzpomínek tvých padá.

Zas další zimní den, kdy z tmy se sype sníh...

Chceš napsat krásný verš, leč nic tě nenapadá,

chceš "býti básníkem" - a kolem zní jen smích.

Dál vločky slovíček se snášejí a tají

na stránkách sešitů, kam grafoman je psal.

Tvůj směšný ideál jest zaklet v jinotajích,

jimž Bůh jen rozumí...  Ctěls potlesk, plný sál,

teď nikdo nechce číst tvé zpovědi a vzkazy.

Jsou psány jazykem, jímž lidé nemluví.

Ty formu nezvládáš, verš za veršíkem kazíš,

což budí veselí a drzé pomluvy.

Hrt květů odvátých do vzpomínek tvých padá.

Těch plátků okvětních a nikde žádný plod!

Dál z tmy se sype sníh,dál sudička nit spřádá:

stesk - tvůj stud za osud - a nikde pevný bod.

Divadlo za oknem

Zahrada v bílém

          je nevěstou ticha

a celá šperkovnice

                se třpytí na jehličí

       pod roztrženým oblakem.

Jen přes poledne

                      taje.

Mlha se zvedne,

aby zas brzy

         spadla opona,

za kterou herci:

veverky, kosi a kočky

budou přízračně nezřetelní

                jak pouhopouhé představy.

To vlídné liduprázdno!

Němý sníh nevrže pod něčí tíhou,

vydrží dnešní sluneční lázeň,

              ač z kulis na jevišti

      v paprscích roste skleněný mech.

Antologii "Z plamene a jasu neznám". Mám v knihovně výtah z Lermontova v ruštině a pak také knihu "Proměny Démona", kde jsou, mimo jiné i všechny jeho nejdůležitější básně v českých překladech.

I díky povinné školní četbě byl M.J.L. kdysi i u nás poměrně široce milovaným básníkem(částečně také kvůli jedné jeho "prorocké" básni, která jakoby vizionářsky předpovídala krutovládu Stalina), dnes je už zapomenutou archivní položkou a mne těší, že aspoň jeden člověk tady na Písmáku má o něj zájem. ...Právě jsem přidala do kritik pod Identitou další verzi překladu básně A smutno a teskno, protože vyjadřuje naprosto skvěle mé současné životní pocity.

Je to hned na první stránce sbírky Z plamene a jasu: Ruská melodie: "Vytvořil jsem si vlastní jiný svět, kde jiný zákon platí pro obrazy. Své představy jsem do řetězců splet a dal jim tvary, kterým jméno schází, když zved se vichr mrazivý jak led a křehkou stavbu smetl smrští zkázy.

K3,

jakou Ruskou melodii máš na mysli?

Mně nějvíc padla do oka hned ta první, Ruská melodie; jakoby byla o mně. Použil jsem ji k úvodu před povídku Proměna.

K3,

všimla jsem si, že tě jako jediného zaujal překlad Lermontovovy básně "A smutno a teskno". Ten překlad, jakožto i všechny své další básně ze září a října 23, Umbratica smazala pro naprostý nezájem čtenářů. Já jsem z Lermontova udělala travestii a vložila ji do kritik pod sonet Identita  z 6.10. 23.

Překlad "Teskna" od Emanuela Frynty samozřejmě znám. Má své přednosti, ale i dost podstatné vady a proto jsem se už několikrát pokusila o překlady vlastní.

kadeřavá,

mně velmi těší, že hodnotíš mé básničky lépe než ty páně Atticusovy, ale já jsem jen zcela bezvýznamná amatérka z jednoho už dávno zapomenutého literárního webu, zatímco pan Atticus je v současné době nejúspěšnější básník (muž) na světě, jeho knihy jsou překládány do mnoha jazyků a počet jeho příznivců na Instagramu se blíží dvěma milionům.

Asi máš pravdu v tom, že Atticusovo dílo je určeno jiné cílové skupině než jsi ty, a to mladým dívkám a ženám zhruba tak od 14 do 29 let (věkové složení návštěvnic Instagramu). V případě pana Atticuse a zvláště jeho knižně vydaných sbírek si ale myslím, že může oslovit jak mladé ženy, tak i čtenářky středního a vyššího věku, o čemž mě přesvědčily reakce na jeho knihy na internetu, kterých jsem přečetla desíky, možná stovky. Navíc jsem si jistá, že ty Att. básně budou pro mnohé lidi působivé ještě za dvacet nebo za třicet let. Jsou totiž svým způsobem "nadčasové".

