Žena, moře a Mary - Medvídek III.

Medvídek

(srpen 2005)

III.

Kuchař přinesl talíře s vařenou treskou a pečenými bramborami. Björnsen se pustil do jídla, ale jeho společnice několikrát otočila rybu na talíři, než opatrně ochutnala. Potom odložila příbor.

„Copak? Nechutná?“ zeptal se poručík.

„Tohle vážně jíte?“ zavrtěla nedůvěřivě hlavou.

Björnsen se zarazil: „No, ryba žádný zázrak není, ale jíst se dá.“

„Jen ryba?“ svraštila čelo. „Kdybysme s kolegou dali tohle posádce, vysloužíme si nejmíň protažení pod kýlem, a to by museli mít ještě hodně dobrou náladu.“

„Myslel jsem, že jste potápěč, ale ona si vaše parta veze i kuchařku,“ dobíral si ji.

„Tak hele,“ zamračila se ještě víc, „my nejsme rozškatulkovaný, jako v armádě. Při sedmi lidech na palubě dělá každej, co je třeba. Jsem potápěč, k tomu kuchtím a někdy mě pustěj i ke kormidlu.“

„A to se ta vaše loď ještě nepotopila,“ nepřestával s rýpáním.

„Dost!“ vstala a popadla talíř. „Možná na zimu sušíte seno, abyste měli něco do žaludku, a proto si myslíte, že zničená ryba s nechutně připravenejma bramborama je sváteční jídlo. Vždyť se i ta treska sama za sebe musí stydět. Chci do kuchyně!“

„Ten, kdo to připravoval, by zasloužil nakládačku,“ obořila se na dva mladíky, sotva vešli do místnosti plné kuchyňského zařízení, o jakém se jim na Mary mohlo jen zdát.

Hoši se hodili do haptáku, což nebylo kvůli Prckovi, ale jejímu doprovodu, a jeden z nich ze sebe vydal několik zvuků. Poručík chvíli cosi vysvětloval, než kuchtík promluvil lámanou angličtinou.

„Rybu dělat já a brambor mladší kuchař.“

„Ty tu šéfuješ?“ zeptala se.

„Ano, madam.“

„Chutnal jsi to?“ s otázkou mu vrazila talíř s jídlem do ruky.

„Ano, madam.“

„A chutnalo ti to?“

„Moc ne, madam.“

„Jsem slečna, tu madam si nech od cesty. Teď k vaření, umíš udělat rybu a bramborem, aby to bylo k jídlu?“

Vojáček znejistěl. Několikrát přeskočil pohledem z kolegy na poručíka, a nakonec opět na ženu. Potom zavrtěl hlavou.

„Já se omlouvat, nejsme kuchař,“ vysvětlil tiše a zrudl.

„Já taky ne, ale jestli chceš, naučím tě, jak tresku připravit. Pokud dáš takový jídlo našim klukům, nevsadím na tvůj život cent.“

Kuchtík zůstal tázavě hledět na poručíka, který rozhodl: „Jestli je ochotná, tak ji ve všem poslechněte. Počkám vedle na výsledek.“

Provětrala zásoby koření, z něhož bylo mnoho sáčků a plechovek netknutých. Většina měla norsky psané názvy, tak si vypomohla čichem. Kuchaři nařídila utřít česnek se solí, přidala olivový olej, sůl, černý pepř, koriandr, bazalku, tymián, papriku a špetku kurkumy. Směsí potřela tři porce ryb. Zbytek koření vypláchla olejem, který nalila na pánev a zprudka opekla ryby z obou stran.

„Trochu brandy by asi nebylo, co?“ obrátila se na kuchaře.

„Ne, madam,“ a hned se opravil, „mademoiselle.“

S povzdechem přilila trochu horké vody a pět minut dusila pod pokličkou, než nechala výpek vysmahnout. Potom nahradila ryby bramborami. Jednu porci podala k ochutnání kuchařům.

„Tak co? Chutná?“ zeptala se, když viděla, jak v nich jídlo mizí. „Nic na tom není. Koření a bylinky můžete míchat, jak vás napadne. Pokaždý to bude chutnat jinak, a rozšíříte jídelníček. Hlavně takový jídlo připravíte rychle i ve velkým.“ 

Chtěla vzít talíře, aby donesla porce do jídelny, ale kuchař jí je vzal z rukou: „To vy nesmět mademoiselle, to muset udělat já.“

V důstojnické jídelně byl zabrán starší poručík Björnsen do debaty s kapitánem Fadnessem. Chtěla proto usednout k vedlejšímu stolu, ale pozvali ji k sobě.

„My jsme vyměnili kuchaře?“ zeptal se kapitán a nasál vůni, když kuchař položil na stůl talíře.

„Když slečna dostala oběd,“ zasmál se Björnsen „vyhrožovala, že kuchařům nařeže. Abych tomu zabránil, dovolil jsem jí připravit oběd podle toho, jak vaří na jejich lodi.“

„Vy jste kuchařka?“ zvedl udiveně obočí kapitán.

„Jen samouk, ale u nás musí každej dělat, co je třeba,“ přisvědčila. 

„Dovolíte?“ zeptal se Fadness svého zástupce, a aniž čekal na odpověď sebral mu z ruky vidličku s napíchnutým soustem. Když dožvýkal, obrátil se k ženě: „Je to výborné, ale musíme se vejít do tabulek. Velitelství hlídá náklady, jako by to platili ze svého.“

Zasmála se: „To není o penězích. Porce ryby a brambor je stejná. Jde o koření, kterýho máte pro grandhotel na rok, a o zpracování.“

Kapitán se zeptal přímo: „Jste ochotná během pobytu na Svalbardu na kuchyň trochu dohlédnout?“

„Jestli se chcete vyhnout nepříjemnostem, budu muset. Při jídle, jaký jsem dostala k obědu, by vaši kuchaři brzo přišli k úrazu.“

„Vy si opravdu servítky neberete,“ usmál se Björnsen, „doufám, že vaši kolegové budou k nám, jako k hostiteli, trochu shovívavější.“

Mary dorazila následující den v poledne. Lodní poručík Pedersen vyčlenil v prostoru pod zádí místo pro uložení výstroje. Pumpička si vynutil přístup do dílny, aby zjistil, co bude mít k dispozici. S Pedersenem si párkrát vjeli do vlasů, až musel zasáhnout šéf s Fadnessem. Pumpička hleděl na vojenský materiál s nedůvěrou a nejraději by na ledoborec nacpal všechno vybavení Mary.

Expedice se z posádky zúčastní pod vedením Ichtyla Zrzoun, Čočka, Pumpička a Prcek. Zatímco budou plnit úkoly v Grónském a Lincolnově moři, a v severní části Davisova průlivu, přemístí šéf s Plešounem Mary na západní pobřeží Grónska do města Nuuk. Tam se zhruba po měsíci opět setkají.

Po obědě dorazily i dvě skupiny vědců. Čtyři Norové a pět Němců. Norská skupina bude zkoumat ubývání ledu vlivem oteplování. S glaciology se měla setkat poprvé a moc jejich práci nechápala. Poručík vysvětlil, že výzkum je zaměřen na tloušťku souvislých ledových polí, včetně tuhosti. Úkolem německé skupiny je sběr krylu a stěr organizmů žijících na spodní straně ledu.

- pokračování -