Metafory

Je nás tu daleko víc, kdo tě čtou... Ne vždy je dost času na komentář, možná své důvody ještě přehodnotíš. Díky.

Goro,

jistý František, se kterým jsem si tady před pár týdny nějakou dobu "povídala" a on se pak smazal, chtěl využít Písmák hlavně jako úložiště svých básní. Inspiroval mě k tomu, že básničky se dají ukládat i do kritik a vejde se jich tam opravdu hodně.  Moje dílka, obzvláště ta poslední, už stejně nikdo nečetl, tak nač obtěžovat čtenáře v hlavním seznamu děl? Dříve jsem tady pár příznivců měla, takže mi stálo za to pro ně psát. Dnes už je asi mým jediným skalním příznivcem Muamarek a ten si moje básničky snad najde. Když si je náhodou najdou i jiní, třeba ty, budu jen ráda. Mnozí mi tady opakovaně předhazovali, že píšu jen kvůli tipům, takže teď už si píšu jen sama pro sebe, ale kdyby se o tom se mnou někdo chtěl bavit, jsem k dispozici.

Aleno, proč své básně nepublikuješ "běžnou cestou"? Já je nacházím spíše náhodně. Je to škoda!

Ohyb

Z trati slyším vlaky v mlze. Temně duní, hřmotí drze

neviděné, ale hlučné...  Rychlíky, až příliš stručné,

zachřestí jak ocas hada!  Pak zas ticho na kraj padá:

železo a bílá vata...  Sprška listí větrem svátá

komíhá se nad akáty a jsme tu zas jen já a ty,

moje duše harcovníka. Něco končí, něco vzniká,

krutý básník slovy smýká - vlak se řítí do zákruty.

Míň a míň světla

Ještě ne bouře,

         ale už němé blesky

    tam v dálce za kopcem...

Zem větří déšť a cesta do úbočí

zas touží stát se bystřinou

i dravou řekou.

Visí tove vzduchu.

Slova jak mouchy pestřenky

jen víří křídly

        na jednom místě

a dramatický básník

si zvolna rozpouští,

              dokud je čas,

své dlouhé šedivé vlasy

v očekávání vichřice.

Kříže jsou na svých místech.

Ty smírčí

        i ty u polňaček,

před nimiž smekával hospodář.

Míň a míň světla...

Z krajiny zbývá

         pár tahů štětcem namáčeným

   do černé tuši.

Těch sladkých úst, která zvou okusit

vláhy, jež skrze bílé perly kane

a vyrovná se šťávě požehnané,

již Diovi ídský hoch dával pít,

milenci, chraňte se, chcete-li žít,

protože mezi oběma rty k ráně

Amor má jedem otrávené zbraně

a jako had je v krásných květech skryt.

Dobře pak činíte, nevěříce,

že ony růže vonné, čerstvé rosou,

Jitřence spadly z ňader nachových.

Ne růže, plody Tantalovy to jsou:

vždy prchnou tomu, kdo byl jimi vznícen,

a Amorův jen zůstane jen v nich.

Luis de Góngora y Argote, 1584

Had bývá ukryt ve kvetoucím keři.

Když nečekáš to, uštkne tě a zmizí.

Víc nežli bolest láska nenabízí,

je blázen, kdo v ni pošetile věří.

Páv nápadník rád ukazuje peří

a zlatoústý básník pyšně sklízí

svou setbu lží, ač zdál se být tak ryzí...

Lžou bez ustání podvodníci, kteří

se za boháče rádi vydávají

a oslní tě oděvem či slovy.

(Jen kostým - role herce na pódiu!)

Tvé iluze, jak plody Tantalovy,

vždy couvnou do tmy, jen ti zamávají

a ty se zeptáš: pro zklamání žiju?

Zajíci,

jsem ráda, že jsme se nakonec shodli v názoru, že objektivní pohled na historii neexistuje a že se jen průběžně mění ideologie vládnoucí garnitury.

Já znám z reálného života Švejků celou řadu. Třeba v práci se jim občas říkalo "prudiči". Byli to provokatéři, kteří si jakožto "úplně blbí", dělali z vedoucích šoufky tak úspěšně, že jim to nakonec vždy prošlo bez následků. A jednoho Švejka taky vidím občas v zrcadle. Taky jsem v práci občas neudělala, co se udělat "muselo" a všichni ostatní to poslušně udělali a nějak mi to prošlo. Ani mě nevyhodili, ani mě nezavřeli. 

Alenakar, objektivní pohled na historii neexistuje, ale to už jsem psal (sice jinými slovy a poněkud obšírně, ale věřil jsem, že to z toho bude možno pochopit). 

Já tedy nikdy žádného reálného Švejka nepotkal, ani jsem o něm neslyšel (kromě toho Haškova, samozřejmě).

Zajíci,

odpovídám na tvůj koment pod dílkem "Umění".

