Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽena, moře a Mary - Medvídek IV.
Autor
Andreina
Pokud přežijete ještě dnešní povídání o Špicberkách, tak slibuji, že potom se už začne i něco dít.
Medvídek
(srpen 2005)
IV.
Než zvedl Svalbard pětadvacátého července kotvy, zavolal šéf Prcka na Mary k pohovoru. Byl přesvědčený, že je schopná vyvést v podstatě cokoliv, a míval špatné spaní, pokud ji neměl na dohled.
„Prcku, ještě ses ve studenejch vodách nepotápěla, takže předpokládám, že budeš Ichtyla na slovo poslouchat.“
„Jasně,“ přikývla a dodala, „jak jinak.“
„No právě, jak jinak,“ zamračil se kapitán, „tady přestává každá legrace. Když zapomeneš na čas, což se ti občas stává, může to bejt poslední chyba v životě. Pochopila si mě?“
„Nejsem blbá,“ zavrtěla hlavou nad takovou nedůvěrou.
„Tak tím si nejsem právě vůbec jistej,“ povzdechl si šéf.
První zastávka je čekala na Špicberkách. Polohou mezi 74° až 81° šířky patří k nejsevernějšímu území nejen Norského království, ale i Evropy. Centrální část tvoří tři velké ostrovy. Spiltsbergen, což pochází z holandštiny a znamená Zubaté vrcholy, Nordaustlandet a Edgeøya. Z šedesáti procent jsou pokryty ledovci nebo sněhem, ale díky golfskému proudu bývá v létě okolní moře bez ledu. Rozdíl letních a zimních teplot kolísá mezi pěti nad nulou a patnácti pod ní. Naměřené extrémy byly plus patnáct a minus pětadvacet. Bílé noci trvají v současné době od dvacátého dubna do třiadvacátého srpna, denní tma od šestadvacátého října do patnáctého února.
První písemná zmínka o Špicberkách je v islandské zeměpisné encyklopedii z roku 1194 na základě zpráv Vikingů a Rusů. Za skutečného objevitele je však považován až holandský mořeplavec Willem Barents, který je navštívil v roce 1596. Holanďané si nečinili územní nároky a zbytek světa toleroval norskou nadvládu. Až v roce 1920 byla Norskému království přiznána svrchovanost oficiálně.
Z průmyslu je nejvýznačnější těžba uhlí a rybolov, který však díky úbytku ryb zažívá špatné časy. V roce 1970 bylo uvedeno do provozu letiště, na němž přistávají i velká dopravní letadla, což umožnilo rozvoj turistického ruchu. Z tří tisíc stálých obyvatel tvoří přes půlku Norové, převážně sídlící v největším městě Longyearbyen. Další velkou skupinou jsou Rusové v Barentsburgu, a zbytek tvoří směsice různých národností. Zbylých sedm osad obývá trvale od pěti do čtyřiceti lidí.
Již v ústí fjordu Isfjorden, začali zvědavci na palubě šmírovat dalekohledy pobřeží. Jako první zaujali místa u pažení Zrzoun, Prcek a Němci. K zátoce v polovině fjordu, v níž leží Longyearbyen, však zbývalo ještě čtyřicet kilometrů. Zatím si krátili čas sledováním pobřeží, které překvapilo spoustou barev na zeleném podkladu. Příroda využívala krátké polární léto, aby rostliny splnily povinnost rozmnožování. Trvalo ještě hodinu, než vpluli do zátoky.
„Jéé, oni nás vítaj,“ vyhrkla nadšeně mladá žena, která zaměřila dalekohled na přístav, „je tam velkej nápis Welcome Svalbard.“
„Nepřehlídla jsi něco?“ smál se Pumpička. „Není tam náhodou Welcome to Svalbard?“
„Je,“ ohlásila po chvilce, když znovu přečetla nápis, „ale proč píšou Vítejte na Svalbardu, když teprve připlouváme?“
„Prcku, Svalbard není jen ledoborec, ale taky norskej název pro Spiltsbergen, a znamená to chladnej kraj,“ vysvětloval Ichtyl.
„Slovanskej nevzdělanče,“ rýpl si Zrzoun.
„Zato tys to věděl, nekulturní irskej ignorante,“ vrátila mu rýpnutí.
