Pan Sladký

Modlitba

Kavárna venčí porcelán

v rozkvetlé předzahrádce

a ze šálků se kouří

a návštěvníci mhouří

            oči ve sluneční lázni.

Nebe je smazaná tabule,

na kterou píše bílou křídou

letadlo jakýsi vzkaz.

Oroduj za nás

        blahoslavené léto,

za polonahá slůvka bez studu,

za motýlí křídla

           letmého pousmání,

co překvapivě vzlétnou

                     z kukly rtů.

25. 11. 2023  7,30

Ráno nám první sníh

               ukradl podzim.

Jen mosaz modřínů

prosvítá pod závojem

jak vlasy ryšavé nevěsty.

Dál sněží na cesty

a stopy jsou proklatě krátkověké

falešné podpisy.

Jakýsi pták

přeškrtl křídly budoucnost

                                 a mizí

                  v pocukrovaném lese.

Safiáne,

nevím, co si mám představit pod "pomlouváním Kundery a Haška". V obou případech jde o krajně kontroverzní osobnosti. Je poukazování na jejich negativní vlastnosti a nemorální činy "pomlouváním"? Máme všichni stát v pozoru před každým, kdo má velký talent a úplně zapomenout na to, co dělal a jak se choval? Myslím, že dnes je trend právě opačný, hlavně novináři rozpitvávají osobní život známých umělců tak, až se musejí obracet v hrobě. Mně vadí právě tohle zveřejňování čistě osobních tajemství, šifrovaných deníků a korespondence jako v případě B.Němcové a K.H. Máchy. Fuj! Lze si vůbec představit větší hnus? Tenhleten "bulvární dějepis" bych zakázala zákonem. Ale že byl někdo udavač, spolupracovník STB, nebo třeba rudý komisař, to jsou historická fakta, která mají být zveřejněna.

Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že bych mohla být populární jako Rupi Kaur. Píšu jen a pouze česky pro Čechy, Moravany a Slezany a také několik málo Slováků.

Můžeš mi prozradit, jaké pro mne vhodné literární platformy máš na mysli? Obávám se, že žiješ v bludném přesvědčení, že je internet něčeho takového plný. To je ovšem zásadní omyl. Doba literárních serverů pominula a zájemci o alternativní litaraturu se přesunuli jen a pouze na velké sociální sítě jako jsou Facebook a Instagram. Žádné jiné smysluplné literární platformy už neexitují. Jestli nějakou znáš, tak sem s ní.

Co se egila týče, je to jistě nejtalentovanější básník tady na Písmáku a též jeho "Zahrada" nepochybně vykazuje jisté literární kvality. Ale proč bych se už vlastně měla něčím takovým zabývat? Současné poezii jsem se věnovala dosti intenzivně po dobu, kdy vycházela antologie Nejlepší české básně, tedy od roku 2009 do roku 2019. Ne že bych přečetla jen tyhle antologie, ale koupila jsem si i celou řadu sbírek, protože v knihovně si je nelze půjčit (jen ve vědecké) a k čemu to všechno bylo? Jen k tomu, abych si potvrdila, že oficiální poezie už vůbec mimo svou bublinu neexistuje a literární potřeby mladých lidí uspokojuje Instagram.

Zase mluvíš o něčem jiném než já. Samozřejmě, že Zátopkovi to nemohlo ublížit. V tomto případě už nesoudnost "morálních " přesáhla meze. Jenže titíž lidé pomlouvali a pomlouvají Kunderu, Haška atd, i když svět to vidí jinak.

Co se týká pop úspěchu, na tomto poli by ses jako česká básnířka stejně Rupi Kaur nemohla rovnat. Musela bys publikovat v nějakém světovém jazyku a tajit svůj původ. Tedy dělat v daleko větší míře to, co jiným vyčítáš jako zradu. A tomu, že bys v Čechách nenalezla bublinu, která by tě přijala, nevěřím. Dokonce bys v ní mohla úspěšně rozvíjet svůj program seznamování jejích členů s různými zeměpisnými i historickými skutečnostmi.

Oživil jsem si Egilovu zahradu. Musím říci, že se mi četla lépe, než jeho pozdější sbírky. Můj názor na ni se nezměnil. Já v tom žádnou nepřiměřenou citovost nevidím. Možná to bude tím, že jsem pročetl většinu barokních kancionálů a o citovosti v poezii něco vím.

Safiáne,

fenomém Instapoezie je nadnárodní. Není specifiké pouze pro českou republiku, že Rupi Kaur a Atticus v prodejích knih poezie drtivě porážejí domácí, často "akademické" básníky. Stačí se jen na internetu podívat na to, do kolika jazyků už byla přeložena kniha R.K. "Mléko a med". Když jsem minulý týden výjímečně vytáhla paty z Vyhnálova a procházela jsem knihkupectví v jednom velkém městě, nacházela jsem tam všude knihy Rupi Kaur, kterou obchodníci "doporučují" a často už žádnou jinou poezii. Nejde tedy jen o internet. Jde o obchody, knihy a peníze a o vytváření povědomí (zvláště v případě mladé generace), o tom, co to vlastně je poezie. Něco jiného je to, o čem se středoškoláci učí ve škole v hodinách literatury a něco úplně jiného živá Rupi Kaur na Instagramu a v knihkupectví.

Taky bych nebrala jako typicky českou vlastnost ono hanobení hvězd a už vůbec bych nebrala vážně, že někdo "poplival" Zátopka. Zátopkovi takové "poplivání" neublíží. Já vidím docela jiný proces: národ do svého panteonu potřebuje zařazovat nové ikony a Zátopek tam už byl zařazen. Když se dělal nedávno průzkum znalostí dětí na základkách o soudobých dějinách, dopadlo to tristně, ale většina dětí znala Zátopka. Možná díky filmu.

Alenakar, myslím, že je úplně jedno, jak osobně hodnotíme dílo toho kterého spisovatele. Debata se přece vede, a to od úplného začátku, o českém postoji ke světovému fenoménu, v tomto případě k instantní poezii. Ale také o příčinách stavu české poezie. Tedy v podstatě na tradiční téma: rozpor v domácím a  zahraničním vnímání hodnot, který sice existuje všude, u nás však nabývá, k naší škodě, až tragikomických rozměrů. My to dokonce víme, utahujeme si z toho, a přece to děláme znovu a znovu. Poplivali jsme dokonce i Zátopka (více než 50 let po jeho triumfu), člověka, který dokázal to, co nikdo jiný na světě. Chápu, že je pro tebe, studentku z 80. let, která se přímo setkávala s lidmi s disidentními názory, těžké vidět v těchto lidech brzdu pozdějšího vývoje. A tvůj názor, že literáti byly ve výhodě oproti jiným, že mohli publikovat pod pseudonymy, platí jen velmi omezeně a jen pro některé. Kořen podivného českého metru  je zřejmý. Vzhledem ke svým vlastním ambicím máme rádi v čele čehokoliv neschopné. Vymysleli jsme i řadu šidítek, která mají tuto pravdu zastřít. To platí od pradávna. Všimla sis, že slova vůl a vůle maji stejný kořen?

Safiáne,

ještě pár slov k případné nobelovce pro Bohumila Hrabala...

Hrabal byl oblíbeným autorem mého otce a měli jsme ho doma plnou knihovnu. Ačkoli mě otec nikdy nenutil ho číst, upřímně jsem se o to pokoušela v době, kdy jsem vášnivě hltala beletrii a doufala jsem, že se jednou stanu spisovatelkou. Po několika stránkách jsem ale vždy knihu znechuceně odložila jakožto vulgární plebejské hospodské žvásty. Asi nejodpornější mi připadal začátek knihy "Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet". Je velmi zavádějící, když třeba Poláci posuzují Čechy jako ty, kteří poslouchají Karla Gotta a čtou Bohumila Hrabala. Ano - hodně lidí četlo Hrabala a když jsme si na FF dělali v osmdesátých letech anketu "Koho považujete za největšího českého spisovatele druhé poloviny dvacátého století", vyhrál to Hrabal. Jen já jsem byla v opozici. Napsala jsem tam Ladislava Fukse, kterého obdivuji dodnes. 

K3,

spisovatelé a básníci mají oproti jiným umělcům, například divadelníkům nebo filmařům, v totalitním systému obrovské výhody. Mohou publikovat pod cizím jménem (což dělal například Zdeněk Svěrák), mohou publikovat v samizdatu, mohou posílat svá díla do zahraničí a publikovat tam (viz například Škvoreckého Sixty eight publicers) a nebo mohou řadu let psát do šuplíku a doufat, že se přecejen dožijí vydání svých knih. Toho se dožili mnozí, někteří bohudík, jiní, v čele s Magorem Jirousem, bohužel.     Dočkal by se i Kundera, neboť se dožil velmi vysokého věku. Jemu se ale nechtělo čekat. 

Já se nechci přít, nakonec mám na to podobný názor jako ty a lidí kteří zůstali, např. Marty Kubišové si strašně vážím. Jen se snažím vžít do té situace kdy to tu bylo spíš jako vězení.

K3,

já nemohu posuzovat Kunderovo dílo, protože ho neznám a kdybych měla posuzovat jeho francouzské romány, musela bych si počkat, než je přeloží překladatelka Anna Kareninová, kterou tím na sklonku svého života pověřil.

Slovo "útěk" podle mne přesně vyjadřuje Kunderův přesun do Francie, pakliže byl skutečně udavač. Svobodně se v Československu nemohly vyjadřovat stovky literátů a ti nikam neutekli.

Pokud byl někomu dán shůry literární talent, je přímo povinen pracovat pro svůj národ a zradit svůj rodný jazyk je Zrada s velkým Z.  Já jsem konzervativec, nejsem žádný liberál a něčí osobní kariéra je asi tak to poslední, co by mě mohlo dojmout. 

V té době už byl francouz, ale pořád se narodil u nás. A to má svou váhu. Otázka je zda je správné to slovo utekl. Nemohl doma svobodně tvořit tak odešel. Těch bylo. Musí to být samozřejmě dilema, rozhodnout se... Mnozí živořili.

K3,

já vůbec neodsuzuji Kunderu jen za to, že psal francouzsky. Pokud ale zvolil tuto druhou, druhojazyčnou kariéru, přestal být od určité doby českým spisovatelem. Jeho dílo se prostě rozlomilo na českou a na francouzskou fázi. Kdyby i dostal Nobelovu cenu, třeba až někdy na sklonku svého života, byla by to cena pro francouzského spisovatele. Milan Kundera se "vůdcem národa" v žádném případě stát nemohl a pokud se hrálo o to, zda "vůdcem národa" bude on nebo Havel,  (viz údajné zákulisní tahanice mezi chartisty o to, kdo má dostat Nobelovu cenu), pak Havel, jakkoli mám k němu tisíc výhrad, pro to měl mnohem lepší předpoklady. On nikam neutekl. Žil tady s námi, bojoval proti režimu a nechal se zavírat. I když byl Havel intelektuál stejně jako Kundera, dokázal velkou část národa přecejen nějak oslovit. Kundera se o to ani nepokoušel. Šlo mu patrně o to psát velkou literaturu pro západního čtenáře. V tom byl úspěšný, ale nic nad to. Copak by mohl být plachý introvert, který se většinu života schovával, nějakým "vůdcem národa"?  To je naprosto nesmyslná představa. 

