Staveniště

Kadeřavá,

po delší době tě tady vítám a potěšilo mě, že sis na mě vzpomněla. Věřím, že si časem na svůj nový počítač zvykneš a budeš tady tak často jako kdysi.

Ve skutečnosti mám na kontě daleko více výběrů, protože tady mám ještě tři další alternicky. Mně ale nikdy nešlo v první řadě ani o výběry ani o tipy. Šlo mi o to nabídnout alternativu k současné oficiální poezii a to se mi, bohužel, nepodařilo. Ale podařilo se to mnohým na Instagramu a na Facebooku. Jestli si toho naše "básnická elita" ovšem všimla, to je otázka. Já si dnes myslím, že "literárnímu provozu" jsou sociální sítě i litweby naprosto lhostejné.  Ale proč se tím dál trápit? Proč se pořád s někým hádat a nechat si udělovat jakési "lekce" od lidí, kteří si o sobě myslí, že všechno vědí nejlíp?

Používám svou poslední neúspěšnou sbírku jako úložiště toho, co si píšu sama pro sebe. Takto aspoň nemám pocit, že se vnucuji. A kdyby si někdo chtěl přečíst mé nové výtvory, určitě si k nim cestu najde tak jako si moje tipy najdou cestu k dílkům, která se mi líbí.

26. 11. 2023  7,40

Javory ještě ne holé

                       a už sníh

         vločkami hasí plameny.

Listopad na bílém koni

          lhostejně cválá přes širé pole,

krajina stopami nepopsaná

se nabízí jak nedočkavá panna

                         studeným podkovám.

...Vezeme mléko vám

                    na každé zápraží,

                    za každá humna.

Nač nad rozlitým plakat?

Plamínek

Když zapadá slunce,

strom na bzoru zdobí svatozář

a nebožtíci,

mí bližní zpoza zdi

i na červenou

přecházejí silnici.

Též jsem už jednou nohou

tak trochu na druhé straně,

když myšlenky jak havrani a vrány                           

                                zamíří nad hřbitov

              hledat hřad.

Předstírat, že se nesmráká?

Se zapálenou svíčkou

      "hrdinsky" čekat na šelmu tmu?

Málo je vosku pro má slova!

Tak jsem tu delší dobu nebyla pokazil se mi tablet a jak to tu pročítám tak jsem si rozklikla tvou stránku a máš tam asi 78 výběru což je víc než má kdokoliv jiný a tobě to prostě nestačí já mám pocit že kdo chce moc nemá nic a přitom píšeš krásně asi ti nerozumím. Ale třeba se vrátíš a začneš si psát pro radost a ne proto abys oslovila masy ještě to s tím novým tabletem moc neumím ale poslala bych ti velikánské sluníčko na cestu kdybych to uměla tak aspoň takhle hezký den tvoje jmenovkyně Alena

Výsypka

Všechna ta slova na haldách,

ten trapný rap

mých "autentických" výpovědí,

to dolování v mozku

                 a samá hlušina,

má via dolorosa...

Možná to ale pořád doutná

tam uvnitř výsypky

a oživlý oheň

se zase pase v podvědomí

na vyhořelých vzpomínkách,

na zpopelněných veršících.

Snad dokonce ze tmy

tu a tam škodolibě

            vyplázne ohniště dlouhý plamen

a postraší erupcí

už dávno odepsané sopky...

Mám zůstávat sám

s přeplněnými šuplíky

a jako pyrotechnik v důchodu

dál hledat nevybuchlé bomby?

• Možná to ale pořád doutná
• tam uvnitř výsypky 

lenochu,

všichni si klademe nějaké životní cíle. Já jsem si představovala, že vytvořím nějakou alternativu k současnému básnickému ghettu, tedy k nesrozumitelné, snobské a nikým nečtené "oficiální" poezii. S ghettiky jsem ale mohla soupeřit jen pokud tu na Písmáku nějací byli a já jsem, upřímně řečeno, přišla na Písmák kvůli egilovi. Ten ale psal míň a míň a míň, až se nakonec přestal na Písmáku projevovat úplně. A Písmák se vylidnil nejen co se týče oficiálně uznaných "nejlepších českých básníků"...

Pro samé bojování jsem si ani nestačila všimnout, že se na Instagramu rozvíjí nějaká "instapoezie", které se podařilo právě to, co mně ne - tedy vytvořit alternativu k zapomenuté bublině básnického ghetta. Jiní tedy splnili můj životní úkol za mne a já už nemám žádný důvod psát básně. ...Ostatně vidím, že o ně v porovnání s minulostí, kdy jsem byla přecejen poměrně úspěšnou autorkou, tak jako tak už nikdo nestojí.