První komentář na adresu Longyearbyenu nevyzněl lichotivě: „Tomu říkaj největší město Špicberk? Vždyť je to větší vesnice.“
Svým způsobem měla pravdu. Obytné domy i průmyslová zástavba nezapřela hornické městečko. Nad skladovými halami za molem vyčníval tovární komín, těžní věže a lanová dráha pro dopravu uhlí. Výstavba nad přístavem sestávala z přízemních nebo patrových dřevěných domků na vysoké podezdívce, která v zimě zajistí vchod nad sněhem. Připomínaly dělnické kolonie londýnských předměstí. Podstatný rozdíl tu však byl. I když většina zřejmě vznikla z jednoho návrhu na prknech projektantů, chyběla anglická šedá a vyšisovaná hnědá. Mnohým by barevnost mohli závidět i papoušci.
„Továrny vypadaj, jak z předminulýho století, ale domky maj krásný jako nový,“ sdělovala názor, aniž oddálila dalekohled od očí.
„Většina není starší, jak půl století,“ dostala informaci od lodního poručíka Pedersena, který stál opodál, „po německé okupaci Norska, evakuovali Britové obyvatelstvo Špicberk do Anglie a SSSR. Zůstala padesátičlenná vojenská posádka. V únoru čtyřicet tři na ně zaútočila posádka bitevní lodi Tirpitz. Několik vojáku zabila a zbytek padl do zajetí. Longyearbyen srovnali se zemí. Britské letectvo pak zahnalo Tirpitz do fjordu u Tromsø, kde byla o rok později potopena.“
Připluli po osmé a u večeře Björnsen oznámil, že vyrazí v sedm ráno. Kdo měl zájem, mohl využít bílé noci k návštěvě města. Jako první vyrazili norští vědci. Když je asi po hodině následovala posádka Mary, srazili se s nimi na molu. Norové měli tašky napěchované cinkajícím obsahem.
„Zásoby,“ ušklíbl se Ichtyl, „doma si alkoholu moc neužijou.“
„Pokud vím, prohibice byla v Norsku zrušená koncem dvacátých let minulýho století, tak proč blbou? Vždyť tu musí bejt chlast dražší než na pevnině,“ divil se Zrzoun.
Ichtyl mu rozšířil znalosti: „Prohibice sice neplatí, ale na prodej má monopol státní obchod Vinmonopolet a je regulovanej. Zbytek Evropy pije míň, ale často, Nor vychlastá stejně, jen s delšíma přestávkama. Regulaci provádí stát cenama a množstvím prodanýho alkoholu na hlavu. Na pevnině dáte za půllitr točenýho piva i osm eur a o vínu nebo tvrdým šňapsu ani nemluvím. Špicberky jsou bezcelní zónou, takže při návštěvě nakupujou jak šílený. Tady alkohol pořídíte o čtvrtinu levnějc.“
Během výkladu prošli neuspořádanou přístavní čtvrtí a zapadli do uliček s malými obchody. V průměru každý třetí nesl na vývěsním štítu emblém Vinmonopolet. Prcka alkoholová centra nezajímala, ale věrná zvědavosti svého pohlaví prolezla ostatní krámky. Překvapila ji rozsáhlost sortimentu. Od suvenýrů, přes potraviny, oblečení, až po průmyslové zboží a zbraně. Největší zážitek ji však čekal na jedné z křižovatek. Důvodem byly obyčejné dopravní značky zákaz vjezdu. Místo prázdného bílého terče obsahovala jedna obrázek sněžného skútru a druhá psího spřežení se saněmi.
- pokračování -
28 názorů
Zeanddrich E.
před rokem(pro mne - a sned nejen jako pro zrozence v Býku :) - skvělé... :) )
Evžo, občas se dostávám do míst, která nejsou běžně navštěvovaná, a tak se snažím o nich alespoň něco sdělit.
Pokaždé se člověk dozví něco nového.
Mirku, nač brát život vážně, když nevíš, jestli další ponor nebude ten poslední?
Tak to bude asi čočka brzy šedivej nebo plešatej, pokud ten váš vztah bere tak vážně, jak bych to asi bral já! I když, vy jste takový párek kaskadérů. U těch jeden neví... ;-)
Mirku, tak to já se do většiny věcí ženu po hlavě a na následky moc nekoukám.
