NIKDYKDE 95.

Ach.

Stalo se toho tolik tolik. 

Tolik!!!

Žel jen nezbývá toliko sil na zaznamenání/psaní. Že?

Správně bych to měl napsat už včera. Nuž ale vlastně jsem rád za to že to zvládnu napsat alespoň dnes?

Nuž... Ale jak začít? Už asi 5let jsem do Tebe BLÁZEN. MILÁ. Roztahuju přitom ruce a chci létat. Však padám přitom na zem. Na hubu. Na dršťku. Nebo tak. Říkat někomu že:

MÁM Tě RÁD

nebo

MILUJI Tě_

To jsou stále a pořád jenom slova.

Ale já včera pro Tebe! dokázal že to jsou i činy. Ach. Ano. Prostě: Jsem jenom člověk. Dělám chyby a jak známo chybovat je lidské. A taky je jasné že když se potkáváme z 96% v zaměstnání tak to pak taky podle toho vypadá. A ne. Neboj! Nikdy se nechovám podle. Hmmm... Vím že ji máš moc ráda. Vím co pro Tebe znamená. A snad si jenom myslím jak moc Ti chybí. Když se za svou novou láskou odstěhovala až do Ostravy. Koneckonců jsem o tom mimojiné již napsal v jiném svém dílku NA VRBICI. Ten obraz jak spolu s Ditkou ruku v ruce tančíte "parketem" mám až do nejdelší smrti vypálený na sítnici. Možná je to paradox ale to je to NEJ co si pamatuji z oslavy 40 narozenin našeho šéfa. :) No a Ditka si tam na severu založila firmičku a bere od naší firmičky zboží. A to je prostě BOŽÍ! Ne? A já pak vidím na každém DL (dodacím listu) na přilepeném lístečku Tebou psanou poznámku: URGENT! :) Po celý den byl zavalen prací. A to přesto že již od 13.11. má ve skladu novou kolegyni na výpomoc. Sic! Ale prostě je toho tolik tolik... Tolik. A v 15:00 přijel nakládat expedované balíčky řidič PPL Broněk. A já ještě narychlo dobaloval 7 balíků pro Ditku protože prostě mi to výroba dodala až takhle pozdě no. A pak... Pak mi voláš úplně k vůli něčemu jinému a můj zrak přitom padne na stůl kde leží 4 TTR pásky které jsi Ty sama přinesla a já je zapomněl zabalit a poslat Ditce. No tak co? Pošleme to v pondělí ne?! Ne!!! Miri!!! Je to přece URGENT! Musíš! To! Poslat! Dnes!!! No... A tak jsem volal ze svého iphone za své peníze: Broni? Kde právě jsi?! Já potřebuju ještě něco dobalit do Kincla - jinak mě z mé práce vyhodí! A on: Miri - musíš jet po panelce až do Staré Břeclavi. Tam Na Zvolenci na tebe chvilku počkám. A Ty jsi to MILÁ slyšela v odposlechu takže bylo úplně zbytečné Ti říkat že UŽ PROSTĚ JEDU!!! Svým soukromým vozem po cestě kol GumoSexu a kol trati. Po cestě která je primárně určená pro TANKY! Je to prostě jeden sám výmol díra a tak. Jel jsem jako šílený. Tak jak mi to vždycky má sExmanželka AnděLenka vyčítala: Miri! Jezdíš jako prase!!! Prostě PLYN BRZDA PLYN BRZDA. Ale to přeháněla. Nebylo tomu tak. Alespoň si to teda myslím no... :D Každou chvilku hrozilo že tam někde nechám nápravu... No ale nakonec se to podařilo. Zlatý! Broněk čekal tam kde říkal a... Hmmm... Prostě: to co vysíláš to se ti i vrací. Snažím se být k lidem hodný a laskavý. A oni mi to pak taky vracejí. :) A přitom! Chtěl jsem z práce odjet přesně v 15:30 neboť jsem měl na doma objednaného maséra přesně na 16:00.  A přitom!! mi přišel balíček na Borsáckou benzínku který jsem chtěl ták ňák v mezičase vyzvednout... A samo že ta zasratá BřecLove stejně jako jindy stejně jako kdykoli je prostě upchatá upchatá upchatá! Naštěstí všichni řidiči nejsou na zabití a pustí tě. A tak prostě žádný atak. Stihl jsem všechno. Před Tvým oknem jsem pak zastavil a kývl hlávkou jako že ÁNO! PODARILO SA!!! A Ty jsi mi svýma krásnýma_ Něžnýma_ Pažema_ Kreslila vzkaz: Velké poděkování a snad i velká srdíčka. Ale to druhé si jen domýšlím... A to Ti toho dne ani nebylo dvakrát třikrát moc dobře. V noci jsi zvracela a ráno pak stejně šla pracovat. A když jsi byla u mě tak se Ti úplně podlomila kolena a málem jsi spadla a já Tě zachytil a... Držel. A hladil. A soucítil s Tebou. A chtěl být s Tebou. A... A tak. Fuj no. Hrozně se opakuju. Leč nelze jinak!

A věř že nikdo jiný kdo do TEBE není naprostý blázen by to neudělal.

Prostě:

ŽIVOT BYCH ZA TEBE DAL.

Tečka.

Bo/d/t/ka.

Jenže...

Ty to vlastně ani nechceš vědět.

Že?