Safiáne,

obávám se, že na Instagramu by moje názory nikoho ani v nejmenším nezajímaly. Je to platforma pro popovou poezii, nikoli pro nějaké literární disputace. Jsem ráda, že taková platforma existuje a mohou tam uspokojovat své literární potřeby statisíce lidí, kterým "oficiální" poezie nic neříká a je jim právětak ukradená, jako je ukradený básnickému ghettu Instagram, ale třeba i Písmák.

Ani v Zahradě s jabloněmi mi egil nepřipadal jako nějak "lehce stravitelný" pro širší okruh čtenářů. Dle Štolby jej dokonce někteří kritikové srovnávali s Holanem, což ovšem Štolba prudce odmítal. 

Ceny Magnesia litera za poezii jsou přece zákonitě ceny intelektuálských kritiků pro intelektuálské básníky. Co jiného by to asi tak mohlo být?

Safiáne,

dle rádia Svobodná Evropa měl největší zásluhu na udělení Nobelovy ceny Seifertovi literární kritik, disident a signatář Charty 77 Jan Lopatka ( 1940 - 1993), přítel Václava Havla. Nevzpomínám si, že by "Svobodná" někdy rozebírala nějaké váhání mezi Seifertem a Kunderou. Co říká Uhde, celoživotní Kunderův přítel a obhájce, bych brala s velkou rezervou. Je to člověk, který si vůbec nepřipouští Kunderovu udavačskou životní periodu. Jak by se mohl "do čela národa" postavit karieristický zrádce národa a konfident, který psal francouzsky, člověk, který celá léta zakazoval překlady svých románů do češtiny? Kdyby Nobelovu cenu později skutečně získal, byla by to nobelovka pro francouzského spisovatele a západoevropského intelektuála, který už nemá s českým národem nic společného. A Hrabal?  Byl to člověk, který je považovaný div ne za disidenta, ačkoli spolupracoval s režimem a neštítil se od něj přijímat tituly a ceny.

Jistěže udělení Nobelovy ceny Seifertovi bylo zásluhou skupiny disidentů kolem Charty 77. Ale tato skupina brala tuto cenu více méně jako poctu pro celou českou meziválečnou poezii, což zdůraznil i Seifert ve své děkovací řeči "O patetickém a lyrickém stavu ducha". Autorství této řeči je ale sporné a přisuzuje se někomu z české šlechty, patrně někomu z rodiny Dohalských. 

Proč by nemohl psát francouzky? Takhle jednoduše ho odsoudit se mi nelíbí. Myslím si že my nemáme právo takhle soudit.

Alenakar, s tvým názorem nesouhlasím. Jsi samý rozpor. Na jedné straně vidíš, jak se oficiální poezie odcizuje publiku a na druhé tleskáš prostředkům, kterými toho dosáhla. Pochybuji, že by s tebou insta publikum souhlasilo. Egil se poučil, najednou se mu nedařilo vstoupit do básně (což mu předtím nedělalo potíže) atd. A začal, i když jádro jeho poezie zůstalo, jen se skrylo, trochu nudit. Za to sklidil potlesk intelektuálů a cenu. Je to dobrý výsledek? 

Obávám se, že spolu nemůžeme dojít k nějakým použitelným závěrům.

Alenakar, já o okolnostech Nobelovy ceny pro Seiferta poprvé slyšel na Čt v rozhovoru s panem Uhdem. (Nevím přesně, kdy to bylo, řekl bych tak před 20 lety.) Včetně motivace, o které se rozhovor s M.Nezvalem nezmiňuje. Byla to prostě politická intrika, která vyšla a ovlivnila situaci v dalších letech. Boj o moc a vliv mezi odpůrci režimu. Nic, kde by morálka hrála jakoukoliv roli. Zdejší disent se obával, že se Kundera v případě zisku Nobelovy ceny stane národním vůdcem a disent ztratí na významu. Eufemisticky se tomu říkalo a říká, že jeho zásluhy nebudou patřičně oceněny. Z tohoto hlediska se jeví postoj Svobodné Evropy jako pouhá jednostranná propaganda. Vezměme třeba výběr kandidáta. Kundera nebyl navržen zdejší, ale světovou kulturní veřejností. Za to, jak pro slepnoucí Západ znovu objevil Střední Evropu. Právě díky tomu mohlo Československo na Nobelovku aspirovat. Jinak by po nás nikdo ani nevzdechnul. Proč proti němu, když už to muselo být, nebyl postaven jiný slavný Čech - Bohumil Hrabal, ale ve světě neznámý Jaroslav Seifert? Podobné nasazení náhradní figurky ve vnitřních konfliktech přece známe od pradávna. Přesto tyto události neměly žádný vliv na můj postoj k Seifertovi, který pro mě dlouho představoval jen bájného dědečka z bylin. Můj obdiv k němu velmi vzrostl až v posledních letech, protože ho mnohé spojuje nejen s mými oblíbenými současnými básníky, ale vidím v něm i vnitřní spojení s nejživotnější větví současné poezie. I když je na rozdíl od ní formální virtuoz. Kunderova volba by jistě daleko víc zviditelnila Československo ve světě. Takto to skončilo jen plácnutím do vody. Takových případů bylo ale víc. Je to podobné jako kanonizace u světců. Tam se také musíme ptát spíše na to, komu kanonizace prospěla, než na to, kým světec opravdu byl. Já nevím, jaký Kundera byl a jaké byly jeho poklesky. Vím jen, že onoho "špiona" neudal z ideologických, ale z milostných důvodů. Podobně ale řešil svou milostnou patálii Pavel Kohout. Mohu-li však jakž takž přijmout politickou intriku, nedaří se mi to v případě kopaní do přemoženého nepřítele, které následovalo. Co si po tom myslí veřejnost ukázala diskuse na internetu po Kunderově úmrtí. Ohlasů podobných tvému (i rétoricky) bylo jak šafránu.

Hašek byl jistě kontroverzní postava. I dnes by ten, kdo by ukázal na společnost tak jako on, dopadl špatně. Možná k jeho světovému ohlasu přispěla 2. válka, která rozpor mezi oslavnými kecy a skutečností ukázala nejjasněji.  A Hašek byl mezi prvními, kdo to zobrazil. Je zvláštní, že svět si jeho román neoškliví, naopak. Zatímco někteří Čecháčci ... Zejména ti, kteří si myslí, že občan je ten, kdo respektuje jejich názory a dobrovolně pomáhá s jejich uskutečněním.

Já ovšem neuváděl tyto případy, abych někomu stranil, ale jako příklad, v jakých podmínkách se rodila , rodí a je ovlivňována česká poezie. A proč ta její "vznešená" část dopadla, jak dopadla.

Safiáne,

ať je Hruška jako autor takový nebo onaký, je to přecejen v současné době jediný básník, se kterým se lze občas setkat v rádiu nebo v televizi jakožto s kulturní veličinou, která se vyjadřuje nejen k poezii ale i ke kulturním nebo historickým problémům obecně. Zedníka jsem v takové roli nikdy neviděla a nevzpomínám si na žádného jiného básníka, o kterého by měla média zájem. Z teoretiků se ve sdělovacích prostředcích tu a tam mihnou jen Martin C. Putna nebo Radim Kopáč. To je pro současnou poezii dost ubohá vizitka.

Co se týče egilovy Zahrady s jabloněmi, musím ale s Hruškou souhlasit. Myslím, že "příliš citové" je pouhý eufemismus. Já bych spíš napsala: "až lepkavě sentimentální". Pokud ale vím, tak Zahradu s jabloněmi nejvíce ztrhal kritik a básník Jan Štolba.  Ale egil sám se od této mladicky nerozvážné sbírky už distancoval, tak proč se k ní vracet?

Safiáne,

se zájmem jsem si přečetla úryvek z rozhovoru o Haškovi a Kunderovi, který jsi mi poslal. V tom dialogu se jaksi takticky obcházejí ty nejdůležitější skutečnosti. Hašek byl původně legionář, ale v Rusku vstoupil do bolševické strany a stal se z něj rudý komisař. Byl to tedy zrádce a nepřítel legií, které stály u zrodu československého státu. Po vzniku republiky na něj bývalí spolubojovníci z fronty na ulici plivali a dokonce se i bál o svůj život. Jeho alkoholismus byl ještě umocněn postavením zrádce národa. Když se raději "schoval" na Lipnici a věnoval se tam v jakési křečovitě "švejkovské" póze jen psaní a pití, jistě tím přehlušoval negativní pocity, kterými musel být naplněn. Kdyby byl opravdu "nad věcí", nepil by a například by bojoval za své komunistické ideály. Jenže on v Rusku přišel i o ty ideály. V podstatě celý život se užíral tím, že ho literární elita nepřijímala mezi sebe. Taky měl dost značné "problémy s identitou". Používal v tisku přes třicet pseudonymů, z nichž některé byly ženské. (Kam já se na něj hrabu?) - Já mám ale spostu důvodů pro sympatie k Haškovi.

Pokud byl Kundera udavač a spolupracovník STB, pak se nedivím, že mu to někteří disidenti nemohli zapomenout. Na jedné straně je obdivuhodné, když se spisovatel uchytí v cizí zemi a stane se tam slavným, vytvoří si "novou identitu" a píše v jiném jazyce než v mateřštině, na druhé straně je to zrada vlastního národa a taky zrada mateřské řeči. Nesnáším kariéristy a když někdo opustí národ kvůli své vlastní idnividuální kariéře, pak už to bude až do smrti jen a jen emigrant - cizinec. Kdybych měla hlasovat, zda dát nobelovku Kunderovi nebo Seifertovi, hlasovala bych pro Seiferta.

Okolnosti udělení Nobelovy ceny Seifertovi jsem sledovala průběžně na Svobodné Evropě a myslím, že všechno bylo naprosto jinak, než se uvádí v dialogu, který jsi mi poslal. A co se Kundery týče, s tím byl v ostrém konfliktu i Havel. Byla to velmi kontroverzní osoba a český spisovatel to byl pouze do chvíle, než začal psát francouzsky. 

To máš jistě pravdu. Ale kdybys v praze chodila do bublin, zjistila bys, že v jejich drtivé většině se o chválenou poezii vůbec nestarali, dokonce ji, ani její autory vůbec neznali. Podobně se příliš nestarali o kvalitu, ale jejich čtení, zvláště přímé soutěže /něco jako kníže básníků/ byly přes otřesné řemeslo velmi zábavné. A Hruška? Můj dojem je, že se negativně podepsal na Egilovi, protože ho napomínal, že Zahrada s křesly je příliš citová. Já to viděl přesně obráceně. Viděl jsem ho jednou. Sebevědomí měl veliké, ale to co předvedl, nebylo nic moc. Křídla byla moc těžká, a tak se nevznesla. Problém není ve stručnosti. Dnes jsou básníci struční, ale (nevím, jak to dělají) po několika slovech mají napnutou tětivu a už ji nepustí. A ten oblouk dokáží držet. Možná je to tím, že metrum a rytmy chápou podvědomě, kdyby je ovládali, třeba by je utáhli.

