Edovy pokusy

Edovy pokusy

Poněkud nejistě se tvářil pan Váša, když vysvětloval, čemu se podloubníci, dnes již vlastně malostranský hospodáři, měli věnovat při příštím setkání. V hospůdce U prasklého soudku se domluvil s vrchním Klokočkou, že u nich v salónku provede jeho synovec Eda menší experiment s vážením členů společnosti malostranských hospodářů. Samozřejmě, že užívání salónku zaplatí, aby neměl podnik nějakou ztrátu. Návrh pana Váši byl zpočátku velmi diskutován, jak z hlediska možnosti něco takového provádět a k čemu budou vlastně výsledky vážení sloužit.

„Prosím vás pane Vášo,“ nejistě se zeptal inženýr Doubek, „jak byste si to vážení představoval, a k čemu by to mělo sloužit. Já myslím, že ty naše pivní pupky každej zná a kolik kdo váží zůstává spíše soukromou záležitostí. Alespoň já se s tím raději nikde nechlubím.“

„To je pravda, „hned se připojil s dotazem fotograf Chudoba, „kde také Eda sebere takovou váhu. Když jsem dělal fotky pro kliniku Anti aging medicíny, kde se tehdy například vyšetřoval biologický věk orgánů, testování potravinových intolerancí, speciální genetické vyšetření, včetně oxidativního stresu v buňkách, tak tam měli fůru přístrojů a personálu. Jejich výživová poradkyně mě na zkoušku také zvážila. Na konci slečně, která přístroj obsluhovala, vyjely na počítači kompletní výsledky. Vytiskla mi je, předala a hotovo. Ještě to mám schovaný. Nic to není, ale ta váha je veliká a těžká, jak ji tam chce Eda dostat.“

„Co vám ta poradkyně řekla,“ zvědavě se ptal drogista Bouček, „jak jste dopadl?“

„Jinak všechno dobrý,“ zdráhavě vzpomínal Chudoba, „až na ten biologickej věk. Tomu jsem moc nevěřil.“

„Kolik vám to ukázalo?“ dotíral stále Bouček.

„Sto patnáct let,“ vyhrkl nechtěně Chudoba.“

Na to všichni zahučeli úžasem: „To snad ani není možný. To bude nějaká blbost. To vás asi lákali, abyste se u nich léčil, že jó!“

Drogisty Boučka se zmocnilo leknutí, škytnul a rychle svoje zděšení zapíjel Kozlem až do dna. V duchu si říkal, že si vážení hodně rozmyslí.

„Tak tomu bych tedy nevěřil,“ zapochyboval doktor Kárný a poplácal se na břiše, „vím co tam můžu mít a co tam být nemůže. Eda je úplně vedle.“

„No, jde přece o zdraví, „zkusil Váša návrh obhajovat, „přece víme všichni, že nějaká ta kila navíc máme. Eda říkal, že kdybychom upravili způsob stravováni, zbytečná kila by šla dolů. Tu váhu má půjčenou. Říkal, že biologický věk člověka se nemusí shodovat s jeho skutečným, kalendářním věkem. Prý záleží hlavně na genetických dispozicích i životním stylu. Chlapi, zjištění biologického věku, stanovení rizik a dieta, vám může podle toho, co na výsledku vyjde výrazně pomoct prodloužit život.“

„Von ten Eda není zas tak vyšinutej,“ zamyslel se inspektor Hanák, „ty jeho pokusy mají racionální jádro. Jen aby nám z toho nevyšlo, že musíme omezit vychutnávání naší plzničky. To bych byl nakonec proti tomu.“

Přece jen pomalu a zvolna se v debatě dospělo k tomu, že nápad Edy není špatný a že by se to zkusit mohlo. Pan Váša vysvětlil, že místo vážení již předběžně zajistil, jediný problém je, že tu mají na čepu jen Kozla, ale žádnou plzničku, na kterou byli po léta zvyklí.

