Zeanddrichu,

když uděláš na tyrana bububu, buď se ti jen vysměje, nebo ti nechá useknout hlavu.

Musí tu být někdo, kdo ho zneškodní - a to je právě hrdina. Hrdina, archetyp hrdiny, je taky třeba Honza zabíjející v pohádkách draka.

Aleno, já bych to shrnul třeba takto:

ve vztahu k vnějšímu světu můžeme pozorovat (rozeznat) dva druhy hrdinství, které lze charakterizovat třeba takto: hrdinství ozbrojené (a tedy i něčí tělo zabíjející), a hrdinství neozbrojené (tzv. přímo někoho zachraňující)... . 

Přičemž to druhé (to Háchovo, ..., Sendlerové, ...., Chelčického, etc. ) konkrétně mně je neskonale bližší... :).

Zeanddrichu,

původně jsem se už nechtěla k tématu hrdinství dál vyjadřovat, ale když jsi mě ještě jednou oslovil, pokusím se svůj názor nějak shrnout. Nijak nezpochybňuji zásluhy obětavých lidí jako byla Irena Sendlerová, kteří zachraňovali lidské životy a riskovali při tom svůj vlastní život. Ano byli to hrdinové svého druhu a je dobře, že si je připomínáme. Takoví lidé by ale nikdy nedokázali vyhrát válku. Na takový úkol by prostě nikdy nestačili. Válku mohou vyhrát hrdinové zcela jiného druhu jako Hua Mulan, Mijamoto Musaši nebo třeba generál George S.Patton, který nosil v kapse uniformy Umění války od mistra Suna.

Aleno, narazil jsem před chvílí na tento článek :); že tato žena je hrdinkou, se snad shodneme (i když možná v životě nedržela v rukou zbraň :) )

Děti házeli přes zeď a vyváželi v odpadcích. Irena Sendlerová dokázala za války nemožné

https://www.ctidoma.cz/historie/deti-hazeli-pres-zed-vyvazeli-v-odpadcich-irena-sendlerova-dokazala-za-valky-nemozne-75872

(( Beznaděj, neštěstí, rozervaná srdce. Ale také dva a půl tisíce zachráněných dětí. Takový byl příběh neuvěřitelně statečné Ireny Sendlerové. Jak strašné muselo být loučení rodičů s dítětem, když dobře věděli, že se už nikdy nepotkají? Jak velkou důvěru museli mít v ženu, která jim je brala z náručí nebo odváděla z domu, aby jim zachránila život v době druhé světové války? Neumíme si to představit – a raději ani nechceme... . )).

Mari,

v dnešní době chce jen málokdo být hrdinou tak nějak osobně, například ve válečném konfliktu. Ale je třeba přiznat, že i takoví lidé mezi námi existují. Je jich ovšem jen pranepatrná hrstka. Kde jsou ty časy, kdy mířily davy do Svaté země osvobodit Boží hrob? 

Jinak ale jsou stále hrdinové jako takoví v módě. Jsou to především agent 007 James Bond a dále Superman, Batman a Spiderman. 

Alenakar hrdinství je přímém protikladu dnešním trendům...dnešní člověk je sobecký, uzavřený ve své bublině...hrdina naopak neváhá v zájmu vyšších celků či principů obětovat se, mnohdy i těmi, kteří o to nestojí ;)

Zeanddrichu,

pokud by Chelčický vnímal, že zmiňuješ jeho "karmu", asi by se, jakožto křesťan, obracel v hrobě. Na druhé straně je ale zvláštní, že taoistický koncept "nezasahování" se značně podobá koncepci neprotivení se zlu násilím, kterou převzal od Chelčického Tolstoj.

Na tom, co je to hrdinství bychom se nikdy neshodli, proto tímto končím tuto diskusi. Hrdinství se z naší společnosti zcela vytratilo, což může být jedním z příznaků, že jsme se ocitli v koncové fázi naší zdegenerované "civilizace", jak soudí mnozí, například egyptolog Miroslav Bárta.

(( ...)).

Souhlasím s Tebou, Aleno, že pro další diskuzi bychom si museli vydefinovat pojem hrdinství.. Pro mne je to něco, co směřuje k dobrému cíli.. . Za hrdinství nepovažuji tak třeba jistou udatnost žoldnéřů, kteří zvládli za jedné války udatně bojovat na obou stranách konfliktu (a páchat v něm mnohdy i na obou stranách věci, pouze částečně omluvitelné stavem války...; pro to bych spíše hledal nějakou diagnosu, než abych to nazýval hrdinstvím... ), etc. .