Safiáne,

když mi tady v knihovně někdy zbude chvíle času, čtu si články v internetové verzi časopisu Host. Mezi jinými jsem nedávno četla článek Petra Hrušky "Dekáda nespokojenosti" o vývoji české poezie v letech 2000 až 2010. Dle obecného mínění literárních kritiků se v tomto období "vše protáčí v beznadějném kruhu a poezie je čím dál stejnější projev všeobecného lidského ustrnutí". Básníci byli "svrženi do života" a utápějí se v civilismu. Hruška mluví o jakési "molové tónině", já bych mluvila spíš o rozbujení negativismu. Pokud tedy je "oficiální"poezie pro běžného čtenáře nesrozumitelná a navíc negativistická až do horrové grotesknosti (viz třeba Milan Kozelka), jak potom raději nesáhnout třeba po Atticusovi nebo po Rupi Kaur? Myslím, že "ghettická" poezie si přímo říkala o vznik instagramového popu.

Čast rozhovoru s právníkem a spisovatelem Martinem Nezvalem

Začali jsme vaším románem Smát se nahlas o Jaroslavu Haškovi,
tak se k němu vraťme. Proč Jaroslav Hašek – jako do roku 2000
nejpřekládanější romanopisec na světě – není doma prorokem? Je v
jeho díle něco, čím je pro současný establishment nepohodlný a
nevítaný?
 To je česká tradice.
 Zatímco Maďaři si přivlastní každého významného
jedince, který dvakrát přeletěl letadlem přes Maďarsko, Češi a
Slováci musejí své velikány poplivat.
************************************************
 Vzpomeňme na tu nechutnost, která se stala Milanu
Kunderovi. Nebo ten podraz, který vzešel z Česka, aby Milan
Kundera nedostal Nobelovu cenu za literaturu.
 Disidenti tehdy podepsali petici, aby Nobelovu cenu
dostal tehdy ve světě zcela neznámý Jaroslav Seifert. Jen tři muži
na světě věděli, že je to podraz na Milana Kunderu.
 Ten rok zůstali už jen dva kandidáti. Významný africký
spisovatel a Milan Kundera. Milan Uhde a Jiří Grůša, kteří rovněž
petici podepsali, potvrdili, že tehdy o skutečném cíli petice nic
netušili.
 A neptejte se mě, kdo jim petici dal podepsat.
*************************************************
 Když psal Jaroslav Hašek v letech 1920–1922 Švejka,
nejsvětovější humoristický román, prožíval nejnešťastnější období
svého života.
 Patřilo k dobrému tónu se s ním nebavit a urážet ho.
 Bývalí legionáři ho dokonce seřezali na Václaváku.
Ačkoliv v Rusku řídil stovky lidí a řadu časopisů, tady by mu
nesvěřili ani hlídat zahrádku.
 Kdybych byl prezidentem, dám Jaroslavu Haškovi
nejvyšší státní vyznamenání in memoriam.
  U Václava Klause a Václava Havla se nedivím. Ti dva se ve
vztahu k Jaroslavu Haškovi a Švejkovi shodli.
 Možná to bylo to jediné, v čem se shodli. 

Alenakar, debata se dostala do polohy, která ukazuje, jak 2 lidé, dokonce literáti, odlišně interpretují  nejen cizí, ale i své vlastní texty. Navrhuji tedy tuto polohu opustit. Jistě v tomto nedorozumění hraje roli i to, že ty jsi na venkově odkázána na knihovnu (podle tvých příspěvků bohatěji vybavenou, než jsou naše obvodní) a možná na pár čtení za rok, zatímco my v Praze můžeme absolvovat třeba 10  čtení týdně s poezií všeho druhu, včetně básníků z Instagramu. A třebaže nelze popřít, že publikum oceňuje hlavně to, čemu se tady říká "blbůstky", stále ještě umí ocenit i kvalitu. I když generace, která ještě pamatuje éru "velké" poezie, už odchází. Možná s vědomím, že"velká" poezie byla v posledních padesáti letech tak zdiskreditována, že momentálně není možná. O tom jsme už kdysi diskutovali. Připomenu dalším příspěvkem.

Safiáne,

reaguji na tvůj komentář pod dílkem "Básník na náměstí".

Opravdu jsi mě rozesmál... Já že obviňuji tebe a další lidi tady na Písmáku z toho, že jste mi zatajili existenci básníků z Instagramu? To jako myslíš vážně? Jak byste mi asi mohli zatajovat existenci něčeho, o čem zjevně nemáte ani páru? A jak tak suverénně můžeš dopředu tvrdit, že budu  at Rupi Kaur jen zpochybňovat? Ty jsi člověk přímo zahlcený předsudky. Jsi se vším hotový už předem, protože ty všechno víš nejlíp, aniž by ses vůbec obtěžoval s probíraným tématem se obeznámit aspoň trochu do hloubky. ...Pokud tě instapoezie nezajímá, tak si mě prostě nevšímej a zabývej se jen tím, co baví tebe.

Mě od samého počátku mé internetové existence zajímala jen a pouze možnost být "popovou básnířkou".  Devět let mi tady mnozí tvrdili, že dnes už nic takového neexistuje, že psát pro davy bylo možné snad naposled tak v sedmdesátých letech minulého století.  Dnes tedy vím, že i dnes lze být popovou básnířkou, ale taky vím za jakou cenu.  Ani kdybych měla nějakou šanci, tak já tu cenu nezaplatím. 

Už mi zbývá jen zveřejnit cyklus věnovaný Rupi Kaur. Je to 21 básní, tak doufám, že to snad Písmák ještě unese. Ty už ty básničky přece číst nemusíš...   

Goro,

ano, moje je ta druhá verze alexandrínu.

Opolský je asi expresivnější, půsopbivější, ale má problém udržet rytmus. Já držím rytmus, doufám, dobře, i když žádná ze čtyřech zde uvedených slok vlastně není ten skutečný "pravý" alexandrín, obsahově je ale moje variace konvenčnější.

Já na Písmáku pomalu končím jen jako autorka. Až zveřejním celou svou sbírečku o instapoezii, dál tady zůstanu jako komentátorka. Jen tady nebudu tak často, jak jsem bývala.   

Aleno, nejspíš druhá je tvoje...

Za sebe - ráda čtu tvé básničky a pokud čas dovolí, i tvé komentáře. Stejně tak Safiánovy. Docela určitě bych vás zde postrádala.

kadeřavá,

nemůžeme být všichni stejní a ty máš na originály a kopie podobný názor jako můj někdejší učitel (dej mu pánbu nebe). Pro mne vždy bude třeba i špatná, dokonce černobílá kopie skutečného velkého umělce, třeba Leonarda, víc než celá galerie originálů upřímných a veselých místních takyvýtvarníků. V umění existuje hierarchie. Jsou umělci špičkoví, horší a ještě horší. Ve výtvarném umění navíc neexistuje žádný vývoj jako třeba ve vědě a antický nebo renesanční malíř či sochař vrcholové úrovně zpravidla lehce strčí do kapsy všechny modernisty z dvacátého století bez ohledu na závratné sumy, za které se jejich díla prodávají.  Škoda, že to, co platí pro výtvarné umění, neplatí pro poezii.

Safiáne,

já tě chci přesvědčit pouze o tom, že ses velmi mýlil, když jsi mi tvrdil, že dnes může básník psát už jenom pro hrstku lidí. Doufám, že vidíš názorně, jak hluboký byl tvůj omyl. Na Instagramu píšou básníci pro tisíce, desetitisíce, ba milony čtenářů! Rozhodně po tobě nechci, aby ses zaobíral nějakými žebříčky sledovanosti. Vím, že se vždy řídíš vlastní hlavou (a vlastními předsudky). Čím se ale má řídit běžný čtenář na Instagramu s diskutabilním školním vzděláním, když ve veřejném prostoru už neexistují všeobecně známé autority, které by se mohly vyjadřovat kupříkladu k současné poezii? Martin C. Putna rozhodně není F.X. Šalda a budí vždy spíše pohoršení než respekt a zájem o probírané otázky. Mladí na Instagramu potřebují naopak mít své ikony a kult osobnosti těchto ikon se podobá uctívání popových zpěváků. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale moc mě mrzí, že nejsem schopná třeba Rupi Kaur a Atticuse ctít a obdivovat jako tolik jejich obdivovatelů. Musí to být úžasné mít nějaký idol!

Safiáne,

vracím se ještě k Opolskému.

Kdybych se dostala do podobné životní situace, v jaké jsem dnes, tak před deseti lety, opájela bych se psaním dekadentních básniček ve stylo J.O., protože by souzněly s mými autentickými pocity. Psala bych tedy upřímně, ale opravdu nevím, zda by to bylo srozumitelné pro dnešního čtenáře. Z prakticky nulových reakcí na mé poslední básničky vidím že (neo)symbolismus už asi dnešní čtenář není schopen vnímat a není ochoten "luštit." Inu - jsem takový Opolský dneška. Přicházím s křížkem po funuse a mám zpoždění tak sto třicet let. Kdo by se mnou už chtěl mou dekadentní estetiku sdílet a kde? Neznám takovou platformu a vím, že Písmák to rozhodně není. Tady chtějí čtenáři sdílet úplně jiné, pozitivní pocity, chtějí se bavit a smát. Co s ufňukanou dekadentkou Alenakar?

Přesto mi to nedalo a zhruba po roce jsem "cvičně" napsala fragment ve stylu Opolského, jehož verše také přikládám. Jistě poznáš, co napsal kdo.

KONEC BALADY

...Šla stále oblaka a smutno bylo z toho,

že bezvědomě jdou a žádný cíl že není

a vítr nosil pozdravy z prázdnoty od Nikoho

a ptáci modrem klesali do hlubin Pomyšlení...

Obsáhnout vše! Sám všechen život býti!

vydechl poutník, tiše oči kloně

a těžké slzy počaly se líti

mu bezděčně do hřívy jeho koně...

KONEC BALADY

Dál táhnou oblaka po nebi nad krajinou

a stínů přibývá a zbývá cesty kus...

Dál osud pokrývá modř nekonečnou špínou

a těžknou kopyta a pomalý je vůz.

Klid - v tichu skřípot kol - šum podzimního deště,

jenž smáčí bláto cest, do něhož zapadnem

i na rozcestí kříž...  Kam trmácet se ještě,

když v mlze zmizel cíl, když noc se stává dnem?

Alenakar, já nevím, o čem mě chceš přesvědčit. Že bych měl přinejmenším sledovat statistiky a podle postavení v žebříčku i básníky. Ty ode mě, který se dvě desetiletí za socialismu nedíval na televizi a nedívá se ani teď, protože zjistil, že pořady podle koláče sledovanosti nejsou pro něj a nic jiného tam včetně propagandy nedávají, ty ode mě chceš, abych se najednou místo vlastní hlavy řídil nějakým pochybným doporučením. Pro mě už heslo Srozumitelně a upřímně zní falešně.  To neznamená, že poezie, která pod ním vzniká, musí být špatná. Setkávám se s ní nejméně 15 let. 

