Bez těl, bez tváří

Lesní akvarel

Listopadový sníh

               se stává vzpomínkou

a vítr s příchutí soli

zas rozmetává listí

              z neopadaných javorů

do zvrásněných kaluží cest.

Zima se láme

            jak střechýl pod okapem

    horské hájovny:

včera jen netečný klid

                     soušek nad závějí,

           dnes málem podléšky,

včera jen černá a bílá,

           dnes rozmáchnutý akvarel:

stále bronzové modříny

                    nad borůvčím a mechem

jakoby tu a tam ukápla

                     z božího štětce

                                   sépiová hněď.

Rhodesie,

je to přesně naopak. Před devíti lety jsem přišla na Písmák jako outsider a teď jako outsider zase odcházím.(Když se podívám na počet tipů u svých posledních básní, nevěřím svým očím.) Mezitím se tady do mě pár lidí opravdu zamilovalo a mohla bych ti je vyjmenovat, protože už většinou spáchali kybersebevraždu nebo se tu už nevyskytují. V jistých údobích byla naše (veřejná) "milostná konverzace" široce sledovaná a přinášela našim básničkám nové tipy. Ale copak může člověk na litwebu plném masek někomu a něčemu věřit? Jak poznáš skutečného ctitele od zavilého modernisty, který se tě pokouší obrátit na svou víru?

Janino,

žijeme v kapitalismu, kde i poezie je zbožím. Nějaké autority, které by zájemcům o poezii pomáhaly orientovat se v chaotickém hemžení současných básníků, už dávno neexistují, vše musí vyřešit trh a to od Písmáku až po Instagram.  ...Devět let jsem snila o tom, že najdu nějakou platformu pro popovou poezii a doufala jsem, že se tam třeba uchytím. Teprve letos v červnu jsem objevila Instagram a postupně jsem si uvědomila, že reálná popová poezie není nic pro mne. Ikaros si konečně spálil křídla a dopadl obličejem na asfalt. Teď už konečně vím, že nemám žádný důvod dál psát. Popovou básnířkou se nikdy stát nemohu. O tom je celá sbírečka "Hvězdy Instagramu" - má labutí píseň. 

"Do někoho se zamilovat jen kvůli veršům, které skládat umí..." - tak to jsi velký adept na zamilování se do Tebe... :)

Aleno, jo, je to k smíchu :) taky to už neřeším.

Al Jale,

jsem ráda, že jsi zavítal a těším se na další, byť letmé setkání. Role autorky se mi už krátí a já si vždycky vážila každého čtenáříčka.

Abakusko,

tak to jsem tedy velmi úspěšná básnířka, protože jedno moje dílko zlidovělo. Na výšce si holky přepisovaly jeden můj textík z památníčku do památníčku. To jsem ale ještě psala o lásce. Chvilku jsem tedy byla lidová (i když studentská kolej nejsou dřevěnice na Valašsku) a můj text bez udání autorky koloval mezi mládeží. Pak ale mládež dostudovala a - písnička byla zapomenuta.

dada,

dneska máme tu výhodu, že kromě povinné školní četby si v pozdějším věku už každý může číst, co se mu zlíbí. Někoho "živí" Instagram, takže ani nemusí chodit do knihovny. Vidím ale, že mnozí nakupují tištěné knihy internetových velikánů ze stejných důvodů jako sběratelé gramofonové desky hudebních ikon. Není nad to - mít to v knihovně.

Janino,

já už se na svou někdejší závislost na tipech a výběrech dívám s nostalgickým nadhledem, neboť jako autorka tady pomalu končím. Kdyby mi šlo jen o tipy a výběry, pokračovala bych dál, protože i nyní na zredukovaném Písmáku, kde značně prořídlo čtenářstvo, bych občas přecejen nějaký ten výběr a nějakou tu patnáctku získala. Ostatní bych mohla mazat. Mně ale ve skutečnosti šlo hlavně o to, abych dostávala víc tipů a výběrů než modernisté, kteří na mě zuřivě útočili a opakovali mi, že neumím psát, že píšu špatně a že se "mezi elitu se stejně nikdy nedostanu". Když jsem pak dostávala dvacítky i třicítky, hartusili, že jsem "komerční autorka" a že píšu básničky pro "slepice" "hospodyňky od plotny". Jeden diskutér mi dokonce napsal, že píšu proto "aby mě měli všichni rádi". Když jsem si přečetla, jak mě ten človíček vidí a vzpomněla jsem si na všechny své konflikty, zvláště v prvních letech pobytu zde, musela jsem se opravdu s chutí zasmát. 