Konkrétně Chelčický (a lidé typu Chelčického....) je (jsou) pro mne hrdinou (hrdiny)  proto, že se beze (hmotné) zbraně postavil (postavili) čelem běsnícím živlům své doby, spoléhajíc se přitom pouze na boží ochranu (podobně jako třeba Jan Hus předtím).

((Řečeno lapidárně současnou naší řečí: když pomineme důvody citové (z nepochybné kvality jeho ducha vyplývající), tak i rozumově Chelčický neriskoval nechtěně předčasně odvolat z pozemské výukové mise žádnou bytost, ..., neriskoval poškodit jinému výukový plán, a sám sobě  silně přitom (poškodit) svou karmu, jak se to lehce může stát každému, kdo i v sebeobranném úmyslu bere do ruky zbraň...)). .

Zeanddrichu,

já asi skutečně "nemilosrdnou amazonkou" v podstatě budu, protože mi táta v dětství čítával místo tradičních pohádek Homéra a ruské Byliny. Tam se to různými hrdiny jen hemží a tak není divu, že když v duchu postavím Háchu vedla Achilla jeho Myrmidonů, nedopadne to pro Háchu zrovna nejlíp.

Ale pro Chelčického mám slabost jako pro filozofa. Jeho učení, že skutečný křesťan by se měl živit pouze prací v zemědělství, se shoduje s názorem mistra Lao ć, pokud křesťany nahradíme termínem "prostý lid". (Podle taoistického učení dnes asi žijeme v době nejhlubšího úpadku ducha, jaký kdy tuto planetu postihl. Žádný "prostý lid" už v podstatě neexistuje a každý druhý traktorista si představuje, že ví, jak řídit stát.)

Proti moderním zbraním nebojovali na koni a s šavlí v ruce jen polští husaři ve druhé světové válce. Proti kulometům útočili už samurajové na koních koncem devatenáctého století. Něco jiného ale je, zachránit si smrtí v boji samurajskou čest a něco jiného je vyhrát válku. Samuraj, který vyhraje válku už nemusí být nutně hrdina, bývá "jen" dokonalý stratég.   

Museli bychom se domluvit na nějaké definici hrdinství, protože si pod tímto pojmem představujeme každý něco jiného. 

Jinak (například) Tebou předestřené hrdinství Maďarů v obecné rovině nezpochybňuji; jen si prostě myslím, že nejít hlavou přímo proti zdi (tak jako třeba když polská (koňská) jízda útočila proti německým tankům a německé kulometné palbě, etc.) je lepší už proto, že živý člověk může pro svět později udělat většinou o dost více, než ten, který se takto více méně zbytečně nechá zabít... . 

Aleno, jsi snad nějakou nemilosrdnou amazonkou... :)? Copak skutečný hrdina musí být nutně ozbrojen ve smylu hmotné pozemské zbraně ... :)?  -Petra Chelčického považuji za hrdinu třeba právě i proto, že se svými názory šel hmotně, pozemsky neozbrojen proti proudu (a to jak proti katolické straně, tak i proti husitské!) v době, kdy přijít o život bylo velice jednoduché.... .

((....)).

Jeho hrdinství (podle mne) spočívalo v tom, že se ve velice rozbouřené a nemilosrdné době snažil o změnu tohoto světa (o lepší tento svět :) ) ne silou zbraně, ale silou svých myšlenek, silou svého příkladu :) .

...Omlouvám se, omylem jsem poslala nedokončený koment.

Maďaři mají dodnes daleko více uctívaných hrdinů z devatenáctého století, jako je třeba generál György Klapka. Dokázali bojovat se zbraní v ruce i v roce 1956 proti Rusům. A zmizeli snad jako národ? My jsme byli od Bílé hory už jenom opatrničtí pleticháři, až na jisté vyjímky, které ale pouze potvrzovaly pravidlo.

Žižka byl profesionální válečník a to velmi brutální. Dle dnešních měřítek to byl nepochybně válečný zločinec. V čem by jako mělo spočívat hrdinství Petra Chelčického, to nechápu. Byl to pouze umírňený církevní reformátor a žádný ozbrojený boj proti katolické církvi neměl v plánu.

Zeanddrichu,

podstatou skutečného hrdinství je to, že musíš riskovat všechno, tedy i život. Takové "vyčurané" "hrdinství", jaké předváděl prezident Beneš (prezident má plán - eroplán) se nepočítá. "Hrdinství"plné všelijakých kalkulací není žádné hrdinství. Němcům nešlo o to český národ vyhladit. Potřebovali náš průmysl a naše dělníky i inženýry. Byli jsme ti, kteří měli naučit jiné slovanské národy pracovat. Maďaři nejsou o moc větší národ než my, ale oni si dokázali ozbrojeným povstáním v letech 1848 až 49 získat aspoň částečnou svobodu (= došlo k rakousko - uherskému vyrovnání v roce 1867). Mají dodnes 

... .