Alenokar pokud cítím v tom obraze duši místního mazala je pro mne cennější než dokonalé dílo studeného malíře s titulem :-).Reprodukce se nedá se srovnávat s originálem.Co se týka Rey tak jsem viděla nejen ten original co mi visí na zdi ,ale daleko víc .Kamarád galerista její obrazy léta prodával a seznamil mne s ní.

kadeřavá,

je samozřejmé, že když nám visí nějaký kvalitní obraz dlouhé roky doma na zdi, můžeme s ním vést dialog a dovídat se od něj stále něco nového. Mým původním oborem je kunsthistorie. Během studií jsem se několikrát pohádala s Frantou Dvořákem, (historik umění), který tvrdil, že každý originál je cennější než reprodukce a že originál od průměrného malíře je cennější než reprodukce od Leonarda da Vinci.  ...V každém dobrém obraze je obsažena jistá idea, kterou lze pochopit i z dobré reprodukce a je rozhodně (obrazně řečeno) objevnější "rozmlouvat" s reprodukcí Leonarda než s originálem krajinky od nějakého místního mazala.  V životě jsem se zabývala především výtvarnou fotografií: desetitisíci, možná i statisíci snímků, proto mám dost vytrénované oči a dokážu si udělat rychlý úsudek.  K tomu ale musím dodat, že dílo mnohých výtvarníků je kvalitativně velmi nevyrovnané a je třeba vždy znát všechny obrazy. Před několika dny jsem třeba na TV art viděla pořad o Toyen a v tomto pořadu i obrazy, které jsem neznala. Za některé bych dala i desítky milionů, kdybych je měla. Za jiné její obrazy bych nedala ani zlámanou grešli.

Co platí pro některé malíře, může platit i pro některé básníky: v záplavě jejich nezáživných textů se občas může objevit perla. 

Dobře nenapadlo mne, že kvalitní názor na obraz se dá udělat kouknutim na net.Ale pochopitelně každý to máme jinak .Já na originály Rey koukala lupou je neuvěřitelné kolik odstínů barev namíchala jenom na oči.

Safiáne,

děkuji za Opolského básničku. Byla jsem asi jediná, kdo tady Opolského propagoval, tuším zhruba před rokem. Jeho temné nálady přesně odpovídají tomu, co právě prožívám.

Opolský zůstával ve stínu jiných dekadentů a vyjadřoval se "dekadentně" dál i v dobách, kdy už se tak nepsalo, kdy byl v módě optimismus. Oproti Hlaváčkovi to ovšem byl "básník druhé kategorie",obecně dost neznámý. Proto jsem si dovolila srovnat ohlas jeho nově vydané knihy "Sám všechen život býti" s ohlasem Petra Hrušky, Rupi Kaur a Atticuse na serveru Databáze knih:

Jan Opolský: Sám všechen život býti          3 hodnocení                   3 komentáře            0 recenzí

Petr Hruška: Darmata                                49 hodnocení                   8 komentářů            8 recenzí

Atticus: Láskou ji nespoutáš                    490  hodnocení             130  komentářů             2 recenze

Rupi Kaur: Mléko a med                      1  483  hodnocení              364 komentářů           16 recenzí

Je třeba dodat, že Petr Hruška je "renomovaný" básník a literární teoterik ověnčený cenami. Knižnímu trhu ovšem vládnou Rupi Kaur a Atticus.

Safiáne,

asi hodinu jsem se tady mořila s odpovědí na tvůj komentář, ale když jsem ho pak odeslala, někam zmizel, což se mi ještě nestalo. Už nemám sílu psát všechno znova, proto svou odpověď zestručním, jak to jen půjde.

V minulosti snad doopravdy "každá doba, která se v poezii výrazněji zviditelnila, měla charakteristickou řeč", dnes už ale každý básník mluví jiným jazykem, píše jen a pouze pro onu bublinu, ve které tvoří a publikuje. Básníci si už dávno nerozumějí a ani nechtějí rozumět. Tvůrci z různých bublin se ignorují, jakoby vůbec neexistovali. Co je trendem v jedné bublině, to neplatí v jiné. Dá se to doložit na srozumitelnosti a upřímnosti, které pokládá Rebecca Watts za základní hodnoty básnířek na sociálních sítích. Objektivně se dá hodnotit jen srozumitelnost a o tu se instabásníci doopravdy snaží. Zásadně nepoužívají metafory a když tak jen lexikální, seškrtávají texty "na dřeň", až z nich zůstanou jen hesla, proklamace a "moudré" aforismy. Jaký to rozdíl oproti dojmotvůrcům z básnického ghetta! Upřímnost se samozřejmě nedá nijak objektivně ověřit a výmluvný lhář bude vždy důvěryhodnější než pravdomluvný trouba, který má problém se vymáčnout.

Co je vlastně dnes "talent" v poezii?  V mládí jsem vyhrála pár literárníchj soutěží a většinu života jsem psala jen pro pár příznivců, kteří mě o mém "talentu" dál přesvědčovali. Když jsem ale přišla před devíti lety na Písmák byla jsem najednou outsider bez talentu. Nějakou dobu se mé výtvory líbily redaktorovi Lyrykovi, ale egil ho zpražil, že "plýtvá zlatem na lejna". Jolana mě ubezpečila, že mezi elitu se nikdy nedostanu, protože žádný talent nemám atd., atd.. Mít talent pro poezii dnes znamená pouze ovládnou onu bublinu uvnitř které autor tvoří a publikuje. Čím větší bublina, tím větší talent. Proto jsou dnes na vrcholu pyramidy talentů manipulátorka Rupi kaur a kýčař Atticus. 

Jezero /Jan Opolský 1900/

Klekání víry sláblo nad jezerem

ve tmavoprázdné hodince,

šlo v rozechvění tisícerém

zpět k vyloupené dědince.

Duch bahen stoup a v sítinách se skryly

rosolů žabích kluzké zornice

a lunné šípy černou vodu pily,

všecky se tichým hořem chvějíce.

Snil rybák sen a chatrč hnila v křoví

i uprchlíkům sotva patrná

a v hloubi tůně, kde se marně loví,

vyplula mrtvá ryba stříbrná ...

Alenakar, každá doba, která se v poezii výrazněji zviditelnila, měla charakteristickou řeč. Stačí nahlédnout do dobových časopisů. Jinak tomu není ani dnes. Ti, kdo jsou dnes pouze na Instagramu atd. byli předtím na serverech. Znám několik lidí, kteří jsou podobojí a o několika si to myslím. Někteří mají i přes 10 000 shlédnutí. Takže něco málo o tamnější poezii vím. A to něco málo mě vede k tomu, že moje poezie je zcela jiná a těžko bych s něčím takovým začínal. I když tvoje ukázky z Atticuse ukazují, že to nemusí být tak docela pravda. I kdyby nebyla, těžko bych se k aktivnímu psaní vracel. Navíc jsem se kdysi rozhodl jinak.  Srozumitelnost a upřímnost. Přinejmenším pod druhým heslem tu píše osmnáctiletý Kuba. A pokud mě paměť neklame, díky němu (nejenom) tu o upřímnosti mluvili i další. Kuba prokázal intuitivní smysl pro rytmus ve volném verši a neváhal se v tomto smyslu ozvat, když se mu u jiných něco nezdálo. Pravda. Jeho popisy určitých stavů nebudou pro každého, ale i tady našel spřízněné duše a na insta by to jistě bylo ještě mnohem lepší. A jsou tu i další. Naopak, intelektuálové zmizeli nebo se aktivně neprojevují. Změna je hmatatelná nejen na Písmáku, ale i na čtení různých skupin. Je to vývoj, na kterém se už nemohu podílet. Ne, že bych byl stoupencem toho, čemu ty z dnešního hlediska říkáš intelektuální. Naopak. Začínal jsem v době, kdy panovala "velká poezie", nedocházelo k míšení úrovní a žánrů a poezie vycházela v nákladech i několika desítek tisíc. Co bych asi tak komu mohl poradit? Já nemám VŠ, která by jakkoliv souvisela s literaturou. Všechny mé poznatky pocházejí z vlastní praxe. Za těmi si stojím. Jen bych dodal. Talent je důležitá věc. Ale je k  ničemu, když se neumíš dívat.

Umělče,

teď už vůbec nejde o moje básničky. Jako autorka tady tak jako tak končím. Ony citáty z Atticuse a Rupi Kaur jsou nyní to nejdůležitější, co na závěr svého pobytu zde zveřejňuji. Mají podnítit diskusi o sociální síti Instagram, která do sebe postupně nasává další a další autory a čtenáře poezie, takže jiné litweby postupně zmizí ze scény.

Safiáne,

je mi velice líto, že tady končíš, protože jsi tady byl už poslední vysokoškolsky vzdělaný odborník na poezii, se kterým se dalo o něčem diskutovat. Pokud "literární web" jako je Písmák už ani neumožňuje žádnou fundovanou diskusi o poezii, tak co tady?

Co se ale Instagramu týče, vyjadřuješ se naprosto nelogicky. Sám uznáváš, že vůbec neznáš dvě světové hvězdy Instagramu: Rupi Kaur a Atticuse a pak jedním dechem říkáš, že tady na Písmáku už dlouho publikuje mnoho autorů, kteří píšou podobně jako oni. Jakou to má logiku? Instapoezie má se "starými" literárními weby pramálo společného. Vidíš tady například někoho, kdo by od poezie vyžadoval na prvním místě(!) srozumitelnost a upřímnost ? Opak je pravdou. Místní modernisté tady často tahali své metafory až z paty a psali tak nesrozumitelně až to lezlo mnoha čtenářům krkem. Už jsi tady na Písmáku potkal někoho, kdo by programově propagoval srozumitelnost?  Znáš, mimochodem, jednu jedinou ikonu českého Instasgramu? Ti nejúspěšnější čeští autoři mají jakožto jednotlivci větší sledovanost než  celá současná oficiální poezie. Namátkou: Cojezoe - 48 tisíc followerů, Petr Soukup - 22tisíc, psáno strojem - 38 tisíc, Cyklus Země - 33 tisíc, atd atd. Svozilová (diplomky, které jsem četla jsou staršího data, takže jejich autorky už dávno nejsou jen bezvýznamné studentky, jak naznačuješ) popisuje, že např. nováček, který na Instagramu napíše něco poutavého, sklidí za dvě hodiny od zvěřejnění vkladu více reakcí než do té doby za celý svůj život.

Mrzí mě, že posusuješ předem něco, o čem nevíš vůbec nic. A kdo by se stěhoval z Instagramu na Písmák? Postup je přesně opačný, jak tady zdůrazňuje i samotný Olda.

Ano - i na Písmáku se může objevit někdo s talentem, na výčtu, který jsi mi poslal (já jsem se ale ptala na talentované nováčky...), bychom se ovšem shodli je částečně.  Skutečný talent by ovšem musel proniknout i ven na intrenet, za hranice Písmáku a to se nikdy nestalo. 

kadeřavá,

některé obrazy a grafiky Šimlíkové dost připomínají Albína Brunovského a ten patří k mým nejoblíbenějším výtvarníkům. Ale i on občas balancoval na hraně kýče a byl někdy až přehnaně, až ironicky líbivý a "libový". Ale líbivě občas maloval třeba i Zrzavý a dokonce i jeho životní vzor - Leonardo. Líbivost cti netratí.

kadeřavá,

ano, o Renatě Šimlíkové jsem donedávna nevěděla v podstatě nic. Internet mi ale dovoluje prohlédnout si řadu obrazů současných malířů, takže si na jejich dílo mohu udělat vlastní názor. Co o nich kde píše dobová kritika, mě nezajímá. Pro mne je důležité jen a pouze seznámit se s obrazy.