„To by přece nemuselo vadit,“ uklidňoval kupodivu situaci diabetik doktor Kárný, „hlavně, aby točili správnou hladinku, žádnýho čochtana.“

„Pánové, vzpamatujte se,“ bránil se tomu nápadu inspektor Hanák, „já myslím, že v našem věku bysme měli měřit radši výšku než váhu. Váha by nás mohla šokovat a dostat do zbytečnýho stresu. Co s takovou informací, kterou je lépe utajovat. Manželka jednou po Vánocích v neděli ráno stála před zrcadlem a ptala se mě, jestli se mě nezdá, že přibrala. Když jsem jí řek‘, že by něco měla shodit, tak se naštvala a shodila zrcadlo.“

„To je podobný, jako když se kouknu na vás,“ potměšile prohodil drogista Bouček, „tak vidím, že docent nejste, ale přes cent určitě. Vy to neutajíte i bez vážení. Vy byste přece nemoh‘ věnovat svý obnošený oblečení pro charitu, protože komu by to bylo, ten by nemoh nikdy bejt hubenej a hladovej.“

Pan doktor Kárný, letitý diabetik se projevil obavou, jestli se budou muset svléknout.

„Pánové, jak se chcete vážit, kolik máte v těle tuku a kolik váží vaše křehké kosti, když zůstanete oblečeni s plnými kapsami zbytečností. Moje peněženka například váží deset deka, možná patnáct, protože ji mám plnou drobných. K tomu připočtěte klíče, nožík, brýle, opasek, mobil, to je dalších deset, spíše dvacet deka. K tomu připočtěte trenýrky, kalhoty, tričko, košili, kravatu, sako, svetr a kdo ví co ještě. Já si sebe v trenýrkách neumím vůbec představit. Já byl takhle na veřejnosti naposled na sokolským sletu.“

„Nebo bez nich,“ doplnil poznámkou výčet balastu inspektor Hanák a hlasitě se rozesmál, když si představil váženého inženýra Doubka, jak stojí na váze jako Adam.

„Víte, že by to mohlo bejt docela zajímavý, „nadšeně se ozval fotograf Chudoba, „já bych každého z vás vyfotil a měli bysme krásný barevný tablo. Každej, protože bych to rozmnožil.“

Sklenice s jedenáctkou Kozla cinkaly a nálada se po pivečku zvedala. Rozhodně po třetí rundě byli všichni přístupnější a veselejším tónem se o akci bavili. Zdejší svíčková sice neměla ten šmak, jako od paní Alžběty, ale pochutnali si všichni. Jen doktor Kárný měl svou dietní porci řeckého salátu s kuřecím masem, sýrem Feta a olivami.

„To byste musel udělat tabla dvě,“ připomněl s úsměvem drogista Bouček, „jedno v trenýrkách a jedno bez.“

„Já myslím, že pro ostudu by vystačilo tablo jen jedno,“ zhodnotil Vášův nápad redaktor Kolda, „vidět nás sportovně oblečené by způsobilo v rodinách a mezi dalšími přáteli stejně odsouzeníhodné vzrušení.“

„Je pravda, že by to byl historicky významný klubový dokument.“ Chudoba hned začal zálibně promýšlet rozestavení skupiny, úhel pohledu, osvětlení a nastavení formátu panorama, „také byste po čase všichni věděli, kdy se vám začalo zmenšovat oblečení.“

„Mě by ani nemuselo být moc vidět,“ uskromňoval se inženýr Doubek, „mně by stačilo, aby byla vidět hlava, když jsem ten předseda.“

„Já myslím, že za všechno můžou ty kalorie,“ zamyslel se nahlas drogista Bouček, „doma jich musím mít plnej šatník, jinak si to nedokážu vysvětlit. Já se klidně nechám od Edy zvážit. Jistě to bude mít nacvičený, jinak by na ten experiment nepřišel. Něco vám řeknu. Možná nastal čas synovce pana Váši přijmout jako přispívajícího člena našeho klubu. Měli bychom to prohovořit.“

S návrhem drogisty Boučka všichni souhlasili, až na pana Vášu, který byl po dřívějších malérech s Edou, při kterých šlo někdy o život, rozhodně proti.

