Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seaby šelma neviděla
Autor
Philogyny
Mlha stoupá z ohanbí potoka
ovine kolem dokola
ovine kolem dokola
mléko z prsu deště
papírovým vlaštovkám
co rozbíjí si mlhou vlasy o okna
Jednou tě vyvrátí
planá jabloň co v ní usínáš do houně svítání tou ovce nepřeženeš
zvíře zvířené kalem dna prastarou silou vody
svůj kat
9 názorů
pro Alegna
Přemýšlela, co odpovědět. Někdy se člověk musí ztratit sám v sobě, aby se moh zase najít. To znám. Pak už jsme jiní. Byla les, slovila divočáka...
Pro Kočkodan
Já někdy taky koukám vyčítavě na to, co ze mne zase vylítlo. Možná, že už to někdo někde napsal, člověk nikdy neví,. Mne teď galeristka navedla na Siegfrieda Herze, maluje a píše. Tak pomalu nahledávám a pídím se, nejde obsáhnout všechno, že. :) Děkuji.
pro Evženie
Já chodívala na dlouhé výšlapy se psy a vracela se potmě. Ale manžel se zlobil, ať tak pozdě nechodím, že mne může nekdo nechtěně zastřelit, střela mířená na zvíře má dlouhý dolet, že. Byla jsem teď na noc dva dny po sobě...
„Mlha stoupá z ohanbí potoka“ – z předposledního slova mi stoupla červeň do tváří.
a
„usínáš do houně“ mi zase připomnělo, že bych si měl převléci lůžko.
Asi si to pro sebe neumím tak docela dešifrovat ale přesto z toho cítím neskutečnou sílu!
Paráda!!! ;)
Představuji si mlhu i ten potok, snad je i cítím :) ....
Mlha je mystická, kdysi jsem byla vyčerpaná do krajnosti, schopná pouze vegetativního stavu, seděla na balkóně se zavřenýma očima a najednou jsem spirálově stoupala, kolem se míhali lidé, domy stromy, zvířata a pak jsem se vyhoupla do zvláštní světlé mlhy, byl tam neskutečně krásný klid, nic jsem neviděla, jen jsem cítila, že kolem jsou i jiné bytosti
Já bych tolik odvahy nesebrala, jak se setmí, nejdu ani k lesu. Jen po cestě se psem mezi domky.
Když jsem v noci les, tak ji vidím, jak se tam sbírá a roste a kddž mi jde vítr do obličeje, tak jde s ním, jde ke mně. Je v tom až něco mystického. Někdy přemýšlím, jestli bych neměla mít strach. Je to takové zatočené rameno potoka, po kterém umím přejít na druhou stranu. Vynořuje se a mizí...Ty papírové se nechaj snadno zmást, rozbijou si čelo o sklo. Někdy i ty opravdové. Myšlenkové pochody jsou někdy něco... Půjdu se pomau oblíkat. Včera byla krize, podzim versus žaludek. :) Ale ten nick bych přehodnotila, qíčala byla zvukomalebná a když už maluješ ty krásné obrazy, co je tajíš, vrátila bych se k úplně prvnímu nicku.
zvíře zvířené kolem dna se mi líbí :) a představuju si to ohanbí potoka - u nás je docela dost vyschlý, při dobrym balancu přejdeš suchou nohou :) přemejšlim, jestli je potok stydlavej :) vlaštovčí bludičky, nemaj už stáhnout vlasy do uzlu a táhnout na jih?