Co se instabásníků týče, oni ve svých básních nabízejí svým čtenářům jistou životní filozofii, ptrotože je po něčem takovém na Instagramu opbrovská poptávka. Každý instagramový básník, který má aspoň trochu úspěch, je tak trochu guru. Začala s tím Rupi Kaur a ostatní se postupně přidali. Od starší generace, té ještě starší než jsem já, jsem často slyšela, že kvalitní poezie musí obsahovat myšlenky. Polemizovala jsem s dříve narozenými a vysvětlovala jsem jim, že moderní poezie žádné myšlenky obsahovat nemusí, že často vyjadřuje jen pocity a dojmy nebo že báseň jen vytváří určitý estetický celek, který má na čtenáře nějak působit... Za nás bylo v kurzu být originální a překvapivý. Dnes vidím, že ta nejmladší generace se vrátila k postojům svých prarodičů. Poezie má, podle mileniálů, především být srozumitelná a má jasně stručně a přehledně vyjadřovat snadno pochoúpitelné myšlenky.

Pro mne je sledovanost, čtenost, základním ukazatelem účinnosti poezie. Tam, kde je velká poptávka po poezii, objeví se časem i někdo, kdo tuhle poptávku uspokojí. Kde není poptávka téměř žádná, kde nabídka mnohonásobně přesahuje poptávku (viz současná oficiální poezie jako celek), tam je jen prohlubující se úpadek a krize.   ...Já ale vůbec nezpochybňuji význam jakýchsi literárních klubů, kde se vzájemně seznamují se svými díly přátelé, kamarádi a spřízněné duše. Jsou to ovšem jen platformy pro literaturu jakožto hobby. Skutečná poezie musí umět oslovit širokou veřejnost. Pokud to nedokáže, není to skutečná poezie. Já jsem nikdy nedokázala oslovit davy, nikdy jsem nebyla natolik úspěšná, aby mě na Písmáku "našli" i nějací čtenáři zvenčí a to ještě ve větším počtu. Po devíti letech na Písmáku už konečně vím, že neumím psát a nemám žádný talent. Nejvyšší čas odmlčet se. Jakmile tady publikuji celou "instagramovou" sbírku, odmlčím se, protože - co už?

Bez Safiána tu už nebude žádný přísný a poučený kritik, jenž dokáže pochválit, když se něco povede.

Tak to mne taky mrzí,díky Safiánovi a jeho odkazu na talenty jsem se dnes ráno hodně pobavila básněmi od Rhodesie:-).Myslím ,že je to škoda že odchází ale mu přeji hezkou novou cestu 

Pěkná lehká básnička, jen bych si odpustil ty citáty nebo co to je, v úvodu. Trochu toho tajemství nikdy neuškodí. A v diskusi - nějaké bubliny, tomu teda nerozumím.

Safiáne, to by mě hodně mrzelo, kdybys sem přestal chodit. Je tady už tak málo lidí, kteří rozumějí literatuře... a právě ti talentovaní, o kterých jsi se zmiňoval, potřebují někoho, jako jsi ty. Už to, že si jich všimneš, je povzbuzení. Neznám tvé důuvody a nic mi po nich není, jen... no, mrzí mě to.

Alenakar, já chápu, že tě rozhodilo to ,že se tvůj ideál široce sdílené poezie uskutečnil na zcela jiných základech, než jsi očekávala.  To neznamená, že stejné pocity sdílejí všichni. Instantní poezie pronikla už dávno i na Písmák. Ale ten měl svou linii, kterou až donedávna prosazovaly zdejší stálice. Vím, že bys ráda diskutovala o insta poezii svým tradičním způsobem, tedy spíše o tom, co kdo o ní říká, než o jejích výsledcích. Máš pravdu, já pana Atticuse, ani Pioreckého názor, natož názory oněch dvou studentek, neznám. Ale už nejméně patnáct let znám tento typ poezie z mnoha čtení (i několika týdně)  různých bublin, básnických klání atd. atd. Dokonce znám  osobně básníky a básnířky (ty zejména) tohoto nebo příbuzného způsobu (některé i řadu let), byl jsem svědkem pokusu dehonestovat některé z nich ve jménu tzv. velké poezie (útočníci měli na své straně vše až na básnické nadání) a tak jsem s instantní poezií obeznámen víc než dobře. Vím tedy určitě, že přinejmenším v okruhu, který jsem zvládal, o žádnou reakci na intelektuální poezii nešlo. Lidi v bublinách ani ji, ani její básníky totiž vůbec neznali. Tentokrát je to čistá revoluce zdola. To jsem vyjádřil ve svém příspěvku. Navíc tzv. intelektuální poezie 30- 60 let byla něco jiného, než je ta současná. Ano, živě je přijímána už jen v bublinuách, které ji pamatují a pro které je stále živá. Ale to je života běh. Mezi hedonisty už nepatří. Nevím, o čem bych měl ještě diskutovat. 

Cose týká talentů. Určitě velká básnířka svého směru Philogyny, Rhodesie, Kuba49vojenciak,  Lady black Death a další.

I já tady končím. Jestli se mi podaří vložit, pošlu ti na rozločenou nějakou lyriku.

Aleno nedá mi to abych ti nenapsala něco o Ree Šimlikové.Jeji dilo je vysoce ceněné v zahraničí.Jeji Ex libris skupovali hlavně japonci.Vyhrála několik světových cen Gran prix/nevím jak se to píše/:-).Byla i skvělá sochařka.Jeji věci maji myšlenku a jsou až mystické.Nesouhlasim s tebou,že jsou líbivé až na pokraji kýče.Jinak třeba ve Zlině několikrát vyhrála klapku a tam je docela konkurence.Byla to zajimavá žena.Myslim ,že nejlépe to vyjadřoval můj kamarad výtvarnik /Jirko zdravím nahoru/cituji: Jsou díla co mají přidanou hodnotu:-)a to věci od Rey mají.

Aleno nevíš o ní nic jen to cos přečetla na netu.A mně vlastně došlo ,že nechci zjištovat žádnou sledovanost a bůhvi co ještě kohokoliv :-)Vždyť je fajn ,že někdo přiláká davy mladých na západ slunce než aby jim nabízel nějakou filozofii co by jim ubližovala.Není to můj šálek kávy ten Atti...ale fajn že ho mladí čtou.

Safiáne,

samozřejmě že je dost různých bublin, které se zabývají poezií z minulosti, ať už to je Suchý, Holan, nebo třeba Hlaváček. Nic proti tomu.  Ale to má být poezie už navěky jen pouhým koníčkem, ať už jde o dávno mrtvé básníky nebo jen o pocity těch živých, které si mezi sebou vyměňují jako poštovní známky?   

O instapoezii se aspoň mluví a píše a to i v běžném tisku, ne jenom v časopise Tvar. Ona je viditelná, existuje na rozdíl od té státem placené Popelky, která už dávno zmeškala všechny své vysněné bály.

Safiáne,

chci se tady zabývat instapoezií a ne Švejkem, ale když už jsi to téma nakousl, budiž.

Mezi námi je ten rozdíl, že já Švejkem čas od času jsem a to jak v "běžném životě", tak i tady na Písmáku. Jako "nadřazený národ", jako "vyšší kasta" se totiž cítí dodnes kdekdo, například elitářští literáti z básnického ghetta, kteří v minulých letech otravovali ovzduší tady na Písmáku ať už si říkali Mirosláwek, Kamamura nebo jakkoli jinak. Vůči takovým příslušníkům "Herrenvolku" je role Švejka asi dodnes ta nejúčinnější. Švejk není mrtev, Švejk žije!

A nyní k instapoezii.     Už dříve jsem ti uvedla, jaké teoretické práce jsem na toto téma četla(Svozilová, Basiková), nyní jsem dočetla teoretickou práci Karla Pioreckého "Česká instapoezie" a jsem částečně obeznámena s názory britské teoretičky Rebeccy Watts. Samozřejmě znám docela dobře celé dílo Rupi Kaur a Atticuse, útržkovitě pak díla jiných instabásníků, jak zahraničních tak českých.  Co ale víš o instapoezii ty? Z tvých poznámek mám dojem, že jediné, co ty s instapoezie znáš, jsou ukázky z Atticuse, které jsem já tady publikovala. Instapoezii a práce amatérů na amatérských literárních webech nelze vůbec srovnávat takže - když chce člověk o něčem diskutovat, musí o tom nejprve něco vědět.

Napsal jsi mi: na tvé příspěvky o instagramu jsem nereagoval, protože jsem k tomu jinde řekl prakticky všechno a mnoho dalšího tu dodali jiní přispěvatelé. Tak tomu jsem se doopravdy musela s chutí zasmát. O instapoezii jsi tady nenapsal nikdy nic podstatného a z ostatních přispěvatelů o ní něco ví tak maximálně Janina6, ale ta teprve v současné době studuje Atticuse.

Kdybys o instapoezii a názorech teoretiků na ni něco věděl, nemohl bys přisuzovat mně osobně názor, že požadavek na jednoduchost, srozumitelnost a sdělnost v instapoezii vyvolala nesrozumitelná oficiální (= státem placená ) pozie elitářů. Tento názor totiž sdílejí všichni, kdo se instapoezií vůbec zabývají.  Jedním z nejpodstatnějších sdělení v práci Pioreckého je totiž to, že instapoezie plní ony základní funkce poezie, které nesrozumitélná pociářská poezie "elity" dávno plnit přestala: plané a rozplizlé pocity jsou převáděny na jednoduché a srozumitelné myšlenky a životní postoje, respektive na jakési  jednoduché aforismy a bonmoty, které si lze třeba i nechat vytetovat na kůži. (Atticus je básník, jehož verše si lidé nechávají vytetovat na kůži nejčastěji...). Instapoezie tedy pomáhá lidem žít, ukazuje jim cestu, mohou se o ni opřít. Že by návrat do 19. století?, ptám se já.  S instabásníkem může čtenář sdílet jeho pocity, protože je to stejný člověk jako on (viz zejména básně Rupi Kaur), elitářské básníky současná mladá generace ani nečte. Jsou to pro ni jen zmatení a zároveň nadutí intoši s nosem nahoru, kteří možná patří na universitu, ale ne na ulici, mezi "normální lidi" pro které byli naposled srozumitelní beatnici.

kadeřavá,

Renata Rea Šimlíková je jistě velmi kvalitní malířka a grafička, ale její dílo, mnohdy snad až příliš líbivé a balancující na hraně kýče, bych musela hodnotit případ od případu.  Co se ale týče vlivu podobných výtvarníků na široké publikum, respektive celou jednu generaci, nedá se to s instabásníky vůbec srovnávat. Ti oslovují miliony mileniálů na celém světě, Rea(odhadem) tak stovky, maximálně tisíce příznivců.  Kolik má followerů na FB nevím, nepustí mě to tam k takovým údajům, protože na FB nejsem, na síti Pinteres má Rea 39 fanoušků a 76 sledovatelů.

Alenakar. Suchý je považován za velkého básníka. Asi za největšího žijícího. Generace, která jej takto viděla (třeba Menzel a spol) už je pryč a jeho poezie by mládež asi neuchvátila. Ale ještě je dost bublin, které chápou poezii, jejíž kolébkou jsou šedesátá léta.

