o trudantech

Tak zase nazrál čas k tomu, abych vás obohatil o další popis nějaké typologie lidí, které si sám pro sebe vymýšlím. Pokud se podíváte do historie mých děl, uvidíte díla "o kluzounech", "o hanuchanech" a podobně: toto je další dílo v této sérii.
Ve svém interním slovníku mám trudanty popsané jako "dogmatické kritizovače, kterým se pořád něco nelíbí" a myslím, že je to dobrý základní popis. Etymologie slova je čistě otázkou zvukomalebnosti a intuice, prostě mi tito lidé evokovali takové podobné slovo.
Abychom nemudrovali jen tak "nasucho" a podívali se na nějaký příklad, zvolím příklad literární, aby byl lidem na literárním serveru nejbližší. To jsem takhle jednou psal dílo a přišlo mi úplně normální dát do přímé řeči, čili do uvozovek, závorky. V kritice jsem se dozvěděl, že "nikdo nemluví v závorkách". Takováto reakce je zcela jasně příkladem trudantství: máme nějaké dogma a kritizovaná věc se nějak odchýlila od trudantovy představy, jak to na světě chodí: pokud někdo mluví a ve své řeči zabrousí na nějaké vložené, vsuvku vyžadující téma, úplně normálně si tam ty závorky (včetně tempa a naladění řeči) dokážu představit, akorát trudantovi to narušilo rigidní vnímání světa.
Rozhodně, abychom se dostali do správného kontextu, může se skutečně stát, že něco opravdu objektivně nejde, nebo je opravdu špatně: nejsem zastáncem relativizace všech hodnot - ovšem trudanti by rádi toto "nejde" a "špatně" rozšířili na věci, které pouze nekonvenují jejich dogmatickým brýlím, kterými se dívají na svět: a ve skutečnosti jde o věci, které normálně "jdou" a jsou "dobře", jen jsou holt malinko nekonvenční či neobvyklé.
Mám většinou plno fantazie, takže občas na nějakého toho trudanta narazím: ovšem poté, co jsem vymyslel toto slovo a typologii si pouze řeknu něco jako "aha, další trudant" a s úsměvem na rtech pokračuji dále na své cestě životem.