Jizva nad pravým okem

Lucerny rozeznívají svůj světelný koncert,

i poslední z ptáků a motýlů už šli spát,

já tu ve tmě bloudím prsty po papíře

a mám chuť, stále tu stejnou chuť

rozdávat radost a pochopení.

Nikdo mi neřekl, kudy se mám dát,

po cestě nejtěžší spontánně jsem se vydal,

navzdory varováním a nebezpečím,

které na této cestě číhají.

Řekni mi sám, co bys chtěl,

čemu klidně bys zasvětil celý svůj život,

já za ty roky docela jasno mám.

Jestli chci něčeho víc, pak je to

svoboda a láska.