Alenakar, na tvé příspěvky o instapoezii jsem nereagoval, protože jsem k tomu jinde řekl prakticky všechno a mnoho dalšího tu dodali jiní přispěvatelé. Chci jen podotknout, že tvoje pojetí naší historie nevychází z období totality ani první republiky. Je z doby obrození a obsahuje řadu polopravd. Mně je sympatické a držel bych ho, ale s vědomím pravdy, která se za ním skrývá, ne pohádek. Tvé pojetí Švejka zastávali a zastávají mnozí. Především to byli Němci, kteří v něm viděli obraz české malosti. A potom ti, kteří se cítili být vyvolenými a zastávali názor že ostatní jsou tu proto, aby sloužili jejich myšlenkám. S žádnou z těchto variant zásadně nesouhlasím a těžko svůj postoj změním. K čemu by tu byla diskuze. Byla by jen projevem těch, kteří se vzájemně neposlouchají.

K instagramové poezii mohu říci jen to, že ji beru jako fakt, který nevznikl najednou a už vůbec ne jako opozice k "intelektuální" poezií. Před pár dny jsem narazil na výsledky průzkumu, který tvrdí, že 30% mladých u nás ani nestuduje ani nepracuje. A znám řadu nedostudovaných středoškoláků. A také vím, že jejich rodiny rády podléhají klamu o jejich schopnostech, když seberou pár ohlasů na to, co jen tak klápnou. Kdysi tu byly literární servery, které měly tipovou škálu postavenou na názvech Božský, Skvělý atd. Člověk by za podobným hodnocením hledal přinejmenším Seiferta, ale byly to jen sračky (bez dalších přídomků). Attikus je naproti tomu bůh. Jeho poezie mi nepřijde špatná. A zřejmě dobře rezonuje s obecenstvem. Vzpomínám sim jak literární historikové považovali za geniální, že Verlaine uměl odít do slov to, co každý cítil a chápal.  Písmák, i když měl také svou nesouměřitelnou škálu hodnocení, a Totem snad byly jedinými, které se trochu vymykaly. A měly také svou poetiku mimo niž těžko něco uspělo. Když stojíš na principu, že poezie by měla zasáhnout co nejširší publikum, měla bys instapoezii vítat. A neměla by ses posmívat těm, kteří tuto filosofii nesdílejí. Kdysi v předmluvě a doslovu ke knize Josefa Palivce se k otázce šíře publika už v 60. letech vyjádřili Seifert a Václav Černý. Pro Seiferta byl Palivec básníkem pro básníky, jehož okruh čtenářů je nutně užší. Pro Černého klasicista, vzácný jev v české až příliš samorostlé literatuře. Já bych řekl, že se u něj klasicismus snoubil s tzv. čistou lyrikou, ale to už je mimo náš problém. Nevím, co ti kdo radil. Já  se netajil odstupem od tvé ideje úspěchu a doporučoval modernizovat projev. Jestli to v tvém chápání znamenalo přiblížit se k Egilovi, není moje věc. A tvým pojetím krize Písmáka se nemá smysl zabývat.  Mlátili bychom loňskou slámu. Kdyby měly být dodrženy vstupní zásady, které "reformu " provázely, měl by Písmák doslova na kahánku.

Aleno ano vyjmenovala jsem jen namátkově výtvarniky koukla jsem na zeď a visi mi tu třeba Rea Šimliková uznávaná výtvarnice ,malířka ,grafička a to i v zahraničí.Osobně jsem ji poznala.A obrazy od těch výtvarniků co jsem psala o ty je stále zájem.Jinak hodně muzikantů texty nepiše ,ale zhudebňuje ty které se jim libí.Nebavím se samozřejmě o muzikantech které nám nabizí  sdělovací prostředky.A jako laik nevim proč by měl být rozdíl v psaní básní a pisňových textů.Zazpívat se dá cokoliv od basně až po telefonní seznam zaleží na tom kdo si co vybere.:-)

geminy,

o zrušení Písmáku se jednalo na jaře. Teď je snad nebezpečí zažehnáno a Písmák jede dál.

kadeřavá,

někdo může psát básně jen pro pár kámošů jako my tady na Písmáku a jiný zase třeba "pro vesmír" jako mnozí autoři z básnického ghetta. Jen ať poezie vzniká různá a co nejrůznější.  Ale v době, kdy se objevil hlad po poezii, prodeje (instagramových) básnických sbírek prudce stoupají a dnes jsou nejvyšší za celá desetiletí, měl se objevit i nějaký "skutečný básník" a uspokojit náhle zvýšenou potřebu mas, nebo miliony lidí na Západě zůstanou v rukou kýčařů jako je Atticus a manipulátorů jako je Rupi Kaur.

Ve dvacátém století dosáhli světové popularity třeba Allen Ginsberg, Jack Kerouac, Gregory Corso nebo Jacques Prévert, u nás pak psali pro celý národ třeba Hrubín nebo Seifert. To už se nikdy neobjeví podobný velikán jako ti z dvacátého století?

kadeřavá,

výčet výtvarníků, který uvádíš, to je velmi zajímavá ale zcela nesourodá směska. Hvězdou první velikosti je pouze Zrzavý. Váchal je sice zajímavou osobností v rámci české secese, je to velký svéráz a taky spisovatel, ale za hranicemi ČR ho nikdo nezná.

kadeřavá,

nemyslím, že by se textaři, ať už ti očasní jako pan Mišík, kterého mám docela ráda, nebo ti vysoce profesionální jako Michal Horáček, který sám sebe považuje za velkého "neoklasika" a autora skvělých villonských balad, dali označit za básníky. Psát verše "na čtení" a psát texty na hudbu, kterou napsal někdo jiný, to je dost rozdílná tvůrčí činnost. To že text funguje zároveň jako báseň je vyjímečná věc. Třeba u Suchého to tak občas je. Většinou ale texty na papíře tak nějak splasknou a čtenáře moc nebaví.

Pan Atticus, Rupi Kaur a další instagramoví "velikáni" baví většinou hlavně mladé, narozené po roce 2000. Jestli je budou provázet až do smrti, to netuším a co bude za 50 nebo 60 let se už nedozvím. Je ale možné, že "instagramové generaci" budou zcela postačovat ti její básníci a  "oficiálních" si ani nevšimne. Když existovaly na internetu jen literární servery a ne velké sociální sítě, někdo z Písmáku třeba "povýšil" tím, že se dostal do časopisu Tvar. Považoval by ale dnes úspěšný český autor z Instagramu publikování ve Tvaru za nějaký "úspěch", když on sám osobně má desetrát tolik followerů než Tvar předplatitelů?  Žijeme už ve zcela jiné době než před deseti lety, jen to některým z nás ještě nedošlo.

Safiáne,

reaguji na tvůj koment pod dílkem Umění.

Samozřejmě, že Švejk je do značné míry obrazem české národní povahy, která se vytvořila v době ujařmení jiným národem za starého Rakouska. Husité to ještě řešili válkou, protože ve středověku  část šlechty a lid táhli za jeden provaz. Za komunistů se husitské hnutí líčilo jako čistě "lidové", ale nic není dál od pravdy. Bez feudálních pánů "pod obojí" by se husitské války ani nedaly vést. Jenže po Bílé hoře museli stavové jiného vyznání než katolického opustit království a lid zůstal sám a opuštěný jako tělo bez hlavy. Co mu zbývalo jiného než "švejkovat"? Samozřejmě že se vyskytli i odbojníci a hrdinové jako níže zmíněný Jan Sladký Kozina, se kterým si spletl pana Atticuse Kočkodan. Neměli už ale dost síly, aby mohli s Habsburky bojovat. S odbojnými Chody to dopadlo velmi špatně, císař Leopold jim vzal dávná privilegia a dokonce na ně uvalil robotní povinnost... Když už nelze proti cizáckým okupantům bojovat se zbraní v ruce, lze ještě pořád švejkovat a Haška tak mohl nahradit časem Švandrlík se svými Černými barony. (A pak že není švejkování českou národní vlastností!)

Já jsem ale chtěla diskutovat o instagramové poezii a ne o Švejkovi. Proč jsi nereagoval na mé komentáře pod "Panem Sladkým" ?

kadeř., zítra si ji pustím.

Ano K3 jezdím na tuto muziku už roky /Křesťan,Redl,Ivan Hlas a mnoho dalších a hlavně na posledním fesťáčku jejich texty zpívali jak 70letí tak jejich vnuci a některé ty texty jsou skvostné třeba rocková balada Skála od Folk teamu .

Pak je tu třeba Vlasta Třešňák a jeho nepřekonatelný Páter Koniáš a další jeho skladby. Rovněž The Plastic People of The Universe, Vladimír Merta, Jaroslav Hutka. Ti všichni byli označováni za básníky, kteří oslovovali masy. Ne třeba ty nablýskané, ale ostatní.

Aha tak to se omlouvám myslela jsem ,že texty jsou Mišíka:-) 

Písmák se má rušit? 

Aleno proč by básně měly oslovovat masy lidí?

Alenokar všichni ti co vytvořili kvalitní díla a lidé co tomu rozumí do nich ukladají peníze.Namátkou mě napadá Zrzavý,Váchal,Born,Rea Šimĺíková,Olbram Zoubek.....Samozřejmě u těch současných je to hodně o tom jak se galeriím podaří jejich tvorbu prezentovat.

Al. já to vím, taky jsem nikde nepsal že Mišík je básník, ale básníky zpíval a k textům skládal hudbu. Třeba Obelisk je moje srdcovka. Alternativní hudba? Rozhodně to nebyl střední proud, ale alternativní mi moc nesedí. Ryzí folk rock. Nezapomenutelná, svého času nejlepší hudba.

Mišík básník určitě je i když zpívající.A co se týka toho Atticuse tak uvidime jestli ho budou znát i další generace.Možná se specializuje na určitou cílovou skupinu mladých lidí kteří žijou láskou a v tom věku zkouší básnit skoro každý .Ale ne každému to vydrží.Jinak fakt jen doměnka ještě jsem si neudělala vlastní názor na to o něm málo vím.

K3,

Mišík byl ve své době velmi oblíbený písničkář, který se pohyboval na hraně jakési alternativní kultury. Básník to ovšem rozhodně nebyl. Textařem a zároveň skutečným, podle mne dost významným, básníkem byl třeba Josef Kainar. ( Abych tady zase na chvíli propagovala Moravu...) Kainar by se dal dokonce označit taky jako "věčně živý", nebo aspoň neustále oživovaný básník. Stačí si jen vzpomenout na Plíhalův projekt "Nebe počká".

kadeřavá,

ta floskule, že poezie je a vždycky byla jen pro hrstku lidí, mi jde na nervy tím víc, čím víc se zabývám instagramovou poezií. Třeba ty skoro dva miliony obdivovatelů pana Atticuse, to je hrstka lidí? A co třeba skoro 4 miliony followerů Rupi Kaur?  Jsem dříve narozoná a tak si pamatuji, kolik básníků bylo neustále ve sdělovacích prostředcích za bývalého režimu a jak byli oblíbení. A populární byli nejen naši básníci, ale třeba i beatnici s Allenem Ginsbergem v čele.

Nedávno jsem v rámci seriálu Vyprávěj viděla ukázky z TV zpráv o tom, že umřel Jaroslav Seifert (r.1986). Skoro v každém knihkupectví byla výloha na to téma a když hlasatel pravil, že skoro každá rodina má nějakou jeho sbírku v knihovně, nebyl daleko od pravdy. O dnešních "oficiálních" básníci národ ani neví, že existují, ale mladá generace má aspoň svůj Instagram a jiné sítě, kde je o poezii obrovský zájem. Je to ale jiná poezie než jakou píšou elitáři z básnického ghetta.