K3,

próza má tu obrovskou výhodu, že je permanentně regulována trhem. Když se chce spisovatel uživit, musí psát natolik čtivě, aby se jeho knihy dobře prodávaly. Básník, vydávající své sbírky vlastním nákladem, čtivě psát nemusí. Stačí mu, když ho respektuje pár kámošů a pro ně vlastně píše. Jen internetový básník, který chce být úspěšný, musí umět psát pro svou sociální síť.  Próza je zákonitě mnohem tradičnější a konzervativnější. Proto také současná próza žije i v knihovnách, zatímco současnou poezii už léta knihovny ignorují.  

Ahoj Alenko, moc času číst tady také nemám, ale rád alespoň občas zavítám a hle jak milá báseň od tebe! Líbí se mi moc, díky 

Nemám instagram a nechystám sa ho mať a  nežijem ani sieťami. Už vôbec nie kvôli poézii. Úspešnosť básnika sa dá zmerať niekoľkými spôsobmi. Jeden z nich je, ak jeho dielo zľudovie, žije svoj vlastný život a málokto tuší, že jeho autor je ešte na svete, to je ten lepší prípad. To si autor môže ešte vychutnať. Po smrti to už je o niečo horšie, ale môže mať nazvanú ulicu, zaradiť sa do povinného čítania...

Alenakar - vím že se teď zajímáš o instagramovou poezii, ale popravdě mně je fukt a myslím, že i Davidovi, známe se... 

ale to jen, že jsem ho tu zmínila... :)

Aleno, 

přiznám se - a docela mě to i mrzí - že poslední dobou nestíhám číst všechny diskusní příspěvky, od kterých dostávám avíza... vlastně nestíhám číst skoro žádné. Tak reaguju jen na ten určený mně. Tím "vidíš, už je tady" jsem chtěla jakože spiklenecky mrknout, že tady máš "ctitele", který sem už chodí strašně málokdy, ale když už přijde, nechá tu pro tebe výběr. Při kvalitě tvých básní na tom není nic špatného, jen to prostě nelze přehlédnout. Ale asi jsem se svými pokusy o vtipné hlášky dost nešikovná, promiň. Rozhodně to nebyla závist ;) Doufám, že se brzy dočkàm méně hektického období a splním svůj "slib" napsat nějaké poznámky k Atticově sbírce. Hezký večer.

Mám rád stejně tak klasiky. Tedy co se týče prózy.

dada,

je to jak píšeš. Cajhaml je určitě v prvé řadě kreslíř a scénograf. U něho jsou asi texty jen doprovodem k obrázku, není to asi nikdy naopak jako u Rupi Kaur, že by kresby byly jen ilustrací k (mnohem důležitější) básničce. Cajthamlovy kresbičky jsem předtím neznala, prohlédla jsem si je až teď na internetu, kde je jich fůra na prodej. (cyklus Polévka z Cipralexu)

Opsala jsem si textík z jednoho "veselého obrázku" : Vesnický psychiatr hodně pije alkohol, při léčení mu pomáhají netopýři, jedí mušky létající okolo sklenic kysajícího vína.   Mně se to jako doprovdný textík docela líbí, ale je to příliš intošské a na Instagramu by to asi moc nezabralo.

Janino,

ty ses dočkala v září výběru od Gory, tuším, hned dvakrát a já ti to moc přeju. Teď už ti konkurovat nemůžu, protože nepíšu to, co by chtěli čtenáři na Písmáku číst, ale věnuji se spíše osvětové práci. Seznamuji Písmák s instapoezií a za to se moc tipů ani výběrů nedává.

