pátý pád zaříkání

phil,

ty a vázané verše? To nebývá zvykem. Trochej v prvním verši se mi moc líbí, a tak jsem si dovolila malou improvizaci:

Když se v mřížích větví setmí,

jsme zas náhle chvíli dětmi.

Je nám úzko, neboť - kdo ví,

co se támhle skrývá v křoví...

Velmi vydařené a to pokračování je super.

pro Safián

Já když začnu vázat, tak to obvykle nedopadne... :)

Svaťa honí divočáka
venku se už skoro smráká
nechala si doma flintu
a tak kaňour vyhrál v sprintu...

Chtělo by to trochu potrénovat vázání.

pro Gora

Děkuji. Chodím jako chlap, tak aspoň něco... :)

Tvé rýmy působí lehce, náhodně, je to paráda, a to vázání:-).

Ano, to jsem měla na mysli. Jako bys mi někdy četl myšlenky. :) Děkuji, Bene.

pro Alegna

Je takový zvláštní čas. Včera jsme jeli na šípky a napříč loukou. Najednou manžel zastavil auto a říká mi, podívej, divočák. Vyhříval se na hromadě starého hnoje. Prý běž se podívat, asi ho někdo postřelil, Takk jsem se vyhrabošila z auta, šla k hromadě a říkám ty moje chudinko. Probral se ze snění, naježil se mu hřbet rozběhl se nejdřív ke mně, pak otočil směr a pelášil... :) Ale stihla nafotit a přidat říkačku. No a dneska měli jet na šípky. Od rána chystala nějaké pečivo ..těšila jsem se na něj. Byl to nějaký ztracený Bivojek, co se nebál, tak jak by měl, protože ho to nenaučila máma. Zastřelil mi ho. 

Potěšily mě sovy, tma i les se svojí nekonečkou žízní, zavzpomínala jsem na vodoměrky mého dětství .... moc hezký závěr

pro Kočkodan

U toho sukna jsem se usmívala, zkusím nahledat... :)

“vodoměrky měří loktem sukno pro muže”

Toto je můj verš favorit. (a zřejmě zde nehraje žádnou roli fakt, že moje babička byla krejčovou)