No, Andrejko, nejsem superhrdina ani se tak nechovám v domnění, že jsem. Ale používám hlavu, když už tedy něco řeším a snažím se neztrácet přehled, nezmatkovat ve stresu. Spíš jsem víc soustředěný, klidný a trpělivý jak ten chlápek, co lehtal pumpu pod paží a čekal, kdy smíchy pustí vodu!
I když, dříve jsem asi moc váhal, když jsem mohl víc riskovat. A víc mne srážel neúspěch. Teď beru všechno jako už "moudřejší", s jistým nadhledem.
P.S. K 6.dílu jsem ti dával odkazy, kde bylo krásné video s narvalem nebo video i fotky se sněžným skútrem a zase je to fuč. Psal jsem Oldovi i Adminu A s dotazy na funkci. Pravda, zapomněl jsem na to, zda je to tady omezeno kapacitou jako je třeba max. velikost přílohy mejlíku.
Povídka zde i na pp se vyvíjí zajímavě. Měj se fajn, Kalamity Andrea! ;-(
Chladný kraj není moje doména a studená voda je brrr, ale věřím, že prcek potápění dá :)
Mirku, je to tak, pokud je před člověkem nějaká výzva a není srab, který hned uteče, určitě ho to posune dál. Je také líp připravený pro život.
Máš pravdu, Andrejko, že nejen drastické prožitky, ale i úkoly, spojené se zodpovědností způsobí, že dítě jaksi mentálně vyspěje. Eva by měla být v pubertě, ale působí často dospěle, pokud mohu soudit z těch písmenek. Navíc na ni EVE měla zjevně vysoké nároky, pokud jde třeba o znalosti jazyků i historie. A teď jezdí i na ty vykopávky a domluvila si to sama! Samozřejmě vím, že se za covidu starala o ty děti a že ji máma postupně připravuje na to, že jednou bude také lidská doktorka. A ona už zcela rozumně uvažuje, kde to vzdělání nabude. A vím, že se starala i o ty česáče oliv a jejich vyplácení.
Bude z ní samostatná dívka, co si se vším poradí....:-D
Už ji taky chvilku znám a tu mentální proměnu na ní pozoruji. Občas i zapomínám, kolik jí je, tak rozumně působí. :-D
Já ve 12 letech vypravoval mladší sourozence do jeslí a do školky, včetně snídaně. A asi mne to taky trochu změmilo. Matykář, zástupce ředitele, měl problém s tím, že do třídy přijdu za deset osm. Říkám mu, že se učí od osmi a zvoní ještě za pět osm. On na to, že se musím připravit, tak jsem jedním hmatem z tašky vytáhl sešit, učebnici, trojúhelník i penál a jakápak další příprava! Máma mu na aktivu vysvětlila, že rozhodně nezaspávám a já se snažil být tam už v 7:45. V matyce jsem byl docela dobrý (1~2), spolu s kamarádem Lubošem jsme byli už o tři kapitoly napřed, všechny příklady včetně těch těžkých s hvězdičkou vypočítané. (Ono se z nich zkoušelo, hezky po pořadě a podle abecedy, takže člověk věděl, kdy přijde na řadu a co dostane. A ten u tabule počítal pomaleji.) Ty příklady s * byly dobrovolné a my se na ně sami i mimo pořadí mohli přihlásit! ) Mrťafa nám nakonec řekl, ať si tiše děláme něco jiného. Takže jsme si napsali třeba domácí úkol či se něco naučili. Ono když věci pochopíš, nemusíš se je šprtat, dovedeš si sama leccos odvodit a když máš dobrou paměť, není co řešit...
Mirku, když je holce 12 let, tak dokáže vyvést pořádné pitomosti, jako ta na literu. Také je pravda, že každý takový prožitek, pokud dopadne dobře, popožene ji o kus dopředu. Ani nemusí být tak dramatický nebo drastický. Evu to postihlo během covidu, kdy na ni máma naložila pořádnou porci odpovědnosti za ostatní děti z vesnice. V deseti letech asi nemůžeš po holce chtít, aby se starala od rána do večera o osm dětí bez odpočinku, bez víkendů a to tři měsíce v tahu. Přežila to a ty děti kupodivu také, ale od té doby už to není to bezstarostné dítě, co jde z průšvihu do průšvihu a někdy nevíš, jestli mluvíš s puberťačkou nebo dospělou dívkou.