Ale chci se spíš vrátit k tématu prezentování poezie na veřejnesti, o kterém jsme debatovaly jinde (vypepování básničekl po městě). Do sbírky Hvězdy Instagramu jsem původně zařadila i textík týkající se slam poetry, ale pak jsem ho zase vyřadila, protože Atticus a Rupi se ničemu takovému nevěnují. Ale proč vyřazené básničky házet rovnou do koše, když s nimi mohu seznámit tebe a třeba i další čtenáře v kritikách?

Jdi a dobývej,

vždyť svět je malý

a ty jsi obr

a s každým

tvým krokem

se země otřese,

když se zvedá

tobě vstříc.

Atticus

Slum poetry

Už dávno nejsem Vilém Dobyvatel,

co podmanit si touží Anglii...

Už málokde mi dneska nalijí,

když pohoršil jsem řadu obyvatel

prý "lepší čtvrti" zpěvem po půlnoci

i debatami s partou kumpánů,

až vašnostové v nóbl županu

za řvali z oken: ztichněte, vy cvoci!

Svět nezajímá bída poezie

a boháči spíš řeší obrazy.

Než ke křiklounům městská dorazí,

ti v oknech zuří, vždycky dorazí je,

              že ocitli se na veřejném čtení

              slum poetry - (fuj!) - oni - velectění!

Prvotně malíř a kreslíř, myslím že

Alena  - David Cajthaml kreslí a píše do toho textíky, pak z to dělá knížečky.. na FB

Marku,

díky za típek i za výběr.

Spáchala jsem dokonce celou sbírku věnovanou Atticusovi a Rupi Kaur a právě ji zveřejňuji. Je  napsaná ve vázaném verši, v anglických sonetech a (jakoby) písňových textech. Když nic jiného, tak aspoň čtenáře na Písmáku seznamuji s nejúspěšnějším básníkem a nejůspěšnější básnířkou na světě od dob Jacquese Préverta a beatniků.

K3,

už jsem tady v kterémsi komentu zmínila onen modernisticko-idealistický názor, že je nejlepší žádné vzory nemít, názor, který ty sdílíš. Modernisté, kteří chtějí "všechno dělat nově" a pro které je originalita základ skutečného umění, ovšem zamrzli kdesi na počátku dvacátého století, kdy se staré umění (obrazně řečeno) vyhazovalo do povětří (zvláště futuristé chtěli zapalovat muzea a galerie). Ona novost a originalita ovšem lidi bavila jen po omezenou dobu, protože provokovat, překvapovat a ohromovat nelze pořád dokola. Publikum to unaví, diváky a čtenáře brzy začně nudit, jak před nimi umělci neustále exhibují a předvádějí se jako cirkusáci. Fuj! Ono už ostatně není až tak co objevovat, pokud má být originalita samotná hlavním cílem tvorby.

Modernost na Instagraamu je modernost designová, je to spíše módnost, protože módu lze snadno sdílet. Kult osobností jako Atticus nebo Rupi kaur může kvést jen v davu a instapoezie je podle mne novým druhem masové kultury. "Modernost" v tom zastaralém smyslu (viz počátek dvacátého století) je fakticky mrtvé klišé a Picasso je pro mileniály jen jakási trapná veteš.

Alenakar - je mi to jasný

mrkla jsem na ně, takže tuším...:)

mám jednu fotku fotkus textem, možná i víc

dada,

dnešní člověk je spíše optický typ. Je třeba v prvé řadě zaujmout jeho oči. Proto instagraamoví básníci často píšou své básničky rukou - kaligraficky a pak to přefotí a zveřejní. Někdo si nejspíš na přepisování básníček najímá písaře. Tam, kde je obrovský převis nabídky je potřeba čtenáře zaujmout na první pohled třeba provokativní fotkou (viz Rupi Kaur, která zveřejnila svou fotku s menstruační vložkou), kresbou, rukopisem jako od středověkého mnicha. V módě je na Instagramu přepisovat básně na stroji.

No vidíš, už je tady ;)

Já (s velkou pravděpodobností ne nadčlověk) se pod tvé dílko jako obvykle vetřu s kladným komentářem.