Aleno, nebývám tak vyhraněný v této otázce, ale abych zde trošku vyrovnal Tvůj názor na (zřejmě, dle Tebe) pravé hrdinství, povím:  kdyby tento typ nechytrého hrdinství dlouhodobě praktikoval malý národ uprostřed národů početně velkých, už by zřejmě dneska dnes nebyl (viz třeba našich sousedů Poláků zahynulo za druhé světové války kolem šesti milionů).

(( ...)).

Pro mne je prostě hrdinou spíše Petr Chelčický než Jan Žižka, ..., spíše celoživotní učitel než generál, ..., spíše Matka Thereza než (třeba) George S. Patton... (a spíše třeba i Pavel Tigrid a Ferdinand Peroutka, než bratři Mašínové....) . 

Zeanddrichu,

pokud tady řešíme vysoce postavené hrdiny za protektorátu, pak pro mě je hrdinou spíš generál Alois Eliáš než Hácha. Opakuji, že Hácha byl člověk ze staré školy a jako státník cítil v době války obrovskou odpovědnost, snažil se zachraňovat lidské životy, za což mu patří vděčnost národa. 

S hrdinstvím ovšem souvisí celkový postoj státu k nacistickému Německu. My jsme nebojovali, ale třeba Poláci ano. Sice utrpěli obrovské ztráty, přišli o Varšavu, ale zachovali si rovnou páteř, což se o nás, jakožto o národu, říct nedá. Oproti jiným evropským národům jsme si tu žili celkem v klidu a vyráběli jsme zbraně pro německou válečnou mašinérii. A stačí se jen projít hřbitovem v nějakém větším městě a na náhrobcích, pod kterými leží nebožtíci z doby protektorátu, najdeme obrovská kvanta poněmčených českých jmen.

Na doktora Emila Háchu mám svůj jistý názor, který ne každému voní. Nejsem totiž fanouškem jeho neoddiskutovatelného zatracování. Titul padoucha bych udělil jiným tehdejším osobám... u jiných je to totiž přece jen o něco složitější s tím ocejchováním.

... .

Aleno, souhlasím s Tebou, že většinu hrdinů neznáme - možná i proto, že ke skutečnému hrdinství totiž asi patří i skromnost a nenápadnost... .

Co se týče dr. Emila Háchy - nemůžu s Tebou souhlasit, že ho osud zlomil - to by asi přinejmenším v roce 1942 rezignoval na funkci prezidenta. Naopak ale setrval ve své funkci, a snažil se brzdit německou zločineckou mašinérii, mimo jiné i výměnou za jeho (zdánlivě) proněmecké projevy k veřejnosti (což mu právě hloupí nebo zlí lidé - boihužel, včetně dr. E. Beneše - po válce dávali za vinu - a i kvůli tomu po pár týdnech po konci války zemřel v kriminále.... ).

(( ...)).

Dr. Emil Hácha je pro mně hrdinou z toho důvodu, že i když přinejmenším v roce 1942 tušil (věděl), že mu to mnozí budou po válce zazlívat, nehleděl na sebe, ale zdánlivou loajálností k velkoněmectví a k hitlerismu (nacismu). prokazatelně přímo zachránil  životy několika tisíc českých  lidí; kolik jich zachránil nepřímo, o tom se můžeme pouze dohadovat. Čest jeho památce!!

Zeanddrichu,

ve dvacátém století jsme měli spoustu hrdinů. Většinu z nich ale národ vůbec nezná, protože prokazovali své hrdinství tak nějak soukromě, v různých vězeních a lágrech. Každý nemohl stát v čele státu nebu armády. ...Řadit prezidenta Háchu mezi hrdiny? To snad ne. Byl to velmi odpovědný krajně opatrný člověk, kterého jeho osud dokonale zlomil. Byl to spíš antihrdina.

Aleno, no tyhle, co zde jmenuji, bych se Žižkou zrovna nesrovnával... :).

(( ...)).

A co se týče té poptávky po hrdinech; - mně docela i vadí, když někdo tvrdí, že ve 20. století jsme žádné neměli (i když někteří si vzpomenou alespoň na čs. legionáře v Rusku, apod. ...).

Mariane, u mne je dr. Hácha již mnoho let před Benešem - zvláště po té, co jsem se dozvěděl, jak se k němu Beneš po konci války zachoval... (ale i k mnoha dalším).

