Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seden dokořán proti okenicím
Autor
Philogyny
Lehneš si pod dub
zem už je studená
les šumí prastará zaklínadla
v keři pohnul tichem pták
vstaneš a otočíš se
stojí tam srna
a srnče
domů si doneseš hnízdo
Nic důležitějšího není než tvůj dech.
Co zbude v lidech?
Dech člověk. Dech zvíře.
zvíře
Pršelo do deště deštěm a les rozžíhal plynové lampy
v bučině křišťálový lustr
tvé oči podlité krví drží něčí dlaň
ale prsten prsten nikdo nesundal
V zápalkové krabičce šustí brouci
v této básni k ní někdo přilepil sekundovým lepidlem stěžeň pro snění
svůj posmrkaný kapesník
15 názorů
Nechá se tu najít tolik krásy.
Síla slov. Nic víc a nic míň. Aneb kdo umí umí....
moc pěkné...miluju bučiny...plynové lampy s křišťálovým lustrem mě dostaly...ráda jsem četla
Pro Alegna
Ten kapesník, vystihlas to. Já mám schovaný tátův. Voněl po tábáku... :)
pro Benetka
Bene, já taky. Duby jsou tu spíše jako solitéry, bučiny znám dvě. Jedna je tak nějak v mém věku a je to chrám, stromy až do nebe. Ten kontrast kůry a listí, že. A když hodně prší, kůra ztmavne. Kmeny mají oči. Kdysi si je fotila, najdu. a vložím odkaz. Ale stejně mám ráda i duby, nikdy jsem se nemohla rozhodnout, který strom víc. Doubek jsem si zasadila i do rohu zahrady, mohla bych přidat i buk. Já měla na zahradě borovici i modřín, pod tím mi rostly klouzky. Ale vykácel mi je, garáž...A tak jsem si zasadila jedli a borovici limbu. Ta je krásná a má léčivé šišky na kifovici. Jsem zvědavám jestli se jich dožiju... :) Děkuju ti.
pro Kočkodan
Já ty tvé komenty čtu taky skoro bez dechu, mám je ráda. Asi tak. :)
pro Janina
Tys mi tu vložila takový komentář, že jsem ji nemohla ani smazat, měla cukání. Děkuji. To hnízdo mám doma, na šípku. Vlastně je mám všade. Jsem sběratel pírek, lebek a hnízd... :)
V tvých verších se odráží sám život, poklidné šťastné okamžiky střídají drsnější chvíle ... poslední dva řádky vyvolaly úsměv a pocit, že ten kapesník může být klidně i můj :)
Ze stromů (listnatých) mám nejraději buky. Ty krásné štíhlé sivé kluky. Takže Tvá bučina... Ach! To je i má slina. Fagus... Ale nesmím zapomenout na jehličnany. A tady váhám. Mezi borovicí a modřínem. Mezi létem a zimou před říjnem. Pinus vs. Larix... Ach.
Abych to trochu odlehčila - já kdybych si lehla pod dub, domů si odnesu několik klíšťat.
Phil, četl jsem (jen s drobnou básnickou nadsázkou) bez dechu. ;-)
Číst tvoje verše je pro mě vždycky cesta do neznáma a ještě se zavázanÿma očima. Začnu mít nějaký pocit, třeba tady mi začalo při čtení být tak klidno a bezpečně... až po ten verš s hnízdem. Jako bych tím lesem šla a vnímala, co říká... Druhá polovina mi ovšem tu idylu pořádně nabourala... tentam je klid a brouci zavření v krabičce je představa, která mě vyloženě bolí. Mají velkou sílu, slova.