Radovane,

chtěla bych jim konkurovat přece proto, abych mohla oslovit velké množství lidí. Tisíce, desetitisíce, statisíce. Všichni mladí, ale dokonce i někteří starší milovníci poezie se evidentně stáhli na Instagram. Nepsala jsem proto, abych oslovila třicet lidí na veřejném čtení někde v literární kavárně. Tam je jen snobská hobby společnost, se kterou nechci mít nic společného. Já jsem chtěla oslovovat "normální lidi", ne literární náfuky. 

Proč bys chtěla jmenovaným konkurovat?

Radovane,

kdo by mohl konkurovat facebooku nebo třeba "síti X", na které se pan prezident hned omlouvá příslušníkovi hradní stráže, že mu srazil praporem čepici, nebo ministryně Černochová vyzývá k odchodu ČR z OSN?   Kdo nám vlastně vládne? Miliardáři Mark Zuckerberg a Elon Musk nebo politici? Naivní George Orwell neměl ani ponětí o tom, jak vypadá skutečná totalita - ta dnešní kybertotalita!

Jak by mohla zahradnice z Vyhnálova něčemu takovému konkurovat?

Jediná možnost je - platformu vytvořit. Založit, izerovat, nabalovat až do velikosti mas. Začít třeba v masnách s řeznicemi.

Radovane,

na jednom diskusním fóru jsem si přečetla, že by spousta čtenářek ocenila, kdyby Rupi Kaur dokázala psát vázaným veršem. Proto jsem vytvořila "Alenu Kaur".  Škoda, že nemám žádnou možnost , jak případné čtenářky "zrýmované Rupi Kaur", ty své eventuální budoucí obdivovatelky, oslovit. Masové platformy pro milovnice poezie totiž mimo velké sociální sítě neexistují.

kadeřavá,

potřebovala bych nějakou větší platformu, nějaký větší litweb na internetu, kde by bylo daleko víc čtenářů a nikolik jen ustrašených nebo nadutých autorů, kteří ti ani neodpoví na kritiku, když je oslovíš. Tisíce čtenářů a milovníků poezie jsou už dnes ale jen na Instagramu a na Facebooku a to není nic pro mne. Lidi jako já už dneska nemají kde publikovat. Dav milovníků poezie, čtenáři básní už jsou jen a pouze na sociálních sítích. Básnické ghetto je jen uzavřená snobská bublina a litweby jsou ještě menší hobby bublinky pro pár kamarádů.  

Tak to na to jdeš dobře básničky maji pomáhat žít.Ať už je čteš nebo píšeš jinak by neměly smysl.A jsou jen pro citlivé duše ty ostatní asi neoslovují.Jsi hodně vzdělaná a chytrá určitě najdeš cestu a ráda tě budu dál čist bylo by škoda aby jsi to zabalila 

Má to hlavu a patu, obě krásné, smysluplné. A i to mezi tím.

Kadeřavá,

závidím ti, že je pro tebe poezie jen hobby. Já jsem žila celý život v naprostém bludu, že mám velký talent a že je mým posláním dokonce tak nějak změnit celou českou poezii. Tohle narcistické přesvědčení ve mně asi vypěstovalo pochlebování mého okolí v mládí a taky to, že jsem zamlada vyhrála pár literárních soutěží. O mých básničkách se vyjadřovali obdivně básníci, kteří byli kdysi populární, ale dnes už jsou mrtví nebo zapomenutí.

Devět let na Písmáku je ale dost dlouhá doba na to, aby člověk prozřel a uvědomil si, že nic neznamená a že je jen jedním z mnoha polopomatených diletantů "pánů Litartsů", kteří ztratili soudnost.  Mysl se ale zbavuje celoživotního bludného přesvědčení jen pomalu a obtížně a pomáhají mi v tom i "deníkové" básničky jako je tahle:

Zanikám

V mlze i listí

             šustí

tak nějak tlumeně,

když padá odnikud nikam...

Zanikám

       v omšelých slovech

odepsané sezóny

a do bílé vaty

se začíná vpíjet

zlatá krev prvních světel.

Zanikám s básní

       tou prázdnou tětivou

až příliš dlouho napjatého

                                 luku,

z nějž nevyletí žádný šíp

...a opatrné listí

             mdlých ustrašených slov

jen šeptá do uší vánku

             dekadentní requiem. 

