Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKřty knih i nePísmáckých
Autor
Lyryk
V sobotu 11.11.2023 uspořádala Irena Mondeková s přáteli při příležitosti křtu její právě vydané sbírky pěkné doprovodné čtení poezie. Vybrala si tajuplný prostor útulné vinohradské kavárničky Dzomsa v Lucemburské ulici v Praze. Drobné podium zde zdobí nástěnný reliéf Buddhy, po jehož tváři stéká voda. Nakonec jsem nabyl jistoty, že netekly slzy, nemohlo jít o slzy, když se tam odehrávala tak radostná akce.
Nevím, zdali se všichni radovali, ale mně setkání některých autorů z Písmáka s autory z dalších různých serverů a řad veřejnosti připomnělo někdejší plodné časy před rokem 2014, kdy jsme se dokázali coby „písmácká komunita“ setkávat a otupovat tak vzájemná podezření, že nás nikdo nečte se zájmem a radostí. Na setkáních většinou nedocházelo k rozepřím. Spíše ke smíření či pokornému strpění různorodosti a jinakosti. Postupně se nám tehdy podařilo sloučit setkávání a čtení napříč všemi tehdejšími literárními servery, a dokonce jsme tím zaujali akademický literární provoz. Částečné ozvuky se lze dočíst v dokumentární publikaci Karla Pioreckého Česká literatura a nová média, Academia 2016.
Tenkrát autoři nevydávali tolik knih, ale o to více se četly autentické verše a diskutovalo a samozřejmě trochu popíjelo i řádilo (přiměřeně věku). Cestovali jsme za sebou tu do Brna, do Ostravy, a za námi jezdili do Prahy tehdejší nadšenci. Já byl několikrát i na čtení až v Popradu, protože server Písmák byl a stále je hodně československý.
Křtily se původně dvě sbírky, ale ukázalo se, že je na místě ještě třetí nová kniha, a tak jsme ji také přikřtili. Měl jsem tu čest připít a proslovit k úspěchu a zájmu o knihy drobné průpovídky. Poté se rozehrála přestávka, na jejímž začátku jsme byli upozorněni na občerstvení, které do nás investovala organizátorka. Já jsem se konečně pozdravil s dlouholetými známými, mezi nimiž byl dokonce Danny, kterého jsem léta nepotkal. Ale řadu nových tváří jsem neznal.
Tomu právě pomohlo čtení v druhé části večera. Irenka zvala postupně na podium přítomné autory, přičemž je vždy uvedla představením dvěma či třemi větami. Nutno pochváliti její dikci, která měla až slavnostní charakter, takže jsme měli asi všichni příjemný pocit, že jsme si vzájemně představeni a že se tedy známe, což se projevilo po čtení tak, že si náhle povídal téměř každý s každým.
Takové akce by se měly opakovat. Nejlépe pravidelně. Irenka bude asi muset vydávat až dvě knihy ročně, abychom se mohli setkávat každé pololetí. Velký dík organizátorům, čtoucím autorům a nenápadnému milému spolu moderátorovi Safiánovi, který pomáhal našemu všeobecnému osmělení a veselí. Snad jsem to já úplně nekazil, ale žádné výhrady, ani reklamace pozdější jsem nezaznamenal. Takže se rád dostavím i příště. Kéž by se Písmácká komunita zase probudila a omladila.
Osoby a obsazení:
Křtili: Irena Mondeková (Gora) sbírku poezie Po fasádě domu, Petr Koudelka sbírku poezie Co vždycky jenom zbývá, Antonín Šícha (Safián) sbírku poeie Z koše, Inkoustový mrak.
Četli: Antonín Šícha (Safián), Zdeněk Horner (Lyryk), Irena Mondeková (Gora), Petr Koudelka, Jitka Fialová (atkij), Lenka Svobodová, Martin Hrazdil (Rhodesia), Marie Tomková (Evženie Brambůrková), Vítězslav Müller (Appalahoo), Katka Soustružníková (Můra73), Josef Gabriš (Čudla), Jaroslav Kvapil (kvaj), Jan Ziny Vávra, Barbora Bláhová (Viviana Mori), Pavel Tomíška (kmotrov), Daniel Novotný (Danny), Květoslava Salmonová.
Naslouchali: přátelé, partneři, rodina a obsluha kavárny.
34 názorů
Janino, jo, vyjímky se najdou ;-) Tak třeba náš tříletý vnuk Eda.
Když si jeho táta pustil v tv zprávy: " Táto, přepni to, vždyť tam říkaj samý blbosti."
Táta: " Ty jsi ten pravej, co mi bude radit."
Eda: "Já nejsem pravej, já jsem levej!"