Švejk samozřejmě není nějaký osobní literární konstrukt spisovatele Haška, který by mimo jeho dílo vůbec neexistoval. Naopak - Švejk je složený a vydestilovaný z mnoha reálných Švejků, se kterými se Hašek během svého krátkého života setkal hlavně v nejrůznějších hospodách. To už je taková vlastnost spisovatelů, že jisté národní povahové charakteristiky promítnou do nějaké rázovité, třeba románové postavy. Od toho tady, koneckonců, spisovatelé jsou. A pokud je romanopisec dobrý provokatér, pokud je sám o sobě až rozkošně kontroverzní jako byl Hašek, pak se o jeho díle horečně vedou diskuse celá desetiletí...

Nad tvými poznámkami o objektivitě školního dějepisu v současné době kroutím nevěřícně hlavou. To si opravdu myslíš, že právě dnešní školy po mnoha staletích konečně dospěly k objektivnímu pohledu na historii? Opravdu? Tak to asi bude proto, že se vnitřně ztotožňuješ s režimem, ve kterém jsme nyní nuceni žít. Jsi šťastný člověk a já ti to v jistém smyslu závidím.

To já, kdykoli si pustím rádio nebo televizi, vidím a slyším jen propagandu, propagandu a zase propagandu. Jediné, čím se dnešní propaganda liší od té komunistické je větší kultivovanost a promyšlenost, lepší práce odborníků na psychologické ovlivňování mas. 

Ano, Rhodesie. Lidé jsou nenapravitelní. Jen my, kteří jsme si už vzali z mnoha svých ztroskotání náležité poučení, jen vzpomínáme na svém opuštěném mořském břehu a díváme se, jak vlny mažou veškeré příběhy spletené ze stop.

Díky za típek.

Alenakar, to je mi líto, myslel jsem, že Hrabě se stále těší určité popularitě... A přitom Variaci na renesanční téma zhudebněnou panem Mišíkem zná každý. Hrabě sám byl talentovaný hudebník, škoda, že zemřel tak mladý. Poezie může dnešního mladého člověka opravdu oslovit snad skutečně už jen prostřednictvím hudby... Což je smutné.

Zajíci,

z naší knihovny byl Hrabě nejprve vyřazen tím způsobem, že byl začleněn do výprodeje knih, které nikdo nečte za 5 Kč. Nikdo ho nekoupil, takže byl nabídnut zdarma a vzala jsem si ho já. Z nostalgie. Kdysi dávno jsem jeho básně recitovala v divadle.

To ano, ale je dobré nezapomínat na autora textu. Považuji Václava Hraběte za jednoho z posledních velkých českých básníků.

Zajíci,

pan Mišík z toho udělal pěknou písničku.

"Láska je jako večernice..." (Václav Hrabě)

Al Jale,

jsem ráda, že se ti básnička líbí, ale zamýšlela jsem ji hlavně jako námět k diskusi. Škoda, že tady o stavu současné poezie nikdo diskutovat nechce.

Moc pěkné, líbí se mi 

Diano,

pan Atticus píše pohodářské básně, já spíše básničky melancholické... Láska většinou nekončí tím, že žili šťastně až do smrti. Když chce ale některý básník být pohádkářem a čtenáři jeho pohádky rádi čtou, tak - proč ne?  Přeju Atticusovi, že je možná tak trochu druhý Andersen.

Líbí se mi. Je to jako kus života... Tip

Kočkodane,

katastrofou občas bývá jen nízký počet tipů pod některými mými dílky. Dřív jsem neúspěšná dílka mazala, takže jsem postupně poslala k čertu všechny sbírky, které jsem na Písmáku zveřejnila a zůstaly z nich jen ukázky. Teď právě zveřejňuji svou definitivně poslední sbírku pro Písmák "Hvězdy Instagramu" a nic z ní mazat nebudu, protože by tím sbírka ztratila svůj obsah a smysl.

Janino,

já se ale bavím tím, že Atticusovy texty ke mně mohou některé lidi přitáhnout a připoutat.

Minulý týden jsem si z něj tak trochu dělala legraci, dnes a zítra ho už budu brát víc vážně a pokusím se s ním vést dialog.   ...Atticus je pohodář a daří se mu ve čtenářích vzbudit dojem, že vždycky všechno dobře dopadne, že nakonec se vždycky všechno "v dobré obrátí". Jeho optimismus je jedním z faktorů, které mu přinášejí úspěch. Já jsem vždycky psala spíš o negativních stránkách mužsko - ženských vztahů a proto se snažím s panem Att. vést dialog s pomocí metafor. Ty metafory - jeho i moje jsou velmi romantické. Jeho romantismus je takový "profesionální", ten můj odkazuje na M.J. Lermontova a jeho báseň Plachta, kterou jsem mnohokrát překládala a to i pro Písmák.     ...Dnes už nikdo nevyplouvá na moře kvůli bouřím jako romantický básník z devatenáctého století.

Tvá dílka nejsou nikdy katastrofou, takže ani čtení tohoto pro mě nebylo peklem…

(I já padl znovu do „léčky“ a považoval úvodní verše za tvoje.)

Tohle beru... trefně vyjádřeno a cítím to podobně. 

Začíná mě rozčilovat to písmácké zobrazování začátku díla pod nadpisem jako "poutače", protože u tebe vždycky kouknu a nevěřím svým očím... až tak otřepané klišé?! Pak to naštěstí otevřu a s úlevou zjistím, že je to Atticus... ;)