A taky je mi srdečně jedno co je trend,kolik lidí to čte mám radost,když se někomu libi co jsem napsala a důležité je že píšu ráda ,zrovna tak ráda maluji a třeba čtu nebo chodím hledat poklady na bleší trh :-)

Asi jsem se vyjádřila nepřesně:-)píši jen to co cítím v ten okamžik,když se pak zpětně ohlédnu připomíná mi to denik mého života a vybaví se mi co se tenkrat stalo.A ano tvůj telefon je taky o pocitu mám takové pocitové  básně ráda

kadeřavá,

napsala jsi mi, že píšeš své básně jako deník. Taky jsem si občas jakýsi deník z básní vedla, ale týkalo se to vždycky jenom mé "tvorby" a mého vztahu k poezii. O svém "civilním životě" ve svých básničkách zásadně nepíšu nikdy nic, ale vím, že psát o vlastním egu je trend, který prorostl z dvacátého století do toho jednadvacátého a že je stále "v kurzu" dokládá např. dílo nejúspěšnější básnířky světa Rupi Kaur.

Posílám ti malou ukázku toho, co si píšu pro sebe. Ačkoli jsem zarytý konzervativec, tohle je možná tak trošku i moderní, protože šuplíku je to jedno:

Telefon

Telefon vyzvání

a nikdo to nezvedá

na druhém konci mlhy.

Jeden den jako druhý:

nejistota a šeď

a stydlivé javory,

které se za plentou červenají,

                než změní kostým v kosti.

Básník se asi neoprostí

od nevyřčených slov,

nevyslyšených zpovědí

a pachuti suchého listí

             na zdřevěnělém jazyku.

Nikdo to nebere.

Nikdo ho nebere

            na vědomí.

Nikdo nic nebere

                      vážně.

Telefon vyzvání

a nikdo to nezvedá

na druhém konci mlhy.

Alenokar já nerozlišuji básně na moderní nebo nemoderní řídím se jen svým citem buď se mi líbí nebo ne:-) a mám ráda muziku takže tvůj Menuet se mi určitě líbí

kadeřavá,

o víkendu jsem si do deníčku zapsala pár básniček pro Safiána. Nechci ho tím ale vysloveně zahltit a tak jednen z těch podzimních náčrtků posílám i tobě. Zajímalo by mě, jestli ten kousek nebudeš považovat za příliš moderní.

Menuet

Déšť šmátrá studenou dlaní

po okenních sklech

a nespavec vítr

obchází vsí

jak hladový pes.

Sad je dnes taneční sál,

kde višně s vlečkou

             z mokrého listí

se uklánějí jedna druhé,

div se nezlomí

            a majestátní

ořešák královský

sesílá shůry krupobití.

....Zítra však v oknech bude svítit

               čistší a sladší, běloskvoucí

       cukrová mlha

nabodlá na špejle

v nahé štěpnici.

Určitě jsi už napsal spoustu sonetů a proto se ti daří myslet v sonetech. Já to mám podobné s anglickými sonety, ale tak rychle bych napsat sonet nedokázala. Tak do hodiny, to ano.

Ano, napsal jsem to nyní. Psalo se to samo, když byla taková inspirace... 

Marku,

moc děkuji za tvou variaci na mou básničku. Poklud jsi dokázal napsat sonet za tak krátkou chvilku, pak klobouk dolů. Já jsem schopná improvizovat jen haiku. 

Marku,

díky. Když jsem si na serveru Databáze knih četla komentáře pod knihou Rupi Kaur "Květy slunce", několik čtenářek tam vyslovilo názor, že by bylo skvělé, kdyby Rupi občas psala ve vázaném verši, něco jako písňové texty. Řekla jsem si, že bych se o to mohla pokusit a pár takových básniček jsem tady publikovala. U Černé louky a u Staveniště jsem "ukradla" metafory R.K. a zpracovala jsem je po svém, Fén (zveřejním v listopadu) jen "řeší" situaci partnerem opuštěné ženy formou možná i trochu šansonového textu, ne formou volného verše jako R.K. 

kadeřavá,

každý z nás píše z nějakých jiných důvodů. Já zároveň i fotografuji a tak můj emocionální deník má obrazovou podobu. Naopak moje poezie nemá s každodenností a emocemi nic společného. Většinou jsem psala poezii o poezii.

Já píšu spíš jako deník každá básnička je nějaký můj prožitek když se k ní vrátím tak mi to připomene samozřejmě když se někomu líbí Je to fajn:-)))

kadeřavá,

já jsem psala po celou dobu, co jsem byla na Písmáku, výhradně pro lidi, ne pro sebe. To, co se lidem líbilo, tedy básničky, které dostaly patnáct tipů a více, to jsem tady nechala, vše pod 15 jsem celé roky mazala. (Co s propadáky?) Vyjímku dělám jen u poslední sbírky "Hvězdy Instagramu", kterou právě zveřejňuji jako svou "literární závěť". Ta sbírka se skládá téměř výhradně z propadáků - ale třeba se nad nimi po pár letech aspoň jeden jediný člověk dokáže zamyslet.