Ještě bych ráda připojila poznámku o vázaném verši. Z reakcí na díla Atticuse a Rupi Kaur na internetu je jasné, že po nich díky instagramové reklamě sáhli i mnozí, kteří jinak poezii nečtou. Oni si dokonce koupili za nezanedbatelné peníze jen a pouze knihy těchto autorů, ačkoli je jinak poezie nezajímá. Část z nich byla zklamaná, že v těchto sbírkách nenalezli žádné vázané verše. Mnoho lidí totiž zastává stejný názor jako místní pan Litarts: "skutečný básník" prý musí umět psát vázaným veršem, jinak to ani není básník. ...Chytila jsem se toho a některé náměty Rupi Kaur jsem převedla do vázaného verše. Uvidíme, jestli Rupi - Alenakar zaboduje!  

Janino,

pan Atticus vydal celou řadu básnických sbírek. Jako ty nejúspěšnější jsou uváděny "Láskou ji nespoutáš", "Tma mezi hvězdami" a právě "Pravda o zázracích". Dá se tedy možná říct, že "Pravda o zázracích" je vyvrcholením jeho dosavadního uměleckého snažení. Všechny tři tyto knihy byly vydány na kvalitním papíře a doprovází je velmi působivé fotografie vysoce profesionálního fotografa (Bryan Adam Castillo), který jinak fotí sport, například kulturistiku. Myslím, že ty ilustrativní fotografie mají značný podíl na úspěchu Atticusových knih, kteréžto byly přeloženy do mnoha jazyků. Naše knihkupectví nabízejí jednak anglické originály těchto knih a dále překlady do slovenštiny a do polštiny. Pokud vydavatelům v tolika státech stojí za to nechat knihy překládat, komerční úspěch asi musí být zaručen.

Já vlastním pouze sbírky "Láskou ji nespoutáš" a "Tma mezi hvězdami" a všechny citáty z Atticuse, které uvádím, jsou z těchto knih. Co kam patří nemá smysl zdůrazňovat, protože knihy se navzájem podobají jedna druhé jako vejce vejci. Myslím, že i třetí Atticusova kniha bude takřka totožná jako dvě předchozí, proto jsem už za ni peníze neutrácela.

Těsím se, že až si Atticuse přečteš, vyjádříš se i k mému "čtenářskému denníku" z anglických sonetů. Ale mně nejde jen o Atticuse a Rupi Kaur...  Jde mi o to, že celá generace mladých lidí narozená po roce 2000 je "odkojená" instapoezií a u té nejspíš zůstane až do konce svého života, třebaže na internetu vzniknou nové a modernější platformy, než je dnešní Instagram. Pro mne je nejdůležitějším faktem to, že současná oficiální (= státem placená) poezie nedokáže mladým nic dát a v zásadě neplní jejich duchovní potřeby, zatímco instabásníci tyto duchovní potřeby plní. Já bych zde chtěla diskutovat o tom, proč tomu tak je, proč oficiální poezie selhala, přesto, že jí taky píšou ve ne nevýznamném procentu mladí lidé.

Myslim,že jsem toho Atticuse odhadla spravně. Pro mne povrchní libivá poezie pro jinou cílovou skupinu než jsem já:-)a to jsem romantik.Tvé verše mne oslovují daleko vic

Ahoj, jen chci říct, že jsem se konečně vrátila do práce a půjčila si tu sbírku od Atticuse (Pravda o zázracích - vydala Euromedia v roce 2020). První dojem je snad ještě horší, než jsem předpokládala... ty ukázky, na které ve svých básních reaguješ, jsou proti tomu, co čtu v knize, ještě poměrně zdařilé... ;) Až to přečtu, zkusím k tomu něco napsat. 

V tom případě to beru Alenakar samozřejmě zpět.

A to potom ja zas chyba těch významných. Ze svých zkušeností ale vím, že rozumný člověk jen tak nikoho neodmítne a nezavrhne.

To je možné ale vyznívá tak i tak.

Karle, mně to zní spíš jako trpká ironie - kritika "těch významných", jejich přezíravosti.

Jednou jsem napsal zamyšlení o poraženecké náladě. Nesetkalo se to moc s pochopením. Být tvůj učitel, doporučil bych ti aby ses vyhnula větám jako:

"Proč by ale významní měli diskutovat s někým tak bezvýznamným jako jsem já?"

To je přesně to co jsem myslel. Jako kdybys své dílo sama zadupávala do země. Značí to že si buď nevěříš, a v tom případě je chyba že to říkáš nahlas, anebo že se přetvařuješ...:). 

Líbí se mi ty velké příběhy vyjadřené pár slovy

Moc se mi líbí, hlavně ta úvodní část básně.

Aleno, Písmák.cz  je několik roků aktivní na FB i na Instagramu... propojen ovšem není, myslím s velkými poetickými skupinami. 