...A kteří výtvarníci jsou podle tebe stále v kurzu? To by mě docela zajímalo.

Já bych přidal Vladimíra Mišíka.

Aleno,básně asi nikdy nebyly pro davy lidí,ale některé texty se přesto nezapomínají.Karel Kryl,Lennon,Ivan Hlas ,Robert Křesťan..........už proto že své básně zhudebnili.Jen koukni kolik básníků tady i mladých má v oblíbených pana Skácela.Ale já mám spíš přehled o výtvarnících a vím ,že  dobré díla jsou oblíbené pořád.I když netroufám si věštit budoucnost ale chci věřit že i později osloví ale asi ne většinu :-(

kadeřavá,

drtivá většina umělců, o kterých se učí děti ve škole, byla úspěšná už za svého života a málokdo z "velikánů umění" byl za života jen outseider jako třeba Vincent va Gogh. Ale nejde jen o to, že v rámci základního vzdělání s některými umělci seznamuje děti škola. Většina z těchto lidí jsou už jen mrtvé veličiny. Pokud je nějaký umělec "stále živý", pak to je něco jiného než to, že se o něm dovídají žáčci ve škole. Pokud by to byl skutečně "stále živý básník", pak budou jeho knihy  znova a znova vydávány, jeho díla třeba čas od času někdo zfilmuje nebo převede do divadelní podoby. Každá generace se bude vůči dílu takového básníka vymezovat nově a jinak. V případě české poezie jsou "stále živí" snad jenom Mácha a Erben.  Mohli by ale třeba dnešní básníci, kteří jsou mrtví už zaživa třeba za padesát let oživnout?  O tom silně pochybuji.

Kladu si otázku, jestli se třeba do čítanek dostane pan Atticus, který už má skoro dva miliony followerů. Myslím, že ne, protože o tom, kdo je a kdo není básník rozhodují akademici. Do čítanek se naopak dostanou zcela neznámí básníci z Atticusovy doby, protože jejich díla jsou (snad) literárně kvalitní, ačkoli je nikdo jiný než teoretici a hrstka příznivců nečetl.  Žijeme v totálně schizofrenické době.

Já nejsem žádný odborník na básně:-)ani je nerozlišuji a řídím se jen citem .A i ten může být různý podle toho jak mi co zrovna sedne do nálady,ale ráda si od toho Atticuse něco přečtu.Teď mne naoadlo úspěch básnika, výtvarníka ,umělce přece není ve sledovanosti ,ale v čase.Dobrá díla jakákoliv zůstávají a neupadnou v zapomnění

Safiáne,

ještě se vracím, protože nechci ignorovat tvou poznámku o mladých a velmi talentovaných básnících tady na Písmáku. Můžeš mi uvést několik příkladů těch mladých a velmi talentovaných básníků?

Já už jsem stará a značně zklamaná současným stavem české poezie. Pokud by se ten katastrofální stav měl změnit, musel by se objevit někdo, ne ale jednotlivec, spíš skupina lidí, kteří budou schopni oslovit ono široké publikum zájemců o poezii na sociálních sítích a zároveň psát kvalitní literaturu. Já nikoho takového nevidím, ale možná jsem slepá. Co z toho, že někdo zde má eventuálně "talent", který se časem uplatní v básnickém ghettu? Myslím, že úplně jedno, jestli máme jednoho egila nebo máme egilů dvacet nebo padesát.  Žádný nový egil "široké masy" rozhodně nedokáže oslovit tak jako Atticus.

Safiáne,

současný Písmák už opravdu není nic pro mne. Značně prořídl a úroveň diskusí poklesla. 

Sbírečka "Hvězdy Instagramu," kterou zde právě publikuji, je to poslední, co jsem pro Písmák napsala. Básní, týkajících se Atticuse a Rupi Kaur bude zveřejněno celkem 21. Jelikož tohle téma, ani moje básně samotné nikoho nijak zvlášť nezajímají, budu sbírku asi postupně publikovat až do prosince 23 jako svou labutí píseň. Štve mě, že to bude trvat tak dlouho a omlouvám se za to, ale - co už?

kadeřavá,

pan Atticus má zhruba tolik odpůrců, kolik má příznivců. To je fakt, který lze snadno vyčíst z internetových komentářů pod jeho knihami. Jenže - mluví se o něm a je diskutován v mnoha zemích světa. Důležité je mít na internetu skoro dva miliony sledovatelů a vydělávat na prodeji knih statisíce, možná miliony dolarů a tvořit tím v lidech představu, jak má vypadat ta správná úspěšná poezie. A že má pan A. i odpůrce?  Tak ať si jen klidně čtou akademické básníky.

...Na světě není člověk ten, co by se zalíbil lidem všem. 

kadeřavá,

že vzniká s každou generací něco nového? Tím bych si nebyla tak jistá. Teď právě se bavím se Safiánem o tom, že Atticus ani Rupi Kaur nejsou žádní novátoři, že to to nejsou žádní moderní básníci. Vlastně jen vytvářejí variace na to, co už tu bylo dávno před nimi. 

Safiáne,

nejprve reaguji na tvůj delší komentář pod dílkem Jinyse "Umění".

Dle Pioreckého jednou ze základních charakteristik instapoezie je to, že se absolutně nesnaží být originální. Nesnaží se "dělat to nově", nýbrž naopak navazuje na různé líbivé a chytlavé trendy v současnosti i v nedávné minulosti. ...Jistěže i před internetem existovali v poezii šikovní populističtí šíbři, podobní těm, kteří teď perlí na Instagramu, ale hlavní rozdíl je v tom, že ještě v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech dokázali "masy"(abych použila oblíbený komunistický termín) oslovit i velcí básníci jako třeba Hrubín nebo Seifert. Dnešní "oficiální básníci" žijí v ghettu a tvoří jen a pouze pro ghetto. Tak ať si to užijí!

Statistiky prodejů děl instabásníků ukazují, že zájem o poezii nejen nepoklesl, ale že je v Evropě i v Americe dokonce mnohem vyšší, než byl koncem minulého století. A to jsem se tady roky a roky od tebe i od jiných zvzdělanců dozvídala, že básník vždycky tvoří jen pro hrstku lidí a že se s tím musíme smířit. - Vždyť vy, místní znalci, jste celé ty roky od r. 2014, kdy jsem na Písmík přišla, vůbec netušili, co se právě ve stvětě děje. Roky 14 a 15 - to byla léta nástupu Rupi Kaur.  Kdo ji tady znal? Vůbec nikdo!  Vegetovali jsme si tu ve své bezvýznamné bublince a představovali jsme si, že existuje jakýsi "literární provoz" se "skutečnými" profesionálními básníky a pak už jen "významné" literární servery Písmák a Totem. Mezitím se ale svět ubíral někam úplně jinam a hlavně realita se podstatně měnila, aniž bychom si toho ráčili všimnout - a pak jsme najednou byli letos najaře velmi překvapení, že Písmák má končit, protože mu ujel vlak.

Každý může odejít na Instagram? To ani omylem! Za prvé člověk musí mít pajšl na to, aby se stal součástí odporné celostětové egototality, ve které se ho snaží "vytěžit" každý, kdo to umí od tajných služeb až po amatérské zlé hekříky, za druhé se musí člověk přizpůsobit faktu, že Instagram je designová platforma původně určená pro sdílení fotografií. Nejúspěšnější tam nejsou literáti, ale spíš odborníci na počítačovou grafiku, marketing a reklamu. Když ještě zároveň někdo rozumí duším pubertálních dívek a mladých žen, pak má velké předpoklady pro to, aby se stal "velkým básníkem". A pro "velkou básnířku" je zase ideální když hraje roli oběti, kterou mají všichni litovat, je zneužívaná, znásilňovaná, patří k etnické menšině a k národu, který byl v minulosti kolonizován. ...Když to všechno sečtu a podtrhnu, určitě bych neměla žádné předpoklady pro úspěch na Instagramu.

Alenakar, ty sis nevšimla, jak se tu obměnili básníci i způsob básnění? To už je zcela jiný Písmák. Někteří noví jsou mladí, dokonce velmi. A mají talent, který tu dlouho nebyl. Je jen škoda, že tu nebyla a není vůle udělat z Písmáka, alespoň zčásti, publikační platformu. Právě to odvede ty talentované jinam. No, komu není rada ...

Atticus hmm trochu jsem pátrala .Bude to nejspíš dobrý psycholog a postavil si na tom kariéru.Teda nic pro mne já mám raději básníky a umělce  s tváří a ne tajemou bytost nebo možná bytosti ;-).Ale je chytrý.Ber to jen jako moji doměnku z toho co jsem našla na netu.Taky si nejsem jistá,kvalitou při té kvantitě knih.Ale recenze ma skvělé.

Vidíš to dobře s naší generací něco zanikne a s tou nastupuji něco vznikne:--)

kadeřavá,

já vidím důvod postupného rozkladu Písmáku v tom, že nám tu chybí "dorost". Jsme už většinou lidé středního věku, nebo lidé postarší, někteří z nás už jsou tu deset nebo dokonce dvacet let. Kolem roku 2000 byly literární servery novinkou a to velmi lákavou. Konkurence sociálních sítí ještě neexistovala. Dnes jsou mladí od útlého věku na nějaké té své sociální síti a tam řeší vše, včetně poezie. Nemají potřebu hledat jiné platformy když už mají třeba Facebook nebo Instagram. Proto si myslím, že nám tady příliv nové krve "nehrozí".  Propojení mezi námi a soc. sítěmi nefunguje a proč by někdo chodil ke kováříčkovi Písmákovi, když se může přihlásit rovnou do kovárny zvané Instagram a kontaktovat tam třeba i samotného Atticuse?

No to víš někdo rád holky jiný vdolky:-) vyhrocené diskuze nebo kamarády na netu ja nevyhledavám.Tady vítám i pochvalu i kritiku:-).Ta někdy člověka posune.Ale fakt je že když se něco děje je to živější.No nic po Juliánovi se slehla zem jeho basně jsem če tla moc ráda už na Libresu.Taky tam zbylo jen pár lidí kvůli kterým jsem tam zůstala:-(.

kadeřavá,

já chápu, že diskuse nejsou pro každého a že většina lidí tady na Písmáku diskutovat nepotřebuje. Většina místních autorů, stejně jako ty, jen vloží svou báseň a čeká na reakci čtenářů. Ještě docela nedávno tu ale byli autoritativní, nebo, řekněme, autoritářští kritikové, kteří tady hlásali své literární doktríny a - diskuse, či "diskuse" byla na světě. A byla často velmi tvrdá a nevybíravá. Často jsem měla těch literárních agresorů jako byli Mirosláwek, ysslandia, Kamamura a další plné zuby, teď mi tu začínají chybět. Písmák je bez nich takový - neslaný nemastný a dosti nudný. Měla jsem ráda, když se tu kdysi něco dělo a lidi hájili svou "zaručenou pravdu" jako o život. Dnes se tu většinou jen kamarádi a kamarádky poplácávají po zádech.   Kam zmizel Julián nevím. Nejspíš se začal na plný úvazek věnovat politice.

