Trubka, the roura

Procházím se v myšlenkách

svým vlastním životem,

který je na novém úsvitu.

Procházím se v hlubinách své duše,

hledám, co bych ještě zdokonalil,

jak na sobě zapracovat,

zbavit se závislostí

na předmětech i vztazích,

ubíhá čas, a já jsem

stále na tom samém místě.

Prošlý jogurt a toustový chleba

fungují jako plamenomet

na moji duši,

vzdávám se pocitům,

které jsem nikdy dříve neměl,

odevzdávám se proudu a

užívám si každou vlnku.

Až jednou zase dorazím na břeh,

budu vzpomínat na ty

lovecké výpravy na mamuty,

budu rekapitulovat tak,

jako již tisíckrát a možná,

možná,

konečně pochopím,

kde je moje místo.