Přispívá tam od nás (již několik měsíců) Biskup, předtím roky já a vk... odezva bohužel není nijak početná. Jak víc, úspěšněji a kde dál propagovat Písmáka by byla asi jiná otázka, na těchto sítích propagaci má.

Jo a děkuju, na uzdravení se pracuje, ale jsou to tentokrát ledviny, ty mi ještě ve sbírce chyběly, tak nevím, jak se s tím vypořádám ;) Po šedesátce je pořád nějaký nový program :D

Jmenuje se to Pravda o zázracích. Až to přečtu, určitě se vyjádřím. Už jsem si dlouho nezkusila napsat nějakou minirecenzi.

Janino,

přeju ti brzké uzdravení a jsem velmi zvědavá na tvé hodnocení sbírky pana Atticuse. (Jde o Tmu mezi hvědami nebo o sbírku Láskou ji nespoutáš ?)

Pod sbírkou Rupi Kaur Mléko a med jsem našla asi 4 500 komentářů. Ne že bych je byla schopná všechny přečíst, ale prních několik set jsem silou vůle přečetla. Hodnocení bylo tak půl na půl negativní i pozitivní. Mnozí vzdělanější čtenáři ji ani za básnířku nepovažují, je to pro ně jen zastydlá puberťačka, která si neví rady ani sama se sebou a chce radit jiným a nikdy se ani dobře nenaučila anglicky, pro jiné je to vrcholová autorka současné doby. K.Piorecký v jejím případě mluví jen o jakési "kvazipoezii", která ani není skutečnou poezií.

Atticus je pro mne obratný kýčař a zdatný obchodník, který ví, co čtenáři a hlaně čtenářky chtějí číst. Dokonce je v tom jaksi nadčasový. Zatímco Rupi je z rodiny chudých indických přistěhovalců do Kanady, Atticus asi musí být dost bohatý člověk, když si může jako Američan nezávazně cestovat po Evropě. Jeho verše působí dojmem, že je psal nějaký rentiér bez existenčních starostí, který se může soustředit jen na lásku, cestování a popisování západů slunce.  ...Jak je ale možné, že tohle, např. romantické západy slunce, čtenáře (a hlaně čtenářky) pořád tak bere?

Já jsem táhnul v pondělí na Písmák a nevěděl, že se tam setkám s tebou. Ale nejsem z toho v hrůzném šoku. ;-)

Alenakar, netuším, po čem doopravdy toužíš (a tušíš to ty?), natolik tě neznám, jen říkám, že podle mého dojmu bys na to měla. Píšeš skvěle a lidem se to vesměs líbí. Ale jak říkáš, možná to chce silnější žaludek. V knihovně jsem našla jednu sbírku od Atticuse, jsem zvědavá, bohužel se tam dostanu nejdřív tak za 2 týdny (marodím). Ale na netu jsem četla krásně protikladné recenze (jedni jsou nadšeni, druzí skloňují ve všech pádech kýč a neskloňují klišé ;)

Goro,

mohlo by být velmi zajímavé nějak propojit velké sociální sítě jako je Facebook nebo jeho odnož Instagram s Písmákem. Jenže oni - třeba ti zájemci o poezii na Instagramu - si vystačí sami a nás k ničemu nepotřebují. Mají svůj specifický "designový" styl a své básně si řeší i výtvarně. Například je píšou rukou, pak to mobilem přefotí atp. Částečně jde o generační záležitost. Uživatelé Instagramu mají většinou 17 až 29 let a dvě třetiny z nich jsou dívky a mladé ženy.  Na Písmáku je asi víc nás dříve narozených než mladých. Snad jen autor jako Atticus by mohl takovéhle rozpory překonat.

Asi dnes opravdu žijeme v bublinách, které už spojit nelze.

Ahoj, Aleno, ráda tě zas čtu!

S internetovou poezií je to tak, má sestřenice založila na FB skupinu, zabývající se publikováním poezie, a je to myslím velmi navštěvované. Příznivci poezie nevyhynuli:-), i pro mě je to překvapení.

Za báseň samozřejmě tip.

Janino,

opravdu si myslíš, že já netoužím po ničem jiném, než být "úspěšná"?  Nejsem tak náhodou spíš jen provokatérka, která chce za každou cenu rozvířit kalnou a stojatou vodu?  Vždy jsem toužila po tom, aby si mne všiml někdo relevantní a významný. Toužila jsem diskutovat s intelektuály o poezii, třeba s výše zmíněným panem Pioreckým o současných básnících(bavila jsem se s ním chvilku on line o Rudčenkové, kterou on nesnáší a kterou já jsem parodovala).  Proč by ale "významní" diskutovali s někým tak zanedbatelným jako jsem já? Vystačí si sami mezi sebou a člověka s ultrakonzervativními názory, jaké mám já, považují za extrémistu, se kterým není nutné ztrácet čas.