Vzory  sem, vzory tam. Vzor je něco co se napodobuje. V určitém věku (nebo stádiu) vzorů netřeba. Jako opuštíte školy, opusťte vzory a jděte si po svém:).

To já vím, že bych mohla psát do všeho možnýho.. už dávno jsem psala do kreseb, nebo kresby do textů.. něco jsem i nafotila, na FB to kdysi dala.. na insta ne

dá se všecko možný.........

:)

dada,

Rupi Kaur si tam dává jak fotky, tak hlavně básně, ale též kresby, protože všechno sama sobě ilustruje.

...Vlastně všichni instabásníci jsou tak trochu i výtvarníci, jeden teoretik poezie říká, že na Instagramu publikují "designové typy".   ...Mohla bys tudíž kombinovat fotky s básněmi.

Ty sítě, hlavně teda instagram, je něco úplně jinýho, než českej písmák, to je jasné

na insta jsem, ake davam si tam jen fota a obrázky.. nějaký básníky nečtu ani náhodou

dadadiku,

někteří lidé se potřebují z něčeho vypsat v básničkách, jiní v komentářích. Ale proto tady přece Písmák je.

Tušila jsem, že tvůj dotaz na mé eventuální vzory tady na Písmáku je spíš ironický, ale odpověděla jsem ti na něj upřímně a vážně a ráda bych ještě něco dodala: úspěch instabásníků nespočívá pouze v tom, že píšou texty, které se čtenářům (a hlavně čtenářkám, protože instapoezie je dosti genderová i generační záležitost) velmi líbí, ale i v tom, že jsou v neustálém kontaktu se čtenáři a komunukují s nimi a to i napřímo. Atticus sice přijde mezi lidi v masce, ale přijde mezi lidi číst svá dílka a bavit se o nich. Tady na Písmáku většina lidí, byť třeba i kdysi úspěšných, přestala komunikovat. Někteří dosáhli úspěchu "tam venku" a tady zůstávají už jen tak nějak ze setrvačnosti. Může být odtažitý snob pro někoho vzorem?   Ale o tom bude moje zítřejší básnička: Jizvy.

pardon za překlepy

Tak já jsem si spíš dělala srandu, přece :)

já to ti neberu moc vážně, možna jsem to měla jinak před dvaceti lety, to je fakt

ale čas se posunul..

je to tu takový prostor pro občasné vykrcávání se, nemyslím komentáře, textíky

Abakusko,

já vím, že nejlepší je nemít vůbec žádné vzory. Prostě jen být sama sebou a psát si něco pro sebe, co mě baví a přesto - být úspěšná.  Komu se ale něco takového podaří? Trochu se taky zajímám o popovou hudbu a tam prakticky každý minimálně navazoval na nějaký styl, který zrovna letěl, většinou ale zpěváci i skupiny měli nějaké osobní vzory, kterým se chtěli podobat, nebo které chtěli překonat.

Uvidíme, jestli na Instagramu vznikne podobná popová tradice a Rupi Kaur i Atticus se stanou časem "klasiky instapoezie".

Janino,

já taky vzhlížím k mnoha různým mrtvým básníkům a během let jsem se tady pokoušela s nimi seznámit. Jenže jsem pochopila, že, co "zabíralo" kdysi, dnes už nezabírá a každá doba chce mít své vlastní ikony. A když už to nemohou být básníci, které propagují běžné sdělovací prostředky, protože ty žádné básníky nepropagují, vstupují do hry jiná média: Facebook a Instagram. Bubliny se zvětšují ale zároveň se hermeticky uzavírají.

dadadiku,

ještě se vracím k případným vzorům tady na Písmáku, na které ses mě ptala.

Když bychom o tom uvažovali byť jen teoreticky, pak by to mohli být jen autoři z "literárního provozu", jak se dnes říká, tzn. v současné době už jen egil, Zbora a Luzz. Ale ty máš snad dojem, že oni byli během těch let , co tu jsem tady, úspěšnější než já? Klidně si porovnej jejich autorské stránky a ty moje. Jak by pro mě mohl být vzorem někdo mnohem méně úspěšný než já, kdo ani vůbec nestojí o dialog se čtenáři?  Co se tu dělo třeba před patnácti nebo dvaceti lety, to je jiné kafe, ale to jsem tu ještě nebyla.

