ALKO.HOLka

Hodně dlouhou dobu jsem měl za to že ABSTINENT je sprosté slovo.

Něco jako BUZERANT.

A tak jsem si prostě řekl že to není nic pro mě. Ovšem to až doby kdy jsem začal trošku brát rozum. Předtím jako dítko školou povinné jsem alkohol nenáviděl. I stala se mi prý dle mámina vyprávění příhoda kdy mi bylo asi pět že jsem do sebe v průběhu domácí zabíjačky obrátil pohárek slivovice. A pak jsem jí povídal že: Mami! Ta vodička nějak divně chutná! No... Na zabíjačce kořaLenka tekla proudem a nalitých ochtlíků bylo všude mraky. A se mnou to prý tenkrát ani nijak neseklo. Čili jsem byl již od malička zocelený... :D 

No a potom později mi čím dál tím víc vadilo že z mého otce násosky imrvére táhne pívo a můj odpor k chlastu se prohluboval. Často přicházel z hospody nalitý jak slíva a pak porážel nábytek. Ten dobytek. To vždycky začal doma ve sklípku u červeného vína a potom se dorazil Podlužanem v Chorvatské hospodě U Buvola. Bylo mi 18. Spolužáci chodili na pívo a já zatím doma upíjel limonádu. Pak jsem v devatenácti narukoval do ČSLA a na první vycházce se šlo se spolubojovníky na pivečko. No... Tak abych netrhal partu tak jsem si jedno dal. Ani nevím jak se ta knajpa v Roudnici nad Labem jmenovala ale vyšel jsem z ní nalitej jak žok. A znovu opakuju: Z 1!!! píva!!! Prosím pěkně... :D

Taky jsem se na vojně naučil kouřit. STARTky bez filtru. Krabička stála 4,- KáČéEs. Žold byl pro vojína 120,- Karton = 10 x 4,- = 40,- x 3 = 120,- A tedy za "výplatu" byly tři kartony startek. Což na měsíc stačilo. Muselo... :D Čvaňhat cíga bez filtru je docela kumšt. Když jsem pak po vojně kouřil s kolegyňkami za skleníkem a dal jsem jsem jim svou startku tak... To bylo pak něco vyplivaného tabáku! :D A pak jsem hulil až do třiceti. To byl červenec a já si dával v práci asi pátou cígu a mohl si vykašlat plíce. I řekl jsem kamarádce: Seru na to! Končím!! Už nehulím!!! Dal jsem jí nedokouřenou krabičku kde bylo asi deset cigaret a ona mi řiká: Ale jestli to zítra budeš chtít zpátky tak ti prostě řeknu: Nasrat! Rozumíš?! Jo. Rozuměl jsem. A od té doby jsem si nedal nikdy už ani jednu. ;)

S pitím to bylo jinak. To už jsem si tou dobou v práci klidně dával po obědě dvě piva. A po cestě a doma se pak dorazil. Kolikrát jsme se s kolegou sbalili sedli na kola a v pracovní době jeli na dva kousky na motorest. V zaměstnání jsem sice řídil ale jinak ne takže to neřešil. To až o něco později když začal dělat při zaměstnání maséra. Od 7:00 do 15:00 makal ve skleníku a pak od 17:00 do XX:00 někde na masážích. To už jsem se hlídal. A samo že weekendy frí! :)

A pak... Pak jsem poznal AnděLenku. Jedno velké významné plus jsem u ní měl že jsem byl beznikotýnový. Jinak jsem se jí přiznal že nejsem buz.. Ééé teda abstinent. No a když jsme spolu začali žít tak mi nastavila pravidla: 

1 PIVO PO OBĚDĚ V NEDĚLI. A TEČKA. JINAK ŠMYTEC PROSTĚ.

A já to nejen dodržoval ale i V.Y.D.R.Ž.E.L.!!! Asi pro tu lásku nebo fuckt! newim... :D

Jenom jednou když měl její brácha oslavu třicátin tak jsem si dal asi 4 píva a 3 štamprdle a to se tenkrát se mnou málem rozvedla. A řekla mi že s opilcem v jedné posteli spát nebude! Tak jsem si lehl dolů na koberec ale_! To prý zas né!! Že by si její rodiče (kdyby k nám náhodou přišli) mohli něco špatného pomyslet... :D

Potom se se mnou rozvedla doopravdy. 

A já si od té doby to své pivko prostě dám. Tečka.

Mám zaumíjavou příhodu z mého předchozího zaměstnání. Často a dost možná že i právem jsem považován za rebela. Prostě si řeknu to co právě říct chci. Přišel nový vĚdoucí a prostě jsme si nesedli. Byl jsem na jeho černé listině. A každý čtvrtek se v práci ráno v 7 foukalo bezpečákovi do trubičky. A já v středu před vypil za večer 11 jedenáctek a tu poslední dopil ve 23:00 (v 11.) A pak ráno... A sakra. To su prostě v hajzlu. Kolegové mi řikají: Běž se zašít někde dozadu do skladu a bude to cajk. Je nás tu skoro dvacet a fouká jenom deset. Jenže. Ten píč_ co se po mně vozil... Telefon. Pane S. kde jste? Pracuji vzadu ve skladu. Hmmm - tak prosím příjďte dopředu provést dechovou zkoušku. On ten čůr_ asi zaslechl jak jsem řikal kolegům o těch mých picích eskapádách a... Myslel si že mě nachytá. No... Byla ve mně malá dušička. Vyhodí mě za chlast. Foukl jsem a on už si mnul ruce. A bezpečák mu ukázal výsledek: 00:00 ! Ten jeho zklamaný kyselý xicht si budu pamatovat už navždy. No a já mám prostě SUPER!!! spalování. :D

Hlídám se. Snažím se omezovat. Přestal jsem pít víno a kořalky. No... Pro mnohé je to zřejmě stále málo. Nebo moc. Záleží z které strany se to vezme. Myslím si že to mám pod kontrolu. Prostě vím kdy mám dost. Jo. Někdy to nesedne. To se pak klidně pozvracím v posteli. Jo. To klidně přiznám. Svlíknu to a vyperu. Převléknu. Však co. Vždyť jsem sám. A taky budu. Nikomu se nezpovídám. A pak taky: Ty! Závislosti. Komu? Čemu? K zlosti. Ta ujíždí na čokoládě. Ten na mariánce. Tadleta zas na čipsech. A ještě jiný na hambáčích. Tak kdo je In! A kdo je Out?!

A kdo jen pouhý bloud...

Já vím. Asi je to mínus i u ZLATOHNĚDÉ. Přiznal jsem Jí 3 píva večer co večer. Netvářila se. Nicméně jak řikám:

Jsem schpný a! A dokonce i ochotný opět a znova přestat. K vůli ní. Pro Ni. Za Ni. Při Ní. Vždy. 

NA VĚKY VĚKŮ.

AMEN.