Žena, moře a Mary - Medvídek X.

Medvídek

(srpen 2005)

X.

Lední medvěd žije na severních pobřežích všech kontinentů sousedících s Arktidou a nepatří mezi drobečky. Dospělý samec dosahuje v kohoutku půl druhého metru s hmotností sedm set kilo. Pokud chce nahnat strach, postaví se na zadní s úctyhodnou výškou přes tři metry. Samice jsou menší a neváží většinou víc než čtyři metráky. Přes úctyhodné proporce patří mezi všestranně zaměřené atlety. Na souši vyvine až čtyřicetikilometrovou rychlost a je zdatným plavcem pod vodou i na hladině. Při přesunech mezi ledovými poli uplave bez zastávky sto kilometrů. Velmi zdatně šplhá po nahromaděných krách nebo pěstuje skok daleký přes kanály, při nichž překoná i čtyři metry.

Tělo pokrývá nažloutlá srst, která je výborným tepelným izolantem. Efektu je dosaženo zvláštní stavbou dutých a průsvitných vláken. Zajišťují pronikání slunečních paprsků k černé kůži, která vstřebává tolik potřebné teplo.

Medvěd lední je všežravec, který nepohrdne bobulemi nebo kořínky, ale hlavní zdroj potravy tvoří maso. Je zdatným lovcem. Na jídelníčku má ryby, kytovce, ploutvonožce, drobné hlodavce a v blízkosti civilizace zbytky vyhozené lidmi. Hlavním zdrojem jsou však tuleni. Jejich mláďata objeví díky vynikajícímu čichu až metr pod sněhem. Na moři připlave ke kře, odkud shodí odpočívajícího tuleně do vody, kde ho omráčí. Je ekologicky zaměřeným strávníkem, neboť kromě kostí zkonzumuje vnitřnosti i kůži.

Není doporučeno navazovat s nimi bližší vztahy. Kromě jarních měsíců, kdy probíhá páření, jsou zarytými samotáři. Na souši přirozené nepřátele nemají. Ve vodě však musí dávat pozor na mrože, které také loví, ale ti dokáží medvěda rozpárat svými kly.

Samice rodí koncem roku většinou dvě mrňavá, holá mláďata. Zůstává s nimi v podzemním sněhovém doupěti, které opouští s příchodem jara. Začátkem léta přechází malí medvídci na tuhou stravu, ale matka je odežene až mezi druhým a třetím rokem života.

Sledovala nehybnou postavu ležící na břiše s roztaženými tlapami s pocitem, že něco není v pořádku. Po chvíli usoudila, že situaci horší být nemůže a opatrně se přiblížila. Teprve nyní uviděla rezavou skvrnu na krku, kterou ještě nepřekryl sníh. Zaměřila pozornost na čenich, kolem něhož dráhu padajících vloček nic nenarušovalo. Pochopila, že strach z pána severu mít nemusí.

Neležel tu dlouho, neboť svaly kolem rány nebyly ztuhlé. Krk měl roztržený od páteře a rána těsně minula tepnu. Brázda ve sněhu roubená místy hnědými skvrnami značila směr, odkud přišel. Vzpomínala, co četla o nepřátelích medvědů. Pamatovala si mrože a jedince stejného druhu. Ploutvonožce zavrhla, ti útočí na břicho, ale lední medvědi zasazují tlapami pohlavky, jejichž síla dokáže rozbít lebku. Pokud rána mine hlavu mohou drápy krk rozpárat.

To byla poněkud znepokojující informace. Nedokázala odhadnout, jak daleko s takovým zraněním došel. Pokud je útočník nablízku spadla opět do pěkné kaše. Bude nejlepší vrátit se ke stanu a čekat, zda přijde dřív medvěd nebo záchrana.

Udělala však pouze krok k hradbě, když v mezeře mezi krami postřehla pohyb. Z úzké díry vykukoval černý knoflík čumáčku. Na okamžik zůstala udiveně stát, než jí došly souvislosti.

„Tak takto je to,“ vyhrkla polohlasně a pohlédla na mrtvého medvěda, „žádnej medvěd, ale medvědice s maličkým.“

Teď bylo vše jasnější. Došlo k dramatu, který se občas na ledových pláních odehraje. Samec překvapil medvědí mámu s robátkem v místech, kde nemohli uniknout, a zaplatila životem. Jen výjimečně rodí medvědi jedno mládě. Je proto možné, že druhé padlo samci za oběť. Potom nechal zraněnou samici jít. Neměla sice o životě těchto predátorů moc znalostí, ale bylo jasné, že pokud mládě pochází z letošního vrhu, je odsouzeno k smrti hladem. Bylo třeba dostat ho ven z díry a odhadnout stáří podle velikosti.

Dřepla si asi tři metry od úkrytu a tiše spustila: „Tak z tebe je siroteček, chudáčku maličkej. To máš hezký dětství. Vůbec sice nevím, co s tebou. Jestli jsi batole, udělám všechno, abych ti pomohla. Jo, ale jak? To zatím fakt nevím, ale slibuju, že něco vymyslím. Nejdřív ale musíš vylízt z tý díry…“

Mluvila a mluvila. Ze zkušenosti věděla, že tichý monotónní hlas většinu tvorů z živočišné říše uklidňuje. Potřebovala získat důvěru medvíděte, aby opustilo úkryt. Vsadila na zvědavost vlastní všem mláďatům a strach ze samoty.

Během monologu vystrčil medvídek opatrně hlavu ze štěrbiny. Hlasitě nasál pach podivné bytosti a zvědavě si ji prohlížel. Zmlkla očekávajíc, jestli v sobě najde odvahu, aby vylezl celý. Po chvíli vystrčil nejprve jednu, potom i druhou tlapu. Opět pronesla několik tichých slov, což mělo za následek couvnutí s bojácným zakňučením. Mluvila dál a začínala vnímat jeho pocity. K velkému překvapení převládal zmatek nad strachem. To bylo dobré znamení.

Zlom přišel neočekávaně. Medvídě vyrazilo z úkrytu s pokusem o cosi, co zřejmě mělo být výhružné zabručení, ale skončilo táhlým kňučením. Zřejmě překvapené vlastní odvahou zarazilo metr od Prcka a rozpačitě dřeplo na zadek. Měla vyhráno.

„Ty jsi mi odvážný medvídek,“ pochválila výkon a pomaličku k němu posunula po sněhu ruku.

Místo ústupu natáhl čumáček, aby dlaň očichal. Nyní měla možnost prohlédnout si mládě zblízka. I bez znalostí mohla podle velikosti s jistotou odhadnout, že je z letošního vrhu. Neměřil přes půl metru a vypadal vyhuble. Do běhu přírody nezasahovala, pokud se nejednalo o nápravu škod způsobených lidmi. Být mládě loňské, vrátila se ke stanu a medvěda nechala svému osudu.

- pokračování -