„Pánové, já doufám, že Eda tenhle pokus výjimečně uskuteční bez nebezpečí a nikoho neohrozí. Jak říkal Chudoba, že se jedná jen o jednoduché zvážení na zvláštní váze, to ano, ale jako člena klubu bych ho opravdu nepřijímal.“

„Jestli mu nekřivdíte. Co vám tak nebezpečného provedl, že šlo dokonce o život,“ opatrně se zeptal redaktor Kolda.

„Co vám mám povídat, to bylo v době, když tu chemii ještě študoval. Při jeho pokusech s rachejtlema, nám málem shořela chata na zahrádce.“

„To vás asi vystrašilo,“ pokýval hlavou drogista Bouček.

„Jó, to teda vystrašilo. Jemu nestačily světlice a černý prach. On přišel ještě s nápadem, že pomocí utkvělé myšlenky zastaví vlak,“ odpověděl Boučkovi na jeho poznámku.

„Říkal jsem mu, že je to pitomost, ale nedal se. Když mi ukazoval v Uhříněvsi to místo, myslel jsem, že padnu. On mi to chtěl ukázat, jak to dělá, a tak jsme tam chvíli čekali, až jel Regio. Eda byl našponovanej, hlavu obrácenou vzhůru, vypadal jako kdyby zrovna seskočil padákem. No jo, ale vlak najednou zastavoval, zpomaloval, až zaskřípěly brzdy a vlak zastavil. Sám jsem se lekl, že mu to funguje, ale jen do té doby, než jsem si všimnul, že vlak zastavil u vjezdového návěstidla. Raději jsem nic neřekl, abych mu nezkazil radost.“

Všichni u stolu napjatě čekali, jak to dopadne a po vysvětlení vybuchli v hlasitý chechtot. Veselý projev přivolal Klokočku, který přinesl několik napěněných půllitrů Kozla a nabídl speciální středočeské utopence s cibulkou. Všichni jen mlaskli a na nabídku kývli.

„Dopadlo to stejně blbě,“ pokračoval pan Váša, „ono to ani jinak dopadnout nemohlo. Zkoušel to ještě několikrát, ale vlak mu nezastavil. Říkal, že se cítí slabě, a proto má malou sílu na zastavení.“

„Hele, pane Vášo,“ ozval se nedůvěřivě inženýr Doubek, „není on členem nějaké okultní společnosti?“

„To není,“ odpověděl pan Váša, „ale nějaké pitominky vymýšlel pořád. Chytil se nějakého Masaru Emoto. Začal dělat pokusy změnit vlastnosti rejže svými myšlenkami. To byste nevěřili pánové, co tyhle pokusy s člověkem udělají. Úplně zpitoměl. Navařil si rejži, nacpal ji do sklenic, které popsal dvojjazyčně slovy láska, nenávist a každý den na to čuměl a něco mumlal.“

„Co s tou rýží chtěl dělat,“ zvědavě podotkl inspektor Hanák.

„Říkal, že rejže ve sklenici s nápisem love a láska, vydrží dýl čerstvá, a v té sklenici nenávist zplesniví. Každý den to ještě fotografoval. Fotky mi pak ukazoval, rejže byla opravdu v jedné sklenici víc plesnivá,“ vysvětlil pan Váša, „jenže ty nápisy mu nějak vybledly, takže stejně nepoznal, jestli jeho myšlenky tu rejži udržely čerstvou. Říkám, úplně zblbnul. Pak připravoval podobné pokusy s ovocem. Krájel jabka a hrušky a zase to rval do sklenic. Esteticky vypadaly srovnané řady sklenic svými barevnými obsahy hezky. Měl je odborně popsané latinskými názvy a všude pečlivě označené amor a odium, láska a nenávist. Vedl si záznamník pokusů, tlustou knihu, ve které měl pečlivě vedené údaje o postupujícím rozkladu různých očíslovaných fyzikálních ingrediencích.“