Janino,

já vůbec nikomu nezazlívám, že se straní Instagramu nebo Facebooku. Sama jsem na sociálních sítích nikdy nebyla a seznamuji se s nimi pouze zvenčí, takže toho o nich vím jen velmi málo. Šokoval mě ale obrovský zájem o poezii na Instagramu. Tady na Písmáku je vytvářena iluze, že poezii dnes už prakticky nikdo nečte a že je to záležitost hrstky lidí. Mnozí dokonce tvrdí, že tomu tak bylo vždycky, že se o poezii vždy zajímala jen zanedbatelná hrstka lidí...  Realita je ovšem zcela jiná. I čeští básníci na Instagramu mají tisíce, desítky tisíc i stovky tisíc followerů a jejich knihy si kupuje spousta lidí. Zájem o poezii je tedy dnes minimálně stejný, nebo možná i větší než v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Jen my tady na Písmáku to nevíme. Myslíme si, že když nikdko nečte naše "oficiální" básníky z časopisu Tvar, znamená to, že nikdo nečte poezii. Opak je pravdou: zájemcům o poezii z Instagramu stačí Instagram a Tvar, nebo dokonce jakýsi zcela neznámý Písmák k životu vůbec nepotřebují.

Zatímco ještě nedávno se instapoezií zabývala tak nanejvýš Anna Basiková, dnes už se jí zabývá i jeho veličenstvo Karel Piorecký. 

Vsadím se, že bys tam byla úspěšná... nemůžu teda tvrdit, že největší hvězda, to neposoudím, ale máš kromě talentu i tu správnou energii, myslím si. Energii jít a otvírat dveře...

Poezii bych na Instagramu nehledala... mám radost. Měla jsem dojem, že weby jako tenhle jsou už posledními poetickými ostrůvky (v moři netu), ale zjevně to tak není. Chyba je ve mně, že se straním Facebooku, Instagramu a podobných mravenišť... zalezlá ve své svobodě, tedy samotě... ;)

Janino,

snažím se být ironická, jak to jen jde. Dobře vím, že kdybych chtěla být úspěšná aspoň z pěti procent tak jako pan Atticus, musela bych se přihlásit na Instagram a pokoušet se psát stejně "poeticky" jako on. Nevím, jestli bych to vůbec dokázala, ale možná částečně ano.  Proč jen na to nemám žaludek?

Znáš pana Atticuse? Četla jsi od něho něco?

Phil,

o prázdninách jsem se zabývala nejslavnější básnířkou a nejslavnějším básníkem současnosti: Rupi Kaur a Atticusem. Tyhle hvězdy Instagramu jsou sice masově známé hlavně na internetu, ale také prodeje jejich knih jdou do milionů.

Popularita Rupi je založená na tom, že píše jen sama o sobě a svou produkci prokládá obrovskými kvanty fotek, jakož i svými výtvarnými projevy. Je to mladá žena, která se na Instagramu prezentuje už od puberty a často vystupuje v roli zneužívané oběti.  Pan Atticus - to je pravý opak. Muž bez tváře, bez osudu, člověk velmi neurčitého věku. Zatímco mnozí, kteří jej četli jen zběžně, soudí, že je to mladíček na počátku své literární kariéry,(jinak by přece nemohl být na Instagramu), já soudím, že je to už postarší pán, padesátník nebo šedesátník a jsem přesvědčená, že to, co produkuje dnes, by mohlo být úspěšné stejně tak dobře už třeba v šedesátých nebo osmdesdátých letech minulého století.Čili - opravdu žádná moderna! Vždyť třeba ona pařížská ukázka připomíná nějaký textík Jiřího Suchého. Vyrostla jsem na téhle romantice malířů z podkroví, kteří kreslí bílé tulipány do svých obrázků. 

Sice se mi po ránu trošku příčí verš   Pít, nevědět s kým

se vrátím domů z pátečního tahu :), ..., ale celkově dobré :)

Moc se mi líbí úvodní text. Jako bych tam na chvilku stála...Taky se ráda nad básněmi zasnívám a někdy si je čtu nahlas. Je fakt, že 

   Psát - krášlit spoustou módních doplňků

   své čtivé básně plné ženských tváří

   a ženských těl a efemérních vztahů...

tohle téma si vždycky najde své čtenáře, přitahuje....

Neplač, hned tu bude Muamarek s výběrem ;)