No tak tomu taky nerozumím,proč by mne měl zajímat názor kohokoliv,když mne něco baví tak to budu dělat ať si odbornici řikají co chtěji.Klidně budu psát a malovat sobě pro radost a tak jak to cítím..A stačí pár lidiček co to cítí stejně a potěši mne uznání někoho kdo se mi líbí jaak píše.Nepotřebuji uznání masy lidí na internetu,kteří udělaji klik proto že je to zrovna in a za 5 minut zapomenou co četli.Škoda tvé básně mám ráda.

kadeřavá,

já jsem si naopak původně myslela, že básnířka jsem, ale zkušenost s reakcemi čtenářů včetně odborníků na poezii mě přesvědčila, že básnířkou nejsem. 

Psát si jen sama pro sebe?  To by nebylo nic pro mě. Psát verše, které nemají budoucnost by mě nebavilo. Ale tvorba může být třeba jen arteterapií nebo to může být pouhé hobby jako luštění křížovek nebo sbírání pivních tácků. 

Aleno tomu asi nerozumím ja píšu proto, že chci a baví mně to ne kvůli tomu abych byla něco někdo :-)Samozřejmě mne těší, když se básnička někomu libí,ale píši předevšim pro sebe a to mi stačí.Prostě se vypisuji z pocitů ,nejsem básnik ,nedokáži napsat nic co neprožiji. Ale básně čtu ráda jsou to takové mini přiběhy :-)

Diano,

spousta vztahů se zadrhne v půlce a některé stavby zůstanou nedostavěné. Kolem jedné takové nedostavěné stavby už chodím asi třicet let.

Krásně smutné....

Janino,

jako písňový text zařadím hned další text své poslední sbírky "Fén". Kdy jej budu moci publikovat, o tom rozhodnou čtenáři.

praštěný,

u nás zase rostou jako houby po dešti chatrče bezdomovců za městem.

Evženie,

spousta vztahů se podobá staveništi, které zůstane věčně rozestavěné. Inspirovala jsem se básněmi z bílé sbírky Rupi Kaur "Květy slunce". O jejích skutečně depresivních básních z černé sbírky "Mléko a med" se raději pouze zmíním v blízké budoucnosti.

Kočkodane,

staveniště mého "díla" zůstane taky věčně rozestavěné. Ještě mi zbývá vložit sedm básní a pak mám padla. Končím, protože popovou básnířkou, jak jsem to měla v plánu, jsem se nestala. Moderní poezii za mne vytřeli zrak jiní popoví básníci, třeba Atticus a Rupi Kaur. Budiž jim za to nehynoucí dík.

kadeřavá,

já jsem se devět let tady na Písmáku pokoušela vytvořit alternativu k moderní poezii, chtěla jsem se stát popovou básnířkou, která má statisíce čtenářů a nejen tak padesát nebo stopadesát čtenářů jako současní "oficiální" básníci z vyšších sfér. To se mi ale nepodařilo a skončila jsem jen jako diletantská grafomanka po boku pana Litartse. Od roku 2014 se totiž začal rozvíjet Instagram a popová poezie se přestěhovala tam. Rupi Kaur, Atticus a jejich české protějšky dokázali to, co já jsem nesvedla: vyhráli válku o přízeň čtenářů poezie. Já se teď budu moci v klidu stáhnout na literární penzi a věnovat se seniorským koníčkům. 

Líbí, i zpívat by se dala... a tu bych si notovala. Má šmrnc. 

(oprav si: naději, již)

Poněkud depresivní, ale tak už to v životě bývá.

Nejsem líný vyjádřit svou spokojenost. Po procházce Staveništěm nemám hlavu zasviněnou žádným básnickým sajrajtem. S tím jsem ani nepočítal. (Tedy že budu mít.) ;-)

A ví ,že je to k životu málo?.

kadeřavá,

moc mě těší, že se ti víc líbí Alena Kaur než Rupi Kaur. Ale Rupi by se nad tím jen ušklíbla. Ona má skoro čtyři miliony followerů a miliony dolarů za své knihy. Já jsem jen moravská diletantka, která se od ní učí.

Opět tip Aleněkar:-) Ta Rupi mne tedy neoslovuje zvlašt po té co jsem tu o ni četla.Nějak vnímám autora jako celek když mi nesedí ten člověk tak ani dílo prostě je v jiné bublině :-) ty bubliny mě začly bavit