A teď k reálné úspěšnosti autorů z Písmáku na knižním trhu, viz server "Databáze knih"ve srovnání s instapoezií:

Jan Zbořil (Zbora) : Skříň

5 hodnocení                     0 komentářů                     1 recenze

Ladislav Zedník ( egil ) : Složenýma očima

3 hodnocení                      0 komentářů                     0 recenzí

Rupi Kaur: Mléko a med

1 485 hodnocení                364 komentářů                  16 recenzí

Je třeba k tomu něco dodávat?   Ještě si myslíš stále, že by snad pro mě mohl být vzorem někdo z Písmáku?

Mala som šťastie a minimálne dva vzory vo veľmi blízkom okolí. Tešila som sa na svoje narodeniny, meniny, pretože som očakávala a  vedela, že mi príde báseň - pre mňa, s veľkou dávkou poézie a  kusom neičoho pekne anglického a  suchého. 

Akurát to, že som mala vzory, ešte neznamená, že budem jedného dňa lyžovať ako malý boh.  

Hezky napsáno. Máš to těžké s takovými nároky. Já vzhlížím k Nezvalovi, Kainarovi, Žáčkovi... a tady na internetu spíš relaxuju a mnohdy i obdivuju. I když častěji prozaiky. 

dadadiku,

já považuji za nejnadanějšího autora tady na Písmáku egila. Tím jsem se nikdy netajila. Jenže mohla bych právě jeho vnímat jako svůj vzor? Já obdivuji způsob, kterým píše, například to, že na rozdíl od jiných současných básníků hojně využívá vázaný verš, jenže obsah jeho děl, dá - li se vůbec o nějakém obsahu mluvit, nemá s velkou poezií nic společného.

Kdyby se mi třeba i dařilo psát v egilově stylu (občas jsem se o to i pokusila a jakýsi ohlas to vzbudilo), co bych tím ale získala? Tady na Písmáku by si mě všímalo jen pár lidí stejně jako si už jen pár lidí všímá samotného egila. A tam venku? Copak je Ladislav Zedník nějaká všeobecně známá celebrita? Žádný současný "oficiální" básník není celebrita. Tak jaképak vzory? Jaképak vzhlížení? Instagramovou Rupi Kaur milují miliony čtenářek - to je jiná klasa!

Diano,

kdysi stáli někteří básníci v centru společenského dění a bylo možné je označit za kulturní celebrity. Tohle platilo ještě v osmdesátých letech minulého století. Dnes se ti "skuteční" básníci stáhli do svého ghetta a sdělovací prostředky si jich nevšímají. Nikdo je nezná. Instagramoví básníci mají sice publicitu daleko větší, hlavně na Západě, ale je možné je označit za "kulturní celebrity"? O tom dost pochybuji. Nejenže jimi opovrhuje akademická sféra, ale i mezi běžnými čtenáři mají zhruba tolik odpůrců jako příznivců. Nelze jim ovšem upřít, že dokázali vzbudit pozornost médií a náležitě toho pak obchodně využít. 

A co na písmáku, to nic ??

:)

Mariane,

já bych strašně ráda našla v současné poezii nějaký vzor, ke kterému bych se mohla upnout, ke kterému bych mohla vzhlížet. Současní "oficiální" básníci ve veřejném prostoru prakticky neeexistují, nikdo je nezná, běžný člověk na ně kašle, takže jsem upínala naději k instagramovým básníkům, kteří mají desetitisíce až miliony příznivců. Ale když jsem se seznámila s dílem dvojice, která je nyní úplně na špici "popové poezie", s Rupi Kaur a Atticusem, byla jsem hořce zklamaná a o tom je tahle sbírka "Hvězdy Instagramu".  

Tomu velmi dobře rozumím. Krásně, přesvědčivě podáno.

instantní iluze...jak snadné je ji podlehnout...