Černá louka

Radovane,

možná se s nimi někteří lidé tady seznámí díky mé osvětové práci. Jen se bojím, aby pak neutekli na Instagram.

Přidávám se k řadě těch, kteří je neznají.

Radovane,

já se hlavně pokouším vyvolat diskusi o fenoménu Rupi Kaur a o fenoménu Atticus. Jak ale vidím, jejich celosvětová sláva na Písmák zatím nedorazila a žádné ctitele tady nemají. Lidé asi těžko budou diskutovat o něčem, co tu nikdo nezná.

V díle je vidět spojení talentu, citu a tréninku.

Marku,

díky. Možná na mně ulpěl odlesk z veleúspěšné Rupi Kaur.

Jamardi,

já si nemyslím, že by se muselyautentické emoce ve všech básních nutně vyskytovat. Některé básně jsou jen vykalkulované konstrukty a pokud jsou napsané dobře, mohou mít větší úspěch než různé nejapné slaďáky a dojáky. Pan Atticus je vykalkulovaný celý, ač vlastně vůbec nepíše o sobě a o svých skutečných citech nám nehodlá prozradit vůbec nic, je emocí plný tak jako herec na jevišti. Řekla bych, že je to šikovný a svým způsobem i nadaný obchodník s city, který dává čtenářům a hlavně čtenářkám, co chtějí.

Rupi je střídavě autentická a střídavě podobně vypočítavá jako Att. Pokud píše o své rodině a svých vztazích, věřím jí, že se snaží být pravdivá, pokud píše o pohlavním zneužívání a feminismu, nejsem si už jistá, zda je to upřímnost nebo kalkul.

Drajv buď máš nebo nemáš. Umělci s bipolární poruchou střídavě nadšeně chrlí svá díla s neuvěřitelným drajvem a střídavě se utápějí v depresi. Drajv sám o sobě nic neznamená. Jde totiž o to, jestli je to ten správný, umělecky hodnotný drajv.

Ve všem zpravidla alespoň trochu emoce je. Hodně emocí asi to baví lidi, kteří mají okolo sebe lidi, kteří emoce moc nedávají najevo (to není můj případ) a jiní se k nim přidávají, protože tento způsob psaní je jednodušší. 

Napadlo mě slovo drive, drajv. Drajv je dost obdivovaný, řekla bych. Vyhledala jsem si, co to vlastně znamená, protože jsem si nebyla jistá. Prudký úder míčku, pud, zařízení pro uchování paměti v informatice. https://sk.wikipedia.org/wiki/Drajv Takže když se to slije dohromady, prudký úder míčku,  který by byl dříve označen jako nebezpečný, je nyní ceněný jako moudrost sama.

Jamardi,

za celých devět let, co jsem byla tady, jsem nikdy nenapsala ani jednu báseň o tom, co sama prožívám a byly doby, (je to už hodně dávno) kdy jsem tady byla vcelku úspěšná. Myslím, že jsem svými výsledky dokázala naprostou neplatnost tezí o tom, že by měl básník psát jen o tom, co sám prožil. Ale nesmyslné doktríny budou dál platit ze setrvačnosti, i když literární praxe bude docela, docela jinde. ...Občas jsem se ale pokoušela vyjadřovat ve svých básních s pomocí jinotajů, co si doopravdy myslím. To ale nikdy nikoho nezajímalo, protože u starší generace už myšlenky tak nějak nejsou v módě. V módě jsou zpovědi, odhalování soukromí, pocity a emoce, které chce autor se čtenáři sdílet - a s tím já už nechci mít nic společného. 

Alenakar, já si nemyslím, že musíš psát o tom, co sama prožíváš. Já sama píšu v některých svých dílech o tom, co se ve skutečnosti přihodilo jiným a já jsem se toho vůbec neúčastnila. A stalo se mně při jedné diskusi, že jsem se ptala psychologa, jak by měla reagovat žena, kterou nechce soused pustit do domu, řekla jsem, že se to stalo mé známé a on mě začal odpovídat, co já bych měla dělat jakože je to můj problém. Už proto si to pamatuji a nikoho jen tak nepodezřívám, že musí mluvit o sobě.

