oči v okně_až půjde kůň

:) ta fotka byla omyl ... je to jako virál, se mi tu množí :D, Jani - kouzlo se nepovedlo :) Možná fakt nezáleží na tom, jak člověk vypadá, cejtíš jen to, co je uvnitř, obličej je kašírovaná žába, plaskne.  (Uvnitř nezaleješ, nehasne, "Cizí mužíčku ...") Nechám si tu teda obrázek svý duše :) a adoptuju staronový jméno, když to Písmák nabíd ... všechny jsou mrtvý, bůh ochraňuj qýčalu :D

Občas musí zamrazit, Jani, abysme pak líp cítili teplo, vždycky díky za oba teplotní výkyvy - jen by neměly být extrémní, teda. Asi jsem to s tou zimou přepískla :D a teď mi bude horko. Díík za dokop do myšlenky :*

Z veršů mě trochu mrazí, ale Qý, moc pěkná fotka a nová, tedy staronová... identita ;) už si to jméno nech ;)

super rečeno, Alegno, mám radost, že jsem tomu dala ty správný prsty, děkujuu

Kočko, tvý přání je mi rozkazem :)) Já jen úplně náhodou objevila, že na Písmáku můžu být kýmkoli - ale ono to vlastně už neba, když uvnitř jsemš pořád ta samá qíčala. Škoda jen, že nemůžu bejt tím, co už jsem byla ... ale vším, čím jsem byla, jsem byla ráda :) Můžu mít jakkoli dlouhý nohy, sobě neuteču :)

PeeS: celej život je taková hovadina ... ale úžasná

Phil, jen trocha manipulace s telefonem, aby nebyly vidět vrásky :D a jj, úsměv je bonus, bo jak o mně řekla kámoška čároška, jsem ta, co se neusmívá :) A děkuju, zkouším si vypsat vrásky napovrch :)) vevnitř mi vaděj, valcha na duši asi.  Psí víno ke mě doputovalo náletem, přesadila jsem ho k plotu, kde ho brácha s neúprosnou pravidelností vyžíná křoviňákem (dej chlapovi sečnej, bodnej, nebo řeznej nástroj, přestane vidět:). Chodím ho pak opečovávat a ukecávat (to víno), aby ještě zůstalo ... zatím drží :) Děkuju

PeeS: rozsvícená okna magicky přitahujou ... :)

Je krásná. Tvůj nový úsměv taky. Mám moc ráda psí víno a všechny jeho barvy. Vysadila si ho opakovaně k domu, ale máme zateplení a umrzlo. Tak teď je u plotu s růží a všude možně. Idea domu obrostlého psím vínem se ztratila. Vistárie nám leze pod střechu a do oken, je to jako Adéla ještě nevečeřela. Když ji utneš, vyleze zpod země , zpod podlahy pergoly, začínám z ní mít pomalu strach.

A taky se ráda dívám ze tmy do cizích rozsvícených oken, máš pravdu, ty oči tam nějakým způsobem zapadnou, v mém případku kolikrát  i oko mobilu. Taky pořád naboso... :) 

Dílko je pěkné, leč ne zcela spokojený faldík na čílku mi udělala jedna věc – přemalování vývěsního štítu. Botanický název mi zvučel liběji. A ještě více ten dávnější ornitologický s úvodní hláskovou zmršeninkou.

No, prostě jsem si neodpustil tuto myšlenkovou ventilaci, jinak oblíbená stará spoluharcovnice s dlouhýma nohama, hezkými dílky a vtipnými komentáři. Nebo jsem měl po kavalírsku raději napsat s hezkýma nohama a dlouhými dílky? (lehce šaškovský mrkající smajlík)

P. S. Doufám, že nebudeš tuto mou reakci považovat za absolutní koninu. Nebo dokonce hovadinu.

Dobré verše, ta atmosféra mi sáhla za krk

Děkuju, Evži, podzim už je takovej - teda pro mě ten čas mezi Dušičkama a adventem ... pak se zas najdem :) 

Jde z toho zima a smutek.