(( ....)).

... .

Slávku, nerozumím; chceš snad říci, že je dnes málo informací o životech těchto (i dalších ) lidí, kterým -za to, že se obětovali pro národ v době okupace - se vesměs dostalo velice zlé odměny od tohoto národa...?!

Evži, také mne děsí vysoká míra ignorance v tomto národě (i když uznávám, že ignorance je mnohdy formou sebeobrany - i já sám jsem bezpochyby ignorantem v mnoha oblastech, ..., i když třeba někde jen z nedostatku času... )

(( ....)).

U nedávné historie je to přeci ale jen asi závažnější, než jinde. Historie popisuje totiž i celkový rámec našich životů - a jak se říká, kdo se nepoučí z historie, bude přinucen prožít si ji znovu.

Zajímavé, jaká se zvedla kolem tohoto tématu polemika. 

Já dávám tip.

Je velkou otázkou, zda vůbec v našem národě a v zrovna v současné době existuje nějaká výrazná poptávka po hrdinech. Jistě - každý režim si buduje svůj panteon hrdinských postav, ale režimy se mění a ti, kteří byli ústřeními hrdiny v době komunismu, už nejsou hrdiny dnes. Když pominu třeba Julia Fučíka, tak například husity obecně a Jana Žižku jmenovitě považuje dnes valná část národa jen za bandu zfanatizovaných hrdlořezů, kteří nám poničili spoustu gotických památek. V čem se vlastně lišili od Islámského státu nebo od Hamásu? Samotný Žižka, původním povoláním nájemný žoldnéř a vrah, měl v době husitských válek "osobní armádu" - osm titíc bojovníků, které musel nějak živit. Dělal to tak, že podnikal vpády do Německa, kde plenil příhraniční vesnice. Nikdy se to neobešlo bez hromad mrtvých rolníků a bez znásilněných žen.   Hrdinství je velmi často naprosto relativní pojem.

seznam hrdinů je nekonečný, každá doba má své...s těmi tvými souhlasím a jsem rád, že doktor Hácha je na prvním místě...pro mě je větší hrdina, než Beneš

O jmenovaných toho vím málo a nechci je posuzovat. Hrdinství je velice silné slovo, soukromě bych za hrdinu označila třeba člověka, o kterém vím, že měl těžký život, snažil se jednat navzdory překážkám správně a nespáchal sebevraždu. (Ale stejně z této definice nejde poznat, jestli je to kladný nebo záporný hrdina.) Předpokládá se, že okolo politiků je hodně špíny. Asi proto, to jsem nedávno slyšela, se nově objevená planetka může pojmenovat pouze po politikovi nebo vojákovi, který je alespoň sto let mrtvý. Jiných skupin obyvatelstva se toto omezení netýká.

Právě mám v ruce knihu Takové maličkosti od irské spisovatelky Claire Keeganové. Na straně 86 je napsáno "Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte" jako že toto říká irská žena. Je toto obrázek hrdinství? Znají v Irsku Jana Žížku?

S hrdiny je to těžké, jsou to totiž taky jenom lidi, kteří mají i své horší stránky a ty se dají použít proti nim. Přiznávám, těžko posoudím hrdinsví tebou jmenovaných, spíš znám pár takových těch obyčejných, veřejnosti neznámých hrdinů běžného dne

Lidé jako celek se o to nezajímají a těch několik, kteří si něco přečtou a pak se snaží svůj názor nahlas vyslovit, ty nikdo raději nechce slyšet. Netuším, proč jsme, v mnoha tak důležitých věcech, národem ignorantů.

.... .

Snažil jsem se, například, v několika minulých letech získat podporu pro mou snahu navrhnout Emila Háchy na státní cenu u několika veřejně známých osobností... . Nestačil jsem se divit, pod jakými záminkami se z toho většina vyvlékla (posílali mi úryvky z jeho projevů  *pronášených pod namířenou hlavní nacistů).

*kdy se ovšem nebál o sebe, ale o bezbranný český národ... . 

((....)).

Chtěl bych podotknout, že činností (ovšem nejen těchto....) jmenovaných lidí především za protektorátu se zabývám opakovaně již nejméně 25 -30 let, ...., a dosti mne irituje, jak většinová část naší populace (české společnosti) setrvává na stanoviscích z mělkých pohledů  (pokud ovšem ne přímo ze zlých úmyslů) ideologů (apod.) minulého režimu vyvěrajících, ..., ohledně jejich ,,*vin"... .

*a přitom pravý opak byl skutečností....!