Že chce být člověk úspěšný, to je normální, na tom nic není. Já tě ráda čtu, protože mě tvoje básně přijdou srozumitelné a líbí se mi i ta forma. Sama bych něco takového napsat neuměla. Básně od Rupi nebo Atticuse si přečtu také a s těmi tvými je neporovnávám. Porovnávám obsah, nic víc. Asi by jsi chtěla, aby je někdo porovnal důkladněji, já to neumím. Já to beru tak, že oni napsali básně a ty jinou, svou.

Diano,

jsou to takové Alenčí vize. Jako z krajiny za zrcadlem.

Krásně namalováno a vyzpíváno.

Jamardi,

v tom se možná mýlíš. Já nijak zvlášť netrpím tím, že Rupi Kaur je věnována mnohem větší pozornost než Aleně Kaur.( Respektivě Rupi je věnována obrovská, celosvětová pozornost a mně žádná...) Jsem Rupi, Atticusovi, jakož i celému Instagramu vděčná za to, že vytvořili alternativu k tzv. "moderní" ( = té oficiální) poezii a normální lidé, normální milovníci básniček, mají tudíž zase co číst. Já jsem se pokoušela o totéž: o vytvoření alternativy k české současné poezii. Neuspěla jsem ale, protože nemám tak obrovský talent jako Rupi nebo Atticus.

Kočkodane,

aby naše louky krásně kvetly a byly plné motýlů, musí je soustavně spásat nějací spásači. Proto byli do naší přírody navráceni zubři, divocí koně a pratuři. Pravoli v pravěku neexistovali, takže do přírody navráceni být nemohli, a kdyby i náhodou existovali, stejně by neměli žádné potomky.

Možná, že tři D lišaji by se dali i vytisknout na tři D tiskárně, ale jestli by i létali, nevím. Každopádně ale pokrok se dere nezadržitelně vpřed a zapčklí konzervativci jako já ho nedokážou zastavit.

K3,

nad chiotajícími se a možná i mluvícími květinami by jistě zaplesal i sám Lewis Corroll, takže je to téma pro mne, pro Alenku, jako stvořené.

Do češtiny byly přeloženy zatím tři knihy Rupi Kaur: 1) černá "Mléko a med", 2) bílá "Květy slunce" a 3) hnědá "Mé tělo, můj chrám". Mně zaujala bílá sbírka, v níž Rupi komunikuje se čtenáři na základě podobenství ze světa květin. Vyskytují se tam často i kolibříci, což mi připadá roztomilé. Květiny mluví za autorku, což je takové carrollovské. "Mléko a med", to je takový horror o domácím násilí, pohlavním zneužívání, údajné nadvládě mužů  a osvobozujícím feminismu, a v neposlední řadě též o kolonialismu a utečencích z rozvojových zemí. Možná tedy samá aktuální témata, která "letí", ale nic pro Alenku. A "Chrám mého těla" ? Zastávám gnostický názor, že jsme byli za trest svrženi do hmoty. Z hmoty se chci vyvléknout, chci na ni spíš zapomenout a nikdy tudíž nebudu číst nějakou básnickou sbírku o mase.

Souzníš s tím, co jsem právě přečetla.  Je to kniha Takové maličkosti od Claire Keeganové. V knize je důležité, že určité osoby nesnesou, že jiným byla věnována pozornost, která jim nebyla. Ty sice nepíšeš nebo není to patrné o takové zrůdě jako tam, ale to téma je příbuzné.

Moc dobře jsi to napsala.

Nepřipadám si jako čtenářský vůl, když jsem se s chutí popásl na tvé louce. A například při křídel – tři D jsem i labužnicky mlasknul.

Chichotání je kouzelné slovíčko.