Janino to se jen tak říká a říkají to ty starší generace po věky, myslím si
p.s. Ti naši jsou teda skvělí :)
Tobě připadá, že dnešní děti přemýšlejí? Možná nepotkávám ty pravé... já znám hlavně typy "všechno dostat až pod nos, snadno a rychle". Nemyslím si, že by se obtěžovaly nad něčím dumat. Ale doufám, že se sem tam najde výjimka ;)
Ale jo, přiznejme si to, sakra, že jsme pohodlní. Jako lidi obecně, myslím. Plno nesmyslných "zažitých" věcí děláme automaticky, i když máme mozek a můžeme se ho zeptat: proč takhle? Není to hloupé? (A bude hůř, děti už se přemýšlet neobtěžují skoro vůbec.)
A to jsou dokonce hostinští, kteří křtí víno a lihoviny.
K3. já přece vím, jak je to míněno. Tak blbá zase nejsem. Jen mi to přijde hloupý "křtít" knihy i gramodesky. Představit je veřejnosti, přečíst ukázky - to chápu.
Marcelo, já tě chápu, bereš to jako znesvěcení původního významu. Tady je to míněno zkrátka v přeneseném významu: "v přeneseném smyslu se slovem křest označuje například slavnostní uvedení významného díla." viz. můj slovník. Křtí se běžně třeba gramodesky.
Danny, nechápu, proč by se knihy měly žehnat, ale jistě je to přijatelnější, než je "křtít". Chápu, že lidem nevěřícím je to jedno.
Marcela.K.
před rokemK3 mohl bys mi napsat co ještě, kromě lidí a knih se křtí?
Oceňuji podobné písmácké akce a fandím jim. A je mi celkem jedno jak tomu kdo říká. Nakonec se křtí kde co, tak proč by nemohla kniha. Ale nechci slovíčkařit, jde přece o tu slavnostní chvíli, kdy je představena nová knížka a její autor je mezi svými.
Marcela K: můj nakladatel je křesťan a říkal, že správně by se mělo říkat, že člověk knihu žehná
Sbírky jsme pochopitelně nepolévali, pár symbolických slov od kolegů bohatě stačilo. Alespoň já si jich vážím:-).
Jani, přesto se to tak označuje. Jako kdyby nešlo vymyslet jiný název. A přitom čeština je tak bohatá a plná možností...
Květoni, toho si cením.
Květoň Zahájský
před rokemNerad to přiznávám, ale máš pravdu.
Tak můj nakladatel před pár lety uspořádal "křest", kde se kniha ničím nepolévala, prostě normální povídání, čtení, prokládané vystoupením klavíristy a na závěr nějaké to cinkání skleniček s vínem a podepisování výtisků... Myslím, že v literárním prostředí už výraz "křest" ztratil svůj púvodní význam.
Květoni, proto jsi schopen knihu "pokřtít". Protože v podstatě nevíš, co křest znamená.
Knihu lze uvést na trh, popřát jí, aby měla hodně čtenářů, aby se líbila. Polévat ji čímkoliv je zhovadilost.
Z toho je hned vidět, že nejsem praktikující křesťan. Já vlastně nejsem ani křesťan, jenom mám tak trochu nastudováno z doby, kdy jsem psal novelu Nového zákona. Člověk, i když si dělá z něčeho srandu, měl by o tom přecejen něco vědět.
Květoni, bacha! Najskôr je prvé sväté prijímanie, až potom birmovanie :)))
A já bych křty knih nezavrhoval. Naopak, ještě bych přidal biřmování, první přijímání a jiné svátosti, až po poslední pomazání.
Marcela.K.
před rokemJanino, křtít knihu je, dle mého názoru, nesmysl. Ale napsat takto titulek na literárním webu mi přijde tristní.
Tahle chyba je už tak rozšířená, že mě ani nepraštila do oka. Díky, Marcelo.
Ach jo. Křty...prosím, Lyryku.
I jinými kanály se ke mně již dříve donesla radostná zvěst, že společensko-literární křtící dýchánek měl do fiaska asi tak daleko jako Pol Pot do Mirka Dušína. Tedy pořádně hodně. I slova ve tvé reportáži mluví podobnou řečí. A to je príma. Irče a ostatním zažité blaho přeji. Patrně jediný stín této safraportsky zdařilé akce představuje fakt, že na ní nebyl přítomen Kočkodan. I mně to bylo líto, avšak Lucemburská ulice a Heßstraße jsou holt od sebe vzdáleny příliš.
Děkuji, že jsem tam mohla být a děkuji, že jsem si mohla přečíst, bylo přesně tak :)
Bylo to moc pěkné a jsem ráda, že jsem byla pozvána. Škoda, že nepřišlo víc Písmáků, určitě by se jim to všem líbilo.
Super akce, jako za starých časů.
vďaka za reportáž, že som tam tak trošku mohla byť s vami
Mám radost, že se podařilo zorganizovat tak povedenou akci. A těší mě, že jsi kvůli této hezké "reportáži" prolomil své dlouhé zdejší mlčení. Díky a gratuluju všem aktérům.
Lyryku, díky za zprávu, za bližší informace o setkání básnířek a básníků (nejen) z Písmáku. A ještě jednou děkuji všem, kdo přišli, zvláště Safiánovi!