Andrejko, je hodně poznat, že se v tobě zhlíží! Bude stejný éro jako ty, ale tak to kombinuje s moudrostí i zodpovědností u takové žáby nečekanou, o její inteligenci a talentu nemluvě. Musíš být pyšná na takovou žačku. :-D
No, za 3 roky může mít svůj profil a svá dílka zkopírovat tam. Stejně nechápu to omezení na pp. Na literu pamatuji holku 12 let, která tam popisovala, jak si kvůli klukovi (15 let) podřezala žíly. Dost jsme spolu pak o tom debatovali. Zdálo se, že ta zkušenost ji ovlivnila a tak nějak rozumově dospěla. Slíbila mi, že nic podobného už neudělá! Prošla si tím, čemu se říká klinická smrt a viděla ten zrychlený film života a jako by k ní někdo i promlouval, aby druhou šanci nepromarnila podobnou blbostí...:-D
Mirku, Eva je dobrá žačka a někdy si myslím, že brzy budu na PP ta druhá pod svým nickem.
Captain v roli chůvy
s Prckem vážně mluví,
trpí jeho duše dosti:
„Zatím nemáš zkušenosti
s potápěním v chladu,
dám ti příkaz, radu,
Ichtyla vždy poslechni,
ať teď není poslední
chvíle, co tě vidím.
Patříš mezi lidi,
kteří by mi chyběli,
kdyby náhle vymřeli.“
Zbytek dílu beru hopem
(tak mě Andy v duchu kope,
údery jsou navíc velký,
prostě vzteku známky) -
Svalbard připlul na špicberky,
P. prolézá krámky,
smějíc se až plačky
zírá na dvě značky.
Andrejko, v mém věku a při mých finančních možnostech asi sotva. Leda bych vyhrál ve sportce. ;-)
Ale ta pravděpodobnost je malá a je otázkou, jak na tom budu i jinak, pokud vůbec...:-D
Ale spíš to Řecko bylo mým posledním velkým výletem za hranice všedních dnů i za ty fyzické. Dál budu jako filmový Kristián cestovat jen s tvými písmenky, občas mou fantazii probudí třeba i tvá šikovná neteřinka Evička, která už mne překvapila podobným stylem vyjadřování, až jsem se musel znovu kouknout, kdo to komentuje. ;-)
Maruško, teplá voda je teplá voda, ale práci si člověk nevybírá. Na druhou stranu i na ledové pláni může člověka potkat pořádné dobrobružství a někdy i dojemné.
dievča z lesa
před rokemnezvyčajná krajina, v predošlých tvojich poviedkach som si zvykla na teplé more ... a ty sa určite tešíš na potápanie do temnej vody ... a ja zas na pokračovanie ...***
Mirku, co víš, kam Tě osud může ještě zavát?
Ale s těmi medvědími pacičkami to vůbec nebylo hezké, ještě, že tu je dobrá duše, která Tě umravnila.
no, no, no Delfínik, ak medvedie labky, tak len vianočné, orechové...ik...no medvedíka držať v náručí, cítiť jeho jemný kožúšok, to musí byť nádhera...a na to sa tešííím...
Tak Špicberky mne asi sotva uvítají, sněžný skútr ani saně s psím spřežením taky nevlastním, takže i kdyby k tomu došlo, značky mne nezastaví...
Je to zajímavé a já si rád počkám na roztomilého medvídka, na rozdíl od 8hanky nejsem tak hladový a nesním o opékaných medvědích tlapkách...;-)
Stanislave, vůbec nerýpeš a jsem Ti za upozornění vděčná. Nechápu, kam se ten konec věty moh zatoulat. Občas se mi ale při kontrole stává, když něco mažu, že se označí víc než chci a nevšimnu si.
Aničko, já vím, že jsem hrozně ukecaná, ale i na medvídka dojde, jen prosím vydrž. Ještě se musí stát pár věcí.
Behanie po obchodoch ma nebaví, už tretí deň zberám sily ísť nakúpiť to najnutnejšie, predsa len, jem rada a doma už nie je toho veľa (okrem mačky)...farebné domčeky by som rada obzerala zvonku...
čakanie na medvedíka je dlhéééé, už aby tu bol:)
Květoň Zahájský
před rokemNechci rýpat, ale k dokonalosti chybí jen dokončit větu: Z průmyslu je nejvýznačnější těžba uhlí a rybolov, který však díky úbytku ryb.
Sice tuším co, ale vždycky je lepší, mít to černé na bílém.