„Šel na to systematicky,“ podotkl inženýr Doubek, „to se mi líbí. Měl v tom smradu systém a přehled.“

„Jó, to měl. Například tvrdil, že různé druhy hořčice, se chovají různě. Sinapi adipem plena neboli hořčice plnotučná, prý reagovala nejlépe, zatímco sinapi calidi neboli hořčice pálivá mu nejprve tvrdošíjně odolávala, ale pak po několika dnech zkolabovala. Eda takto vyzkoušel několik dalších druhů hořčic, pokračoval s droždím, slaninou, špekem, a když se chystal na sýry a puding, přestal jsem do laboratoře a vůbec do jeho bytu chodit.

„Řeknu vám pane Vášo, že přes všechny ty trable a výmysly je váš Eda koumák,“ ocenil konání synovce drogista Bouček, jako milovník různých sloučenin, „to jeho spojení reálií s myšlenkovými pochody je fantastické.“

„A přitom nemyslí jen na svůj úspěch, ale má snahu nám pomoci,“ dodal doktor Kárný.

„Dobrá, tak za člena ho nevemem,“ namítl Chudoba, „ale zvážit by nás moh‘. To nám nemůže přece uškodit, když se dozvím, kolem mám v sobě vody a vomastku. Já bych to docela rád nafotil. Já mu tedy připíjím na zdraví, jen dál!“

Na to všichni zvedli sklenice, ťukli o stůl a zvolali – Jen dál! Klokočka to pochopil po svém. Slyšel jen dál, tak za chvilku přines dalších sedm Kozlů a tác středočeských voňavých jednohubek. Nálada stoupala a jednohubky z tácu mizely.

„Chtěl bych vás pánové připravit i na další návrhy, které má Eda v plánu. Nenechte se ovlivnit a přemluvit. Bude možná žadonit o půjčku na další pokusy s vodnímy krystaly, ke kterým by potřeboval mikroskop, mrazničku, chladící desku, dávkovač, pipety, stojany, filtry a další zařízení.“

„On chce zkoumat i vodu?“ překvapeně se ozval redaktor Kolda.

„Jó, vodu,“ dodal pan Váša, „považuje ji za základní životní element. Eda tvrdí, že voda umí číst, že má paměť, že je schopná vstřebat dobré nebo špatné vibrace a myšlenky, že vnímá hudbu a tělo jí obsahuje až 70 %.“

„To je přece známo,“ přisvědčil inspektor Hanák, „ale že by vnímala hudbu, tomu nelze věřit.“

„Asi byste musel vypít ještě dva Kozly, viďte!“ zavtipkoval drogista Bouček.

„Podle Edy,“ pokračoval pan Váša, „on nepochybuje, že voda, která přenosem vibrací přirozených slov může změnit život ve šťastnou idylku, tyto vlastnosti má.“

Bylo nakonec domluveno s vrchním Klokočkou a odhlasováno, že tajné vážení malostranských hospodářů proběhne na příštím setkání v salonku této útulně hospůdky U prasklého soudku. Vážení bude organizovat Eda s jeho přítelkyní, shodou okolností výživovou poradkyní známé certifikované kliniky. S pozdravem jen dál se spokojeně rozešli do jasné noci a záře luceren Malostranského náměstí.

Slušelo by se dodat nakonec, že vrchnímu Klokočkovi se nápad tak zalíbil, že se rozhodl domluvit s majitelem a do salónku by zakoupil jednu váhu pro hosty, s použitím na vlastní nebezpečí za mírný poplatek.

---