Žádné takové diskuzní fórum neznám a v podstatě ani nerozumím tomu k čemu by bylo. Já jenom ráda čtu básně a někdy mě baví je i psát.Možná že ty diskuze by k něčemu vedli v nějakých odbornějších kruzích tomu fakt nerozumím. Pro mě je to radost a pokud mě to bude bavit tak to budu dělat. A když mě to přestane bavit no tak půjdu třeba sázet kytky..Ale většinou se nějaký důvod proč tu jsem najde :-) pár lidì ráda čtu i když třeba teď v létě to taky trochu flakám nežiji ve virtuálním světě a dokud mohu tak chci sbirat zážitky.Ale taky mne mrzelo, když na Libressu odešli někteří básníci,bohužel mnoho jich už je na druhém břehu..Ráda jsem četla Juliána a pak jsem ho našla na Pismaku jenže i tady zmizel .Nevíš kde je?.

Janino,

moje sbírečka věnovaná instapoezii "Hvězdy Instagramu" o Atticusovi a Rupi Kaur obsahovala původně skoro 60 básní ( vím, že jsem trestuhodně "plodná" grafomanka ), ale seškrtala jsem to na 21 kousků. Teď ale vidím, že i to je moc a že poezie jako "osvětová práce" na Písmáku nikdy v kurzu nebude. Nejsem si ale jistá, jestli jsem do konečné verze "Hvězd" vybrala ty správné básničky. Téma "Pan Sladký" jsem zpracovala vícekrát a třeba "Básník" a já je další verze. Co myslíš, je tahle alternativní verze lepší nebo horší?

I naši nejmilovanější

mohou být jed pro naši duši.                 Atticus

"Básník" a já

Déšť slov ti se rtů ustavičně prší

do vaší malé milé zahrádky...

Prý svědčí květům.   Pozor na hrátky

s tím lijákem, co zdrobnělinky vrší

jak kroupy z cukru na krtkovy dorty!

I sladkosti se přejí.  Květinky

nás nenakrmí, slůvka - pralinky

mě neopijí...  Nestarám se o rty,

jež k polibkům se ustavičně špulí,

když "Básník" se chce tulit k čtenářkám.

Kýč, divadýlko, nejspíš přetvářka,

neb kdybys říkal pravdu aspoň způli,

                nic nepsal bys a věnoval se ženě

                a užíval si štístko zaslouženě.

kadeřavá,

další možnost přece je se na poezii zcela vykašlat, tak jako se na ni vykašlali desítky a desítky autorů, se kterými jsem tady kdysi vedla své disputace. Někteří z těch pánů a dam tady formálně pořád jsou, dokonce jejich nick figuruje i v seznamu členů redakce, ale jsou naprosto pasivní.  Poezie, ani samotný Písmák už jim nestojí za to, aby vůbec pohnuli prstem. - Pakliže je k tomuto stavu přivedl pocit naprostého znechucení a bezmoci, dokážu to ale pochopit a nejspíš se koncem kalendářního roku odmlčím také.

kadeřavá,

pro mě má smysl, dokud mi to ještě aspoň trochu myslí, jen a pouze diskutovat o takových otázkách jako je třeba vztah "oficiální poezie", lépe řečeno poezie z básnického ghetta a poezie na sociálních sítích. Chci diskutovat a psaní básní je pro mě už zcela druhořadé. Nemám rozhodně sebemenší potřebu dělit se se čtenáři o své emoce vyždímané do veršů. Chci se s nimi dělit o své myšlenky a moc mě mrzí, že dnes už v básních myšlenky vlastně nikdo nehledá.

Sbírka o autorech z Instagramu je už tím posledním, co pro Písmák píšu. Hledám usilovně nějakou diskusní platformu o poezii, kam bych se přesunula, ale zatím nic takového nenacházím. Ty náhodou neznáš nějaké diskusní fórum o poezii?

Ještě k tvé otázce nemáš na vybranou Buď budeš Solitér nebo se přidáš nějaký bublině :-)

A myslíš že má smysl se tím vůbec zabývat?To, že odsud někdo odejde to prostě tak je a člověk to musi přijmout.Nejsme přes kopírák a každý si najde svojí skupinu nebo *bublinu*jak říkáš.Ti co chtěji se spojí sami a na diskuzi tu máš jistě na výběr.Tedy mimo mne já básním vůbec nerozumím.Ráda je čtu a pokud něco prožiji napíšu nebo namaluji :-)

kadeřavá,

jsem tady už devět let a po celou dobu, co tu jsem, se snažím nějak překonat bariéry mezi hermeticky uzavřenými bublinami. V letech 2014,  2015 a ojediněle i později tady ještě spolu s námi amatéry publikovali své básně i renomovaní autoři z časopisu Tvar, mohli jsme s nimi tu a tam i diskutovat, někdo se od nich mohl poučit, jiný s nimi mohl soutěžit v oblíbenosti u publika. Časem se ale pánové a dámy z velkého světa z Písmáku stáhli a Písmák už jim nestojí za to, aby zde něco publikovali, natožpak za to, aby zde s někým diskutovali. Jejich bublina, ve které jsou možná takzvaně "úspěšní" jim zcela stačí ke štěstí. A básníkům z velkých sociálních sítí zase stačí fungovat na Facebooku nebo na Instagramu. Nevědí ani, že nějaké literární servery jako Písmák  existují a je jim šumafuk i nějaký snobský časopis Tvar. Jejich duchovním domovem je např. Instagram a - dál už nic. Na Instagramu samotném je přece tolik poezie, která splňuje jejich kulturní potřeby, že se to ani nedá přečíst....    Co já s tím zmůžu? Jsem si plně vědomá, že když tady zveřejním sbírku o hvězdách Instagramu Atticusovi a Rupi Kaur, moc lidí to tu zajímat nebude. Ale co můžu dělat víc, když se nechci stát zarytým přívržencem té či oné bubliny?

A proč žijete v bublinách:-))))?

K3,

ignoruješ to proto, že jsi zavřený v té své bublině, v těch svých bublinách. Facebook a Instagram do sebe ale vsály miliony a miliony lidí a zatímco ty žiješ v nějakých malých bublinkách, oni žijí v ohromných bublinách a pokud komunikují anglicky, žijí v globálních bublinách, což jsou světy samy pro sebe. Poezie se definitivně přestěhovala právě tam. A že si to nechtějí takzvaní "skuteční" básníci připustit, to je jejich problém. Jejich sbírečky vycházejí většinou v nákladu tak 200, 300 kusů a vypadají velmi skromně. Třeba Atticusovy knihy vycházejí v desetitisícových nákladech a jsou to poměrně luxusní knihy plné atraktivních fotografií Bryana Adama Castilla. Čtenáři Att. musejí sáhnout hluboko do kapsy, ale na poezii nešetří.  Do kdy ještě budou skuteční básníci nad takovými fakty zavírat oči?  Kdy si uvědomí, že jejich éra je už definitivně pryč?   Instagramoví příznivci poezie vůbec nepotřebují žádné literární časopisy, ani žádné snobské intoše z univerzit, kteří by jim kázali svou "svatou" literární ideologii.   Objeví se vůbec někdy ještě skuteční básníci, kteří budou schopni psát pro "normální lidi"?  Když vidím všechnu ta nadutost a zahleděnost do sebe u současných "skutečných básníků", myslím, že budou nadále odsouzeni k neexistenci. 

Alenakar, já tohle všechno ignoruji, pro mě je to umělý svět. Lidi v něm, kteří tak rádi hovoří o umělé inteligenci, jakoby se tam v ní sami měnili.

K3,

u satiry je dobré, když čtenáři vědí, z čeho si autor dělá legraci. Tady na Písmáku je ale Atticus, jak vidím, neznámá persóna. Dnešní svět se zcela rozpadl do bublin. Písmák (oproti velkým sociálním sítím naprosto nepatrná a pro širší veřejnost zcela neznámá bublinka) má svou poezii, Facebook má svou poezii a především Instagram má svou poezii. Každá tahle bublina je hermeticky uzavřený svět sám pro sebe. Rozdíl je ale v tom, že i na českém Instagramu mají autoři desítky a stovky tisíc sledovatelů, zatímco tady na Písmáku našince sleduje jen hrstka jednotlivců.   

...Nevím, jestli na Instagramu ještě funguje nejaká diskuse. Tedy na Písmáku je to už roky spíš sprosté slovo.

Zajíci,

Nohavicu mám taky ráda. Občas bývám podobně jízlivá jako on. Díky.

Dobrá satira, sdílím podobně.

Připomněl jsem si jednu písničku od Jarka Nohavici, Cukrářskou bossanovu.

Kočkodane,

o Kozinovi to doopravdy není...  Nevíme, kdo se pod přezdívkou Atticus skrývá. Není známo ani jeho jméno ani jeho obličej. Někdy sice čte své verše na autorském čtení, ale vystupuje v masce, takže je znám pouze jeho hlas. Měl už autogramiádu i v Česku. Právě jsem se dívala, kolik lidí ho na Instagramu sleduje.  Má 1,7 milionů sledujících.  - Máme co dohánět tady na Písmáku! 

S přibývajícími verši mne rychle přecházelo zklamání, že dílko není o Kozinovi.

Janino,

měla jsem tu i pár satirických básniček, ale všechny jsem smazala, takže můj "čtenářský deník v sonetech" týkající se pana Atticuse může být nakonec jedinou ukázkou toho, jak jsem kdysi bývala jízlivá. ...Aspoň mě Atticus neodolatelně svádí k tomu, abych si z něj dělala legraci.

V úterý jsem chvíli četla na netu reakce na jeho knihy. Mnohé čtenářky jsou z něj nadšené a je to jejich nejoblíbenější básník. Jeden čtenář píše naopak: je to sice naprosto duchaprázdný kýčař, ale aspoň píše o tom, že někoho miluje, zatímco Rupi Kaur, ta miluje jen sama sebe... Mezi Rupi a Atticusem je ale hlavní rozdíl spíš v tom, že Rupi je velmi svérázná konkrétní osoba, kdežto Atticus je naprosto neurčitý "pan Nikdo" odkudsi z Kanady, muž bez věku, bez tváře, bez minulosti... Jeho čtenářkám to ale vůbec nevadí a každá si může aspoň tohoto ideálního básníka přestavit po svém. Myslím, že Atticusův obrovský úspěch musí velmi zneklidňovat modernisty, kteří hlásají originalitu a specifičnost díla.  Je to totiž umělec prakticky bez ega.

Ta je teda... ne sladká, ale pikantní jak talíř feferonek! Dobře se strefuješ.

kadeřavá,

já vlastně nenám nic proti balancování na hraně kýče. Nedávno to tady dělala třeba annnie. Člověk ale nesmí spadnout.

Evženie,

ještěže čtenáři netloustnou z konzumace sladkých básniček. Kdyby tomu tak bylo, páně Atticusovi čtenáři by museli hodně sportovat.

Včera v noci jsem se na TV art chvíli dívala na dokumentární film o zkouškách na AVU. Vlasy mi z toho stály hrůzou na hlavě...  Učitel se ptal adepta na studium malířskví na nějaký příklad kýče. Mladík znejistěl a pak se zeptal: Třeba západ slunce?  Učitel pravil: Západ slunce sám o sobě kýčem není. Teprve kdybyste ho vyfotil, byl by to kýč...  Já bych dodala: A kdyby ten západ slunce popsal básník Atticus, pak teprv by to stálo za to! 

Sladká:-)

Než do cukrárny, kde je už opravdu hodně draho, raději jogurt z Nejlevnějších potravin.

Však my se naučíme zdravě žít, hlavně